Semilský starosta má jednoduchý plán – zveřejňovat vypisované zakázky již od 30 tisíc na internetu tak, aby se k nim dostaly i menší firmy. Následuje řada požadavků na průběh řízení (minimálně čtyři uchazeči, odborník v komisi, hlavní kriterium cena) a končíme opět u transparentního zveřejňování zápisů výběrových komisí. K jeho nápadu se přidávají další města.

Trochu se bojím toho, aby se iniciativa neobrátila přímo proti samotným městům. Představte si, že v jednu chvíli několik z nich vypíše zakázku na vybudování chodníků. Sice se budou lišit v parametrech, ale vysvětlete kritikům, že prostě metr chodníku ve výsledku stojí v každém městě jinou cenu. Nepřipomíná vám to nekonečnou telenovelu na téma českých dálnic v médiích?

Kromě potenciálního míchaní jablek s hruškami bych se ještě zastavil u kritéria ceny. Jeho nastavení jako jediného kritéria pro výběr je podle mého názoru špatně. Jediné, s čím si pomůžete, jsou dvě věci – nemusíte složitě definovat zadávací kriteria a komise má jednoduchou volbu (k čemu pak zveřejňovat jejich zasedání?). S cenovým parametrem sice můžete dosáhnout určitých úspor, ale nemáte jistotu, že získáte i odpovídající kvalitu. A na tu by se nemělo zapomínat.