Obecně ovšem v moderních demokraciích panuje shoda, že vrcholový politik by neměl být spojován s podezřelými finančními transakcemi. Také u nás v minulosti zcela nedávné podobná nařčení ukončila nejednu slibnou kariéru. Už naše základní národní opera Prodaná nevěsta je založena na lsti, díky níž vychytralý chasník získá ruku své vyvolené. Naše děti vyrůstají na národních pohádkách, kde se to hemží „šikuly“, kteří ošálili vrchnost, nejlépe tu cizáckou. Přetrvává-li většinový názor o bruselské vrchnosti, pak veřejné mínění toho, kdo ji obelstil, spíše obdivuje, než aby ho zatracovalo. Jednoznačným plebiscitem na toto téma byly podzimní parlamentní volby a nepřímo i lednová volba prezidenta republiky.

Presumpci neviny vymezuje zákon. Je-li někdo v USA zproštěn obžaloby, je pokládán spíše za vítěze soudního sporu, ale třeba v Japonsku se na takového jedince hledí jako na někoho, kdo určitě porušil nějaké morální pravidlo a nese si tak důsledky v zaměstnání i v rodině. I v našich končinách jsme se příliš nevzdálili od názoru z dob Josefa Švejka, že „jeho tátu kdysi ved policajt, tak to bude taky pěknej lump“.  Tedy okolí pravomocně osvobozeného leckdy příliš nevěří rozhodnutí soudu, nebo naopak lid obecný pochybuje třeba o zákonnosti odsouzení nájemného vraha. Presumpci viny zákon odmítá, ale pro někoho má existovat. Pro koho, za co a za jakých okolností stanoví veřejné mínění. A to je pro politika stejně důležité jako pro právníka zákon či rozhodnutí soudu.

Autoři: Michal Tomášek