Souhlasím s názorem, že jejich nastavení může předem vyloučit valnou většinu uchazečů a ponechat vítěze, kterého si zadavatel dopředu vybral. Stačí například požadovat, že dodavatel pro vozový park musí disponovat barvou auta, pojmenovanou přesně tak, jak to měl jeden z uchazečů. To jeden reálný konkrétní příklad z minulosti.
Problém ale netkví v tom, že zákon kvalifikační předpoklady stanovuje. Naopak, každý uchazeč by měl prokázat způsobilost odpovídající rozsahu zakázek. Problém spočívá v chování zadavatele, koho si na přípravu a řízení veřejné zakázky najme.
Jedná-li se o renomovanou společnost, která má s takovou praxí bohaté zkušenosti a chce si na trhu zachovat určitou reputaci, budou s největší pravděpodobností nastaveny kvalifikační předpoklady tak, aby opravdu vyhrál ten nejlepší. Pokud si ale najmete nějaké účelově zřízené s.r.o., které dostane za úkol co nejvíce zúžit okruh možných uchazečů, máte vyhráno. To bohužel současná legislativa umožňuje – práci může odvést kdokoli starší 18 let s patřičným živnostenským oprávněním. Pak už nezbývá než věc předložit ÚOHS a čekat…
Takovou praxi doufejme novela patřičně upraví. Zároveň připomeňme, že zde vzniká Komora administrátorů veřejných zakázek, která by svým etickým kodexem chtěla zaštítit ty, kteří vypisují veřejné zakázky pro zadavatele takovým způsobem, aby princip soutěže byl zachován.
