Platná právní úprava však neumožňuje, aby policista vůči osobě mohl použít bezprostřední donucení v případech, kdy se identifikovaná osoba odmítá těmto úkonům podrobit, zpravidla ve snaze zmařit objasnění trestní věci.

V případě odmítnutí podrobení se těmto úkonům je možné uložit pouze pokutu, která je u řady případů nevymahatelná.

Pokud by policisté byli oprávněni odebrat vzorek DNA i přes nesouhlas podezřelého nebo obviněného, mohli by buď:

- získat důkaz, který by přispěl k objasnění trestné činnosti a usvědčení jeho pachatele, nebo

- vzorek DNA by mohl v řadě případů napomoci k vyvrácení podezření či obvinění osob ze spáchání trestného činu.

Proto vláda dne 8. 6. 2005 předložila Parlamentu ČR vládní návrh novely trestního řádu a zákona o Policii ČR, který si kladl za cíl úpravu vymahatelnosti identifikačních úkonů včetně odběru vzorku DNA. Poslanecká sněmovna schválila tento vládní návrh 26. 4. 2006 a senát 25. 5. 2006.

SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA

Jak již bylo uvedeno, trestní řád a zákon o Policii ČR umožňují policejním orgánům provádět identifikační úkony, např. snímat daktyloskopické otisky, pořizovat obrazové záznamy, odebírat biologické vzorky, provádět měření těla apod.

V § 114 trestního řádu jsou upraveny zvláštní druhy ohledání (§ 113 trestního řádu), konkrétně prohlídka těla a jiné podobné úkony.

Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji dělat jen osoba téhož pohlaví (§ 114 odst. 1 trestního řádu).

Pod pojmem "každý" se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení [podezřelý, tedy ten, kdo byl zadržen podle § 76 odst. 1 trestního řádu a nebylo mu dosud sděleno obvinění, obviněný, obžalovaný, odsouzený, dále svědek (§ 97 a násl. trestního řádu), poškozený (§ 43 trestního řádu), popř. jiná osoba (zejména zúčastněná osoba dle § 42 trestního řádu].

Je-li k důkazu potřebná zkouška krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, tedy zásadně osoba, proti níž se vede trestní řízení, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může uskutečnit i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení (§ 114 odst. 2 trestního řádu).

Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění (§ 114 odst. 3 trestního řádu).

O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s upozorněním na následky nevyhovění (§ 114 odst. 4 trestního řádu).

Poučení o výše uvedených povinnostech identifikované osoby je nutné poskytnout před uskutečněním některého z těchto úkonů, resp. bezprostředně při úkonu, pokud i po předchozím poučení osoba, která se mu má podrobit, jeho provedení odmítá. Přímé donucení ke splnění povinnosti obdobné např. překonání odporu podle § 85a trestního řádu zde za současného právního stavu použít nelze. V úvahu přichází jedině pořádková pokuta dle § 66 trestního řádu. (Rozh. č. 3/1983 Sb. rozh. tr.).

Pořádkovou pokutou do 50 000 korun může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán ten, kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle trestního řádu, tedy mj. i výzvě k poskytnutí vzorku DNA (§ 66 trestního řádu).

Uložení pořádkové pokuty je jedním z krajních prostředků udržení autority orgánů činných v trestním řízení a respektování jejich příkazů a výzev. Pořádkovou pokutou může být v přípravném řízení potrestán každý (s výjimkou obhájce a státního zástupce, kteří mohou být předáni pouze ke kárnému postihu dle § 66 odst. 3 trestního řádu), kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo výzvy orgánu činného v trestním řízení. Maximální výše pořádkové pokuty byla novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. zvýšena až na padesát tisíc korun. Tím měla být dostatečně zajištěna diferenciace postihu jednotlivých konkrétních případů narušování řízení před orgány činnými v trestním řízení.

V rámci postupu před zahájením trestního stíhání dle § 158 odst. 3 písm. e) trestního řádu je policejní orgán oprávněn vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 zkoušku krve nebo jiného podobného úkonu včetně odběru potřebného biologického materiálu (vzorku DNA).

V § 13 zákona o Policii ČR je obsaženo oprávnění policejního orgánu požadovat prokázání totožnosti.

Prokázání totožnosti znamená prokázání jména a příjmení, data narození a trvalého, popř. přechodného pobytu osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění uskutečňuje (§ 13 odst. 1 zákona o Policii ČR).

Policista je oprávněn vyzvat osobu:

- přistiženou při jednání, které má znaky trestného činu nebo přestupku,

- od které je požadováno vysvětlení podle § 12 odst. 1,

- která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby,

- která se bezdůvodně zdržuje v bezprostřední blízkosti chráněných objektů,

- která má na místě veřejně přístupném zbraň (§ 17 odst. 2) a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,

- která se zdržuje v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu, k dopravní nehodě, požáru nebo jiné mimořádné události,

aby prokázala svou totožnost; osoba je povinna výzvě vyhovět (§ 13 odst. 2 zákona o Policii ČR).

Policista je rovněž oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu:

- která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle zvláštních předpisů, např. dle § 90 odst. 2 trestního řádu,

- která je oznamovatelem (§ 67 zákona o přestupcích, § 158 trestního řádu),

- na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti žádá; osoba je povinna výzvě vyhovět (§ 13 odst. 3 zákona o Policii ČR).

Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 a odstavci 3 písm. a) prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po předchozím poskytnutí potřebné součinnosti k prokázání své totožnosti, je policista oprávněn takovou osobu předvést k provedení služebních úkonů za účelem zjištění její totožnosti a řádného objasnění věci. Poskytnutí potřebné součinnosti není nutné, pokud by se tím při zjišťování totožnosti více osob ve stejném okamžiku zmařil účel úkonu nebo zákroku. Po zjištění totožnosti policista předvedenou osobu propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody (§ 13 odst. 5 zákona o Policii ČR).

Nemůže-li policista totožnost osoby předvedené podle § 13 odst. 5 zákona o Policii ČR zjistit na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel, je oprávněn vyzvat tuto osobu, aby strpěla provedení nezbytných služebních úkonů, jako je snímání daktyloskopických otisků, pořizování obrazových záznamů, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení; měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení činí osoba stejného pohlaví nebo lékař (§ 13 odst. 6 zákona o Policii ČR).

Policista, který při plnění úkolů policie nemůže získat osobní údaje umožňující budoucí identifikaci jiným způsobem, je oprávněn u osob obviněných ze spáchání trestného činu, nebo u osob nalezených, po nichž bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu:

- snímat daktyloskopické otisky,

- zjišťovat tělesné znaky,

- provádět měření těla,

- pořizovat obrazové, zvukové a obdobné záznamy, nebo

- odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení (§ 42e odst. 1 zákona o Policii ČR).

Zjišťování vnějších tělesných znaků a měření těla podle odstavce 1 činí policista stejného pohlaví nebo na jeho žádost odborně způsobilý zdravotnický pracovník, odběr krve na žádost policisty pak pouze odborně způsobilý zdravotnický pracovník. Odběr biologických vzorků probíhá způsobem, který nesmí ohrozit zdraví osoby (§ 42e odst. 2 zákona o Policii ČR).

Pokud je nutné provést identifikační úkony podle zákona o Policii ČR, tedy i odběr vzorku DNA, hodnotí se odmítnutí podrobení se tomuto úkonu jako přestupek, za který je možno uložit pokutu do výše třiceti tisíc korun (§ 46 zákona o přestupcích).

DŮVOD NOVELIZACE

Vládní návrh novely trestního řádu a zákona o Policii České republiky ze dne 8. 6. 2005 si kladl mj. za cíl zajistit vymahatelnost identifikačních úkonů včetně odběru vzorku DNA.1)

Přestože § 158 a § 114 trestního řádu a § 13 odst. 6 a § 42e zákona o Policii ČR umožňují policejním orgánům provádět identifikační úkony, např. snímat daktyloskopické otisky, pořizovat obrazové záznamy, odebírat biologické vzorky, provádět měření těla, platná právní úprava neumožňuje, aby policista mohl vůči identifikované osobě použít bezprostřední donucení v případech, kdy se tato odmítá uvedeným úkonům podrobit.

Možnost uložit v trestním řízení v případě odmítnutí podrobení se těmto úkonům pokutu do výše 50 000 korun se neosvědčila. Také možnost uložit pokutu do výše 30 000 korun poté, co osoba odmítne podrobit se identifikačním úkonům podle zákona o Policii ČR nepřinášela očekávaný efekt. Bylo to proto, že uplatnění těchto sankcí v praxi bylo málo účinné. U nemalého počtu nezaměstnaných a bezdomovců je pokuta nevymahatelná. Zásadním problémem pak byla skutečnost, že mnohým obviněným či podezřelým osobám, u nichž by mohl být např. odběrem DNA získán důkaz pro objasnění závažného trestného činu, hrozily následně mnohem větší sankce pro spáchaný trestný čin. Tím, že policisté za současné právní úpravy nejsou oprávněni odebrat vzorek DNA i přes nesouhlas podezřelého nebo obviněného, mnohdy nemohli získat buď důkaz, který by přispěl k objasnění trestné činnosti a usvědčení jeho pachatele, nebo nemohli v řadě dalších případů vyloučit podezření vůči podezřelé osobě, či obvinění osoby obviněné ze spáchání trestného činu.

Od poloviny roku 2002 v Kriminalistickém ústavu v Praze existuje Národní databáze DNA a využití v ní uložených vzorků DNA již napomohlo odhalit několik pachatelů znásilnění a dalších závažných trestných činů.

Jednou z vhodných metod odběru biologického materiálu pro genetické analýzy je výtěr z ústní dutiny (tzv. bukální stěr). Tento odběr nepoškozuje integritu osoby ani neohrožuje její zdraví. Odběr se provádí standardní odběrovou soupravou (sterilním tamponem) ze sliznice ústní dutiny. Není přitom nutné osobě otvírat ústa, pouze postačí, když policista dotčené osobě "odchlípne" spodní ret a sterilním tamponem jej z vnitřní strany setře. Tento odběr se musí uskutečnit zásadně za přítomnosti dozírající osoby.2)

Aby se z forenzní genetické expertizy stal významný nástroj pro objasňování trestné činnosti a Národní databáze DNA mohla plnit svoji funkci, aby mohly být získávány daktyloskopické otisky (Policie ČR získala novou technologii, která jí umožní připojit se k databázi EURODAC, což je mezinárodní systém správy a rozpoznávání otisků prstů mezi členskými státy Evropské unie), prováděno fotografování a měření těla i přes nesouhlas a odpor osoby, je nutné, aby orgán činný v trestním řízení, v těchto případech příslušníci Policie ČR, byli při provádění identifikačních úkonů oprávněni, za podmínek stanovených v zákoně, tento odpor překonat.

Intenzita použití přímého fyzického donucení ze strany policejních orgánů musí být při překonání odporu dotčené osoby vždy přiměřená, nesmí dojít k zásahu do integrity osoby. Tato povinnost vyplývá již z ustanovení zákona o Policii ČR, podle kterého je policista při provádění služebních zákroků a služebních úkonů povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem. Oprávnění a povinnosti Policie ČR je nutné posuzovat komplexně, v celé jejich šíři.

Aby okruh osob, kterých se provedení těchto úkonů týká, nebyl příliš široký a toto oprávnění policejního orgánu nebylo v rozporu s ochranou základních lidských práv a svobod, návrh zákona předpokládá, že by identifikační úkony bylo možné přes odpor uskutečnit pouze u podezřelého (jen s předchozím souhlasem státního zástupce) a u obviněného (bez souhlasu státního zástupce).

Vládní návrh předpokládá, že v praxi nebude zapotřebí vymáhat identifikační úkony přes odpor osoby příliš často. Očekává se, že již sama existence takové možnosti bude mít významný preventivní účinek.

Návrh zákona dále rozšiřuje oprávnění příslušníků Policie ČR při plnění úkolů (odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů), pokud nemůže získat osobní údaje umožňující budoucí identifikaci jiným způsobem, provádět identifikační úkony i u osob pravomocně odsouzených za spáchání úmyslného trestného činu, které se v současné době nacházejí ve věznicích, nebo kterým bylo pravomocným rozhodnutím uloženo ochranné léčení.

Tento požadavek souvisí se skutečností, že stoupá podíl recidivistů na páchání trestné činnosti (v roce 2002 recidivisté spáchali 45,6 procenta ze všech objasněných trestných činů a v roce 2003 jejich podíl stoupl na 50,5 procenta). Odebrání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení od těchto osob a jejich uložení v Národní databázi DNA by mohlo významně přispět k objasnění dosud neobjasněných trestných činů, kterých se mohly dopustit osoby, které jsou v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo jim bylo uloženo ochranné léčení, a u kterých nebylo možné biologický materiál odebrat v rámci přípravného řízení (např. osoba s odběrem nesouhlasila).3)

V praxi by při provádění identifikačních úkonů u těchto osob neměly vznikat kompetenční spory mezi Policií ČR a Vězeňskou službou. Jak je již uvedeno výše, příslušníci Policie ČR budou tímto plnit svůj úkol a při jeho plnění mohou podle zákona požádat Vězeňskou službu o poskytnutí pomoci. Vězeňská služba je poté povinna poskytnout pomoc v rozsahu nezbytném pro jeho splnění. Policie ČR bude vykonávat svá oprávnění pouze k zabezpečení úkolu, aniž by nesla odpovědnost za ostrahu vězně. Její úloha je tak omezena výlučně na odebrání biologických vzorků určeným vězňům.

NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA

Parlament se na schůzi sněmovny dne 26. 4. 2006 a na schůzi senátu dne 25. 5. 2006 po schválení vládního návrhu doplněného a pozměněného návrhy poslanců a senátorů usnesl na následujících změnách trestního řádu a zákona o Policii ČR:

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších zákonů, se mění takto:

V § 114 se na konci odstavce 2 trestního řádu doplňuje věta (viz podtržená citace dále):

"Je-li k důkazu třeba učinit zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou se jedná, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může udělat i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník." (§ 114 odst. 2 trestního řádu).

Tímto ustanovením se orgánu činnému v trestním řízení rozšíří pravomoc o možnost odebírat biologický materiál, který není spojen se zásahem do tělesné integrity bez souhlasu osoby, a to pouze u podezřelého nebo obviněného. V případě nesouhlasu těchto osob bude odběr zásadně činit lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

V § 114 se za odstavec 3 trestního řádu vkládá nový odstavec tohoto znění: "Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu." (§ 114 odst. 4 trestního řádu).

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

Ustanovení § 114 odst. 5 trestního řádu má nyní toto znění, doplněné o slova zde vyznačená podtrženě.

"O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s upozorněním na následky nevyhovění (§ 66 trestního řádu), podezřelý nebo obviněný se poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4" (§ 114 odst. 5 trestního řádu).

Orgánům činným v trestním řízení (zejména příslušníkům Policie ČR) je dána možnost po předchozí marné výzvě a za podmínek stanovených v zákoně o Policii ČR překonat odpor osoby, jíž se provedení identifikačního úkonu týká. Toto oprávnění se vztahuje pouze k osobě podezřelého nebo obviněného. U podezřelého, nikoli však obviněného, lze odpor překonat pouze po předchozím souhlasu státního zástupce, který jej vydá na základě písemné žádosti policejního orgánu. Od písemné žádosti lze ve výjimečných případech upustit, je-li nutné získat souhlas naléhavě. V tomto případě státní zástupce může vydat souhlas k překonání odporu podezřelého prostřednictvím telekomunikačních prostředků (např. telefonu, faxu, elektronické pošty). K odběru biologického materiálu, se kterým je spojen zásah do tělesné integrity osoby, tedy např. k odběru krve, je nadále oprávněn pouze lékař či odborný zdravotnický pracovník, (nikoliv policista) a tento úkon nelze uskutečnit přes nesouhlas a odpor dotčené osoby.

V rámci postupu před zahájením trestního stíhání dle § 158 odst. 3 písm. f) trestního řádu je "policejní orgán oprávněn pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 trestního řádu" snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu".

Takto se rozšiřuje pravomoc orgánů činných v trestním řízení při provádění úkonů taxativně stanovených v písm. f) (např. snímat daktyloskopické otisky) v případě, že se osoba odmítne těmto úkonům podrobit, o možnost postupu za podmínek stanovených v § 114 odst. 4 trestního řádu. Nelze-li takový úkon pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.

Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:

Ustanovení § 13 odst. 6 zákona o Policii ČR zůstává nezměněno. Zde je uvádím jen proto, že na něj navazuje nové ustanovení: "Nemůže-li policista totožnost osoby předvedené podle odstavce 5 zjistit na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel, je oprávněn vyzvat tuto osobu, aby strpěla provedení nezbytných služebních úkonů, jako je snímání daktyloskopických otisků, pořizování obrazových záznamů, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení; měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař)."

Za citované ustanovení se doplňuje nový § 13 odst. 7 zákona o Policii ČR: "Nelze-li úkon podle odstavce 6 pro odpor osoby provést, je policista oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu."

Nový § 38 odst. 6 zákona o Policii ČR má toto znění:

"Policista je oprávněn použít pouta také při doprovodu osoby a) zajištěné podle § 14 a § 15, b) zadržené, c) zatčené, d) dodávané do výkonu trestu odnětí svobody, nebo e) převzaté policistou k provedení procesních úkonů z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku."

Toto ustanovení dává příslušníkům Policie ČR oprávnění nasadit pouta nejen osobě, která aktivně svým jednáním ohrožuje bezpečnost osob, majetku či ohrožuje veřejný pořádek, nýbrž také při doprovodu (eskortování) osob v tomto ustanovení taxativně uvedených i z preventivních důvodů, a to za podmínky, že bude existovat důvodný předpoklad, že by tato osoba mohla ohrožovat bezpečnost osob, majetek či veřejný pořádek.

Doplněn byl také § 42e odst. 1 zákona o Policii ČR, o slova zde podtržená:

"Policista, který při plnění úkolů policie nemůže získat osobní údaje, umožňující budoucí identifikaci, jiným způsobem, je oprávněn u osob obviněných ze spáchání trestného činu, u osob ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, u osob, jimž bylo uloženo ochranné léčení, nebo u osob nalezených, po nichž bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu,

a) snímat daktyloskopické otisky,

b) zjišťovat tělesné znaky,

c) provádět měření těla,

d) pořizovat obrazové, zvukové a obdobné záznamy, nebo

e) odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení."

Tímto doplněním § 42e odst. 1 zákona o Policii ČR se rozšiřuje oprávnění příslušníků Policie ČR o možnost získávat identifikační údaje, tedy i vzorky DNA i od osob, které jsou v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, nebo od osob, kterým bylo uloženo ochranné léčení a v přípravném řízení nebylo možné tyto úkony provést.

To souvisí se stoupajícím podílem recidivistů na páchání trestné činnosti, který v současnosti přesahuje 50 procent. Tedy nadpoloviční většina pachatelů se dopouští trestné činnosti opakovaně.

Doplněn byl také § 42e odst. 2 zákona o Policii ČR, který zní nově takto: "Zjišťování vnějších tělesných znaků a měření těla podle odstavce 1 provádí policista stejného pohlaví nebo na jeho žádost odborně způsobilý zdravotnický pracovník, odběr krve nebo odběr jiného biologického materiálu, který je spojen se zásahem do tělesné integrity provádí na žádost policisty pouze odborně způsobilý zdravotnický pracovník. Obdobně se postupuje i u odběru, který není spojen se zásahem do tělesné integrity, je-li při něm překonáván odpor osoby. Odběr biologických vzorků se provádí způsobem, který nesmí ohrozit zdraví osoby."

Toto ustanovení upravuje podmínky, za nichž lze získávat biologický materiál. Z důvodu ochrany dotčené osoby bude odběr biologického materiálu, při němž dochází k zásahu do tělesné integrity (např. při odběru krve), provádět odborný zdravotnický pracovník. Obdobně bude tento odběr provádět i v případě, kdy se nezasahuje do tělesné integrity, tedy když bude docházet např. k odběru vzorku DNA, tedy k odběru bukálního stěru výtěrem slin z úst podezřelé nebo obviněné osoby v případech, kdy bude muset být překonáván odpor osoby, jíž je vzorek odebírán.

Zcela nový je § 42e odst. 3 zákona o Policii ČR: "Nelze-li úkon podle odstavce 1 pro odpor osoby provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je policista po předchozí marné výzvě oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu."

Zde, stejně jako v § 13 odst. 7 zákona o Policii ČR, jde o obdobnou úpravu jako je ta, k níž došlo v trestním řádu. Policisté budou oprávněni překonat odpor osoby při odběru krve i jiných úkonech zasahujících do tělesné integrity.

Z pohledu odběru DNA (i jiných identifikačních úkonů nespojených se zásahem do tělesné integrity) to znamená, že policisté budou oprávněni odebrat vzorek DNA i přes nesouhlas podezřelého nebo obviněného. Tak bude moci být získán spolehlivý a přímý důkaz. Buď půjde o důkaz, který přispěje k objasnění trestné činnosti a usvědčení pachatele, nebo o důkaz, který vyvrátí podezření či obvinění osob ze spáchání trestného činu.

Současné zahraniční zkušenosti některých států svědčí o tom, že je to velmi účinné. Tuto úpravu mají např. v Nizozemsku, Velké Británii, některé státy USA, mají ji i na Slovensku.

POSLANECKÉ PŘIPOMÍNKY K ZÁKONU

V poslanecké sněmovně zazněly některé pozoruhodné názory, které by neměly být ani po schválení vládního návrhu zákona pominuty.

Poslanec prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc. v prvním čtení projednávání novely trestního řádu a zákona o Policii ČR dne 9. 2. 2006 v poslanecké sněmovně uvedl: "Uplatňování určitých prostředků v trestním právu, které slouží k tomu, aby byl boj proti kriminalitě účinnější, narážejí často na problém ochrany lidské svobody, prostě sahá do sféry lidské svobody, integrity lidské osobnosti. A je to problém, který musíme v každém takovém případě konkrétně posoudit. Souvisí to i s tím, že výsledky vědeckého poznání v této věci, možnosti používání DNA, mají také účinky, které se musejí vážit, protože jak dávno víme, výsledky vědeckého poznání mohou být v praxi používány k prospěchu i neprospěchu lidské civilizace i jednotlivých lidí. Upozorňuji tady na tento obecnější problém, protože si jej musíme uvědomit v souvislosti s přístupem ke konkrétním návrhům, které jsou v této předloze uvedeny. Zároveň si všichni myslím uvědomujeme i to, že v naší společnosti, ale není to žádný specifický jev české společnosti, dochází k jistému zvýšení agresivity v lidských vztazích, a že chceme-li tomu čelit, musíme i na straně těch orgánů, které chrání společenský, veřejný pořádek, musíme těmto orgánům poskytnout k tomu určité prostředky."4)

Poslankyně JUDr. Eva Dundáčková konstatovala, že ústavněprávní výbor zkoumal, nakolik dojde k narušení osobní integrity člověka v okamžiku, kdy bude povinně podroben zkoušce DNA, a sice v tomto případě de facto ze slin, zda toto oprávnění Policii ČR přiznat máme, či nemáme, a v jakém rozsahu.

Jde o zásah, který u podezřelých nevyžaduje schválení soudu, nýbrž jen státního zástupce. Jediná obrana spočívá v tom, že se nebude vytvářet, dokonce je zakázáno vytvářet databázi osob, které byly tímto způsobem zkoumány, pokud jim následně nebyla tato trestná činnost dokázána za pomoci jiných důkazních prostředků. Považuje za nutné hledat kontrolní mechanismy, protože na jedné straně je asi správné dát policii možnosti pro to, aby mohla vykonávat činnost, kterou po ní chceme, aby mohla vyšetřovat trestné činy, na druhé straně by parlament měl být zřejmě tím místem, které vykonává kontrolní činnost nejen vůči resortu vnitra, ale i jednotlivým článkům, které pod resort patří.5)

Poslanec Michal Doktor zdůraznil, že bude zakázáno zakládat databázi osob, u kterých byla DNA zkoumána a nějakým způsobem klasifikována a zařazena. Nepamatuje si však na to, že každý, kdo by takovou databázi založil, uchovával, prodával a nakládal s ní, by byl postižen pro trestný čin. Shromažďování, vytváření a nakládání s databází u osob, u nichž byla DNA zkoumána a posléze jim buď nebude sděleno obvinění, nebo nebudou uznáni soudem vinnými, by mělo být trestným činem.6)

Ministr vnitra Mgr. František Bublan k tomu uvedl, že se na databázi DNA díváme z toho černějšího pohledu, bojíme se, že toho někdo zneužije: "Není to o zneužití, je to skutečně o využití. Vztahuje se to především na tu recidivu, která už tvoří téměř 50 procent trestných činů u nás. U toho obvinění, když se to obvinění neprokáže, tak to ještě neznamená, že ten člověk třeba vinen není, že se to pouze neprokázalo. Přimlouval bych se za to, aby toto tam zůstalo, a ne aby to bylo považováno dokonce za trest-ný čin."7)

Poslanec Michal Doktor poté označil za nepřijatelné tvrzení ministra vnitra, že "přestože je člověk prohlášením soudu označen za nevinného, zůstává nadále podezřelým."8)

Poslanci v diskusi neměli připomínky k tomu, že odpor osob, které nechtějí dát vzorek DNA lze překonávat donucením jak u podezřelých, obviněných, tak u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslné trestné činy a u osob, kterým bylo uloženo ochranné léčení. To svědčí o tom, že o potřebě odebírání vzorků DNA odsouzeným osobám vykonávajícím trest odnětí svobody pro úmyslné trestné činy a osobám, jimž bylo uloženo ochranné léčení, neměli zřejmě poslanci pochybnosti.

Názory, jež zazněly ve sněmovně, však upozornily na několik problémů hodných pozornosti. Konkrétně na:

- možnost zneužití databáze DNA,

- potřebu kontroly nad Policií ČR, resp. nad složkami, u nichž je vytvořena databáze DNA,

- otázku, zda ponechat v databázi DNA, či z ní odstranit vzorky od podezřelých osob, které nebyly obviněny, nebo od obviněných, kteří nebyli soudem uznáni vinnými,

- vytvoření nové skutkové podstaty trestného činu, podle níž by mohl být stíhán ten, kdo legálně získané vzorky DNA zneužije, nebo v ní ponechá vzorky DNA od podezřelých osob, které nebyly obviněny, nebo od obviněných, kteří nebudou uznáni soudem vinnými.

K těmto otázkám poslanci ve sněmovně nezaujali žádné konkrétní závěry. Upozornili sice na možnost zneužití databáze DNA (ad. první odsek), nedospěli však (ad. druhý odsek) ke schválení konkrétní formy kontroly nad Policií ČR, resp. nad složkami, u nichž je vytvořena databáze DNA. Ani v otázce (ad. třetí odsek), zda ponechat v databázi DNA, či odstranit z ní vzorky od podezřelých osob, které nebyly obviněny, nebo od obviněných, kteří nebyli soudem uznáni vinnými, nedospěli k žádnému závěru. Po skončení jednání sněmovny nebylo zcela jasné, zda vzorky DNA u podezřelých osob, u nichž se podezření a příp. obvinění neprokáže, zůstanou v databázi, či nikoliv. (Dle mého názoru vzorky podezřelých, u nichž se podezření a příp. obvinění neprokáže, nesmějí v databázi zůstat). Nezazněl pak ani konkrétní návrh na vytvoření nové skutkové podstaty, např. trestného činu zneužití vzorku (databáze) DNA, podle níž by mohl být stíhán ten, kdo legálně získané vzorky DNA zneužije, nebo v ní ponechá vzorky DNA od podezřelých osob, které nebyly obviněny, nebo od podezřelých a obviněných, kteří nebudou uznáni soudem vinnými (ad. čtvrtý odsek). Nebylo pak ani zdůvodněno, proč poslanecká sněmovna považuje zneužití vzorku (databáze) DNA za vyloučené. Poslanci potom nezaujali stanovisko k nezdůvodněnému názoru ministra vnitra Mgr. Františka Bublana, dle něhož není důvod bát se, že databázi DNA někdo zneužije. S výjimkou Michala Doktora pak poslanci ani poukazem na presumpci neviny nereagovali na další tvrzení ministra vnitra, dle něhož u osoby, jejíž obvinění se neprokáže, to ještě neznamená, že se trestného činu nedopustila, protože jí spáchání činu pouze nebylo prokázáno.9)

Přes tyto nezodpovězené otázky sněmovna vládní návrh novely trestního řádu a zákona o Policii ČR, který si mj. kladl za cíl úpravu vymahatelnosti identifikačních úkonů, dne 26. 4. 2006 schválila.

SENÁTNÍ PŘIPOMÍNKY K ZÁKONU

Projednávání návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR bylo v senátu výrazně ovlivněno tím, že zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Josef Zoser a zpravodaj ústavně-právního výboru ing. Pavel Janata se v Kriminalistickém ústavu seznámili s vedením databáze DNA i s jejím zabezpečením proti zneužití.

Senátor ing. Pavel Janata přednesl jako zpravodaj zprávu za oba zmíněné výbory. Uvedl, že současná možnost odběru biologického materiálu u fyzické osoby je doplněna tak, aby biologický materiál mohl být odebrán i proti vůli osoby a s případným překonáním odporu, který by kladla. Typickým neinvazivním odběrem ke zjištění DNA, při němž nedochází k vpichům jehly, je stěr ústní sliznice. V novele není žádným způsobem vymezen způsob, jakým odpor případně může být překonán. Je to omezeno obecnou zásadou přiměřenosti.

Položil otázku, nakolik je účelné, aby všichni odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, byli podrobeni odběru DNA. Je samozřejmě možné si představit, že celá řada z nich se dopustila nebo dopouští trestné činnosti, kde praktický význam odběru DNA asi smysl nemá, neboť při své trestné činnosti nezanechávají biologické stopy. Důvodem má být odstranění potíží při případné identifikaci těchto lidí, pokud by se v budoucnu opětovně dopustili trestné činnosti. Je tady tedy kriminalistický důvod k tomu, aby jim byl vzorek DNA odebrán.

Uvedl, že nakládání s DNA bylo konzultováno s Úřadem pro ochranu osobních údajů a s Radou vlády pro lidská práva a připomínky byly akceptovány. Proto označil posílení pravomoci Policie za krok správným směrem, který by měl do budoucna přispět k vyšší objasněnosti trestných činů, a to nejen těch, které budou spáchány po jeho účinnosti, ale i těch, které případně již spáchány byly, ale dodnes nebyly nebo nemohly být objasněny, resp. pachatelům dokázány právě proto, že odmítli odběr DNA. Proto zpravodaj usoudil, že se lépe budou objasňovat trestné činy, ke kterým dojde, a to zejména v souvislosti s umožněním odebrat vzorky DNA i osobám, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody za úmyslné trestné činy.10)

Senátorka RNDr. Alena Palečková se zmínila o určitých pochybnostech vyvolávajících pocity nejistoty z konání Policie v některých případech, i o obavách ze zneužití údajů shromážděných o osobách. Odstranění těchto obav je v moci naší policie a našeho ministerstva vnitra.11)

Senátor Karel Schwarzenberg označil za nejasné, proč k odebírání vzorku DNA podezřelých musí dát svolení státní zástupce a u obviněných nikoliv. Označil za nejasné, proč odběr vzorku DNA není podmíněn souhlasem soudce. Navrhl, aby i zde došlo k posílení soudní moci. Varoval před posílením pravomoci Policie ČR bez souhlasu soudce.12)

Podle senátora Jiřího Žáka by bylo možné celý řetězec DNA velmi snadno zneužít k různým účelům, avšak jiným, než k jakým má být použit.13)

Senátor ing. Adolf Jílek naopak konstatoval, že nikomu nevadí, že dáváme otisky prstů, dokonce budeme mít biometrické údaje na pasech, na občanských průkazech. A při odběru DNA někomu vadí, že mu setřou sliny nebo to, co je na sliznici. Zde nemůže jít o hrubé porušení osobních práv.14)

Senátorka ing. Helena Regnerová nespatřuje "problém ve vzorcích DNA, ale v profesionálním prostředí kohokoliv a policie zejména. I ve zdravotnictví existuje tajemství zdravotní, a přesto některé informace unikají."15)

Senátor MUDr. Luděk Sefzig uvedl, že po odběru DNA se nezachovává celý genetický fond, z něhož by plynulo, jakými dědičnými chorobami osoba trpí. Policie uchovává jenom tzv. markery, tvořící zlomek genetické informace. Když se však v laboratoři tento genetický materiál zkoumá, záleží potom na profesionalitě laboranta, aby skutečně dodržel předem předepsaný postup. Tam je zapotřebí dělat kontroly. Proto musí být důkladně kontrolovaná činnost policie.16)

Senátor ing. Pavel Janata pak v senátu objasnil, co se děje se vzorky DNA, a jak je zajištěna ochrana osobních údajů před zneužitím. Zdůraznil, že se "v Kriminalistickém ústavu odebraný vzorek DNA ze stěru zpracovává tak, aby mohla být na základě zpracovaného profilu DNA ověřena totožnost, ztotožněna stopa s osobou apod. Po získání profilu DNA je vzorek slin odebraný osobě zničen. Tedy to, co nese celou genetickou informaci, která obsahuje údaje, které by mohly být možná i zneužity, je po získání profilu DNA likvidováno.

V databázi se uchovávají pouze profily DNA, a to tak, že jsou odděleny od databáze, ve které jsou uchovávány údaje o osobách, jichž se odebrané vzorky týkají. Profil DNA je označen, odlišen kódem tvořeným řadou čísel, která nikomu nic neřekne. Teprve v případě, že se při zkoumání najde shoda onoho profilu DNA, tak se na základě tohoto identifikačního čísla jde do úplně jiné databáze, ve které se k tomuto identifikačnímu číslu teprve přiřazují údaje, jako je jméno, příjmení, datum narození, bydliště a další údaje o konkrétní osobě.

V databázi DNA zůstávají pouze profily DNA pachatelů (odsouzených osob). Nejsou v ní profily DNA podezřelých, ani svědků. U nich není uchováván ani profil sloužící k identifikaci. Ke zneužití a manipulaci s osobními údaji docházet nemůže. Přesto je zabezpečena kontrola Kriminalistického ústavu Úřadem na ochranu osobních údajů."
17)

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY SENÁTORŮ

Názory, jež zazněly v senátu, upozornily na několik problémů hodných pozornosti. Za zásadní považuji tyto připomínky či dotazy senátorů:

- Proč nedává svolení k odběru vzorku DNA u podezřelých (nebo i u obviněných) soudce?

- V novele není žádným způsobem vymezen způsob, jakým odpor případně může být překonán. Proč je to omezeno pouze obecnou zásadou přiměřenosti?

- Nakolik je účelné, aby všichni odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, byli podrobeni odběru DNA?

- Co může být uchováno v databázi DNA?

Na první otázku, proč nedává svolení k odběru DNA u podezřelých (event. i obviněných) soudce, nezazněla v senátu odpověď. Přitom v § 158a trestního řádu je od 1. 1. 2002 upravena účast soudce na přípravném řízení. Cituji: "Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce." Soudce v tomto případě garantuje zákonnost úkonu konaného v přípravném řízení. Ministerstvo spravedlnosti, jež tuto úpravu v zákoně č. 265/2001 Sb. vytvořilo, a následně i vláda, která tento návrh podala v parlamentu, prosadila ingerenci soudce s odůvodněním, že účast státního zástupce na úkonech nepostačuje.

Podle § 114 odst. 4 trestního řádu "nelze-li provést odběr vzorku DNA pro odpor podezřelého, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce". Citované ustanovení zdůrazňuje, že odpor podezřelého může překonat orgán činný v trestním řízení, tzn. v přípravném řízení může jít o policejní orgán nebo státního zástupce. Pokud bude vzorek DNA odebírat státní zástupce, potom podle schváleného návrhu nebude potřebovat k překonání odporu poškozeného od nikoho souhlas. Přitom by při koncipování návrhu zákona stačilo, aby bylo v § 114 odst. 4 trestního řádu uvedeno, že "orgán činný v trestním řízení je oprávněn po předchozí marné výzvě odpor osoby nesouhlasící s odběrem vzorku DNA překonat, přičemž tento orgán činný v trestním řízení (ať již policejní orgán nebo státní zástupce) potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas soudce".

Právě soudce by garantoval svým svolením zákonnost tohoto úkonu, stejně jako při postupu dle § 158a trestního řádu, kde je již účast soudce na přípravném řízení upravena. Dle mého názoru měla být takto koncipována současná právní úprava. Protože se tak nestalo, považuji za vhodné, aby mnou uvedené doporučení bylo základem pro úpravu de lege lata (pro případ, že zákon nepodepsal prezident), či pro úpravu de lege ferenda.

Dodávám, že v průběhu novelizace trestního řádu, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., byla účast soudce vládou i parlamentem označena za nezbytnou. V § 114 odst. 4 trestního řádu lze účast soudce považovat za stejně vhodnou a pro případ odběru DNA státním zástupcem za stejně nezbytnou.

Ani na druhou otázku, proč v novele není žádným způsobem vymezen způsob a přiměřenost překonání odporu osoby, která si nechce nechat odebrat vzorek DNA, nezazněla v senátu odpověď. V tomto případě usuzuji, že intenzitu donucení nelze policejnímu orgánu stanovit přímo v § 114 odst. 4 trestního řádu. Intenzita donucení musí reagovat přiměřeně na intenzitu odporu. Proto považuje za správnou úpravu obsaženou v § 42e odst. 3 zákona o Policii ČR, podle něhož "nelze-li vzorek DNA pro odpor osoby provést, je policista po předchozí marné výzvě oprávněn tento odpor překonat. Přitom způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu".

Podle § 38 odst. 1 zákona o Policii ČR jsou donucovacími prostředky:

- hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany;

- slzotvorné prostředky;

- obušek;

- pouta;

- služební pes;

- vytlačování koňmi;

- technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla;

- zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla;

- vodní stříkač;

- zásahová výbuška;

- úder střelnou zbraní;

- hrozba střelnou zbraní;

- varovný výstřel.

Usuzuji, že reálně přichází v úvahu pouze použití hmatů a chvaty. To by mělo být výslovně upraveno v příslušné instrukci policejního prezidenta a ve Výkladovém stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství. Intenzita donucení pak musí být v každém jednotlivém případě přezkoumávána za účelem zjištění, zda byla přiměřená intenzitě odporu. Nikdy by neměl být donucovací prostředek citelnější než intenzita odporu osoby.

K třetí otázce, nakolik je účelné, aby všichni odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin byli podrobeni odběru DNA:

Při úvaze o okruhu osob, jimž je třeba odebírat vzorek DNA, jsem v roce 2004 uvedl, že dosavadní možnost odběru biologického materiálu v zájmu zjištění totožnosti obviněného [§ 42e odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona o Policii ČR] a odběru biologického materiálu u obviněných a dalších osob (§ 114 odst. 1 a 2 trestního řádu) není dostatečná.

Vyjádřil jsem názor, že dříve, nebo později, bude nutné zodpovědět otázku, kterým osobám je žádoucí odebírat biologické materiály za účelem kriminalistické genetické expertizy ke zjištění profilu DNA v rámci prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 odst. 3 trestního řádu), stejně jako při vyšetřování (§ 161 an. trestního řádu). Proto jsem označil za žádoucí doplnit Národní databázi DNA vytvořením právní úpravy, která by taxativně vymezila okruhy osob, jimž lze biologické vzorky odebírat.18)

K tomu došlo výše uvedenou novelizací trestního řádu a zákona o Policii ČR, který tento okruh vhodně stanovil. Z pohledu boje s kriminalitou v České republice jsou v něm vhodně začleněni také odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin.

Ke čtvrté otázce, co může být uchováno v databázi DNA: Senátní zpravodaj uvedl, že se přímo v Kriminalistickém ústavu v Praze přesvědčil o tom, že se "v databázi uchovávají pouze profily DNA, a to tak, že jsou odděleny od databáze, ve které jsou uchovávány údaje o osobách, jichž se odebrané vzorky týkají. V databázi DNA zůstávají pouze profily DNA pachatelů (odsouzených osob). Nejsou v ní profily DNA podezřelých ani svědků. U nich není uchováván ani profil sloužící k identifikaci. K zneužití a manipulaci s osobními údaji docházet nemůže. Přesto je zabezpečena kontrola ze strany Úřadu na ochranu osobních údajů.

Důsledkem vysvětlení společného senátního zpravodaje bylo to, že naprostá většina přítomných senátorů návrh zákona ve znění postoupeném poslaneckou sněmovou schválila."
19)

Z toho lze dovodit, že senát i zásluhou aktivity zpravodajů, jejich vysvětlení v senátu a doporučení schválení návrhu považuje novou právní úpravu za vhodnou a neshledává riziko zneužití vzorků DNA (jež jsou následně zničeny) ani dále uchovávaných profilů DNA.

Přestože několik let zastávám názor, že je potřebná celková kodifikace trestního řádu, a to současně s kodifikací trestního zákona, nelze se zřejmě ani v současnosti vyhnout určitým dílčím úpravám trestního řízení.20) Proto v zájmu zefektivnění boje s kriminalitou považuji za vhodnou výše rozebíranou novelizaci trestního řádu a zákona o Policii ČR, která umožní odebírání vzorků DNA, a to i proti vůli podezřelého a obviněného.

Z pohledu odběru DNA (i jiných identifikačních úkonů nespojených se zásahem do tělesné integrity) to znamená, že policisté budou oprávněni odebrat vzorek DNA i přes nesouhlas podezřelého nebo obviněného. Tak se bude moci získat spolehlivý a přímý důkaz. Buď půjde o důkaz, který přispěje k objasnění trestné činnosti a usvědčení pachatele, nebo o důkaz, který vyvrátí podezření či obvinění osob ze spáchání trestného činu.

Považuji za reálné očekávat, že posílení pravomoci policie přispěje k vyšší objasněnosti trestných činů, a to nejen těch, které budou spáchány po účinnosti novelizovaných zákonů, nýbrž i těch trestných činů, které byly v minulosti spáchány, ale dosud nebyly objasněny, protože určitá osoba, vědoma si faktu, že je pachatelem, odmítla poskytnout vzorek DNA.

Zároveň nelze podcenit kontrolní činnost nad orgány činnými v trestním řízení, které budou odběry DNA provádět. Proto v případě podpisu schváleného zákona prezidentem republiky de lege ferenda navrhuji, aby v § 114 odst. 4 trestního řádu bylo v budoucnu výslovně uvedeno, že orgán činný v trestním řízení je oprávněn po předchozí marné výzvě překonat odpor osoby nesouhlasící s odběrem vzorku DNA, přičemž tento orgán činný v trestním řízení (ať již policejní orgán nebo státní zástupce) potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas soudce. Ten by garantoval svým svolením zákonnost tohoto úkonu stejně, jako při postupu dle § 158a trestního řádu, kde je již účast soudce na přípravném řízení upravena.


Poznámky:

1) Druhou oblastí, která je předmětem navrhované a následně také schválené úpravy, obsažené ve vládním návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii České republiky ze dne 8. 6. 2005, je používání donucovacího prostředku - pout. Třetí oblastí, která je předmětem této právní úpravy, je plnění závazků České republiky v souvislosti s jejím přistoupením k Úmluvě o Europolu. Zmíněným dvěma oblastem se v článku nevěnuji. Úpravu týkající se používání pout pouze zaznamenávám.

2) Srov. blíže důvodovou zprávu k vládnímu návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii České republiky ze dne 8. 6. 2005.

3) Tamtéž.

4) Srov. vystoupení poslance prof. JUDr. Zdeňka Jičínského, DrSc. k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 1024) - první čtení, 9. 2. 2006.

5) Srov. vystoupení poslankyně JUDr. Evy Dundáčkové k vládnímu návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR (sněmovní tisk 1024) - druhé čtení, 19. 4. 2006.

6) Srov. vystoupení poslance Michala Doktora k vládnímu návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR (sněmovní tisk 1024) - druhé čtení, 19. 4. 2006.

7) Srov. vystoupení ministra vnitra Mgr. Františka Bublana k vládnímu návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR (sněmovní tisk 1024) - druhé čtení, 19. 4. 2006.

8) Srov. vystoupení poslance Michala Doktora, cit. v pozn. č. 6.

9) Zástupcem předkladatele citovaného vládního návrhu novely trestního řádu a zákona o Policii ČR (sněmovní tisk 1024) byl pouze ministr vnitra, u něhož lze předpokládat zasvěcenost v otázkách týkajících se zákona o Policii. Pokud jde o trestní řád, měl vládu zastupovat také ministr spravedlnosti.

10) Srov. vystoupení senátora ing. Pavla Janaty k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 1024) - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

11) Srov. vystoupení senátorky RNDr. Aleny Palečkové k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

12) Srov. vystoupení senátora Karla Schwarzenberga k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

13) Srov. vystoupení senátora Jiřího Žáka k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

14) Srov. vystoupení senátora ing. Adolfa Jílka k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

15) Srov. vystoupení senátorky ing. Heleny Regnerové k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

16) Srov. vystoupení senátora MUDr. Luďka Sefziga k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění trestní řád a zákon o Policii ČR - senát, třetí čtení, 25. 5. 2006.

17) Srov. vystoupení senátora ing. Pavla Janaty v senátu, v třetím čtení, 25. 5. 2006, cit. v pozn. č. 10.

18) Vantuch, P., Národní databáze DNA a odběr biologického materiálu obviněným, Trestněprávní revue č. 1/2004, str. 5.

19) Ze 49 přítomných senátorů hlasovalo pro přijetí zákona 43, proti byl pouze jeden senátor.

20) Vantuch, P., Poznámky k rekodifikace trestního práva hmotného po prvním čtení ve sněmovně, Trestní právo č. 11/2005, str. 8.

Pavel Vantuch
advokát, Brno
Autoři: Pavel Vantuch