Tuto novelizaci lze považovat po novelizaci občanského soudního řádu zákonem č. 370/2000 Sb., za další významný zlom v procesu českého civilního soudnictví,3) která by měla přinést jak zrychlení a zjednodušení práce soudů, tak i větší komfort pro strany sporu.

Předně je třeba vyzdvihnout odvahu předkladatelů souhrnné novely, že se odhodlali k tak zásadnímu kroku, jako je elektronizace justice na poli soukromého práva, která se jistě bude setkávat s odporem části soudců i advokátů. Novela totiž přináší možnost (uvádím slovo možnost záměrně, protože bude nějaký čas trvat než dojde k takovému technickému vybavení soudů, aby byl duch novely naplněn) pořizování zvukového ( dokonce i obrazového) záznamu z jednání, respektive z úkonů soudu. S elektronizací souvisí i další výrazná změna, a tou je doručování stranám sporu.

ELEKTRONIZACE A DALŠÍ ZMĚNY

Elektronizace justice v této oblasti není ale jedinou změnou, kterou novela přináší. Mezi zásadní změny patří také posílení koncentrace řízení či změny v dokazování nebo v opatrovnictví.

Za největší přínos souhrnné novely spatřuji změnu v protokolaci soudního jednání, kterou jako advokát velmi vítám. Nově tedy již nebude nutné, aby se soudce zabýval činností, která ho částečně odvádí od toho, k čemu je primárně určen, a to je nalézání práva (či pravdy?). Dobré to bude i z druhé strany, protože jistě nejen já jsem byl často účastníkem toho, že nebylo protokolováno to, co bylo účastníkem a nebo svědkem vyřčeno, ale to, co si soudce myslel, že slyšel (a nebo i to, co slyšet chtěl). Náprava špatné protokolace je často ve vypjaté situaci v soudní síni úkol téměř nadlidský. Novela tedy přináší to, co je už několik let v trestních věcech možné, a to pořizování zvukového záznamu úkonu, který soud provádí. Jakmile to bude technicky možné, odpadne nutnost provádět protokolaci obsahu úkonů a pro strany sporu (a soud v tom nevyjímaje) bude vedení jednání mnohem příjemnější, neboť se nebude muset čekat na zaprotokolování toho, co bylo proneseno. Protokolace se tak bude konat jen ve výjimečných případech, kdy nebude možné zvukový záznam pořídit. Už aby to bylo.

Další významnou změnou, se kterou je třeba od 1. července počítat, je způsob doručování soudních písemností. Doslova za revoluci lze považovat tu skutečnost, že v případě, kdy nebude možné doručit písemnost tzv. krátkou cestou přímo účastníkovi (zpravidla při jednání), bude soud muset doručovat elektronicky, a to prostřednictvím tzv. veřejné datové sítě.4) Veřejnou datovou síť je možné si představit jako obdobu veřejné telefonní sítě, tentokrát ale v digitální podobě a určenou pro přenos číslicových dat. K veřejné datové síti si uživatel připojí počítač a pokud má zřízenou datovou schránku, tak mu do ní bude přednostně doručováno. Datovou schránku je možné chápat jako úložiště určené k doručování orgány veřejné moci či provádění úkonů vůči těmto orgánům. Doručení písemnosti do datové schránky bude mít stejné účinky jako doručení do vlastních rukou. (V podrobnostech viz článek Datové schránky nastupují - pozn. red.)

Pokud nebude soud moci využít k doručení datové schránky účastníka (tedy proto, že ji nemá), bude doručovat prostřednictvím obvyklých doručovacích orgánů jako jsou držitelé poštovní licence (tedy zatím Česká pošta), soudní doručovatelé, exekutoři, justiční stráž a další. Novinkou ale je, že bude možné doručovat prostřednictvím účastníka řízení a nebo jeho zástupce, a to na základě pověření soudu.5) Neznamená to však, že by soud měl takovou moc nad účastníky, ale pověření vydá pouze na žádost takového účastníka. Předat písemnost pak není povinen účastník nebo jeho zástupce osobně, ale může k tomu zmocnit i třetí osobu, ať už svého zaměstnance nebo osobu, která se touto službou profesionálně zabývá. Písemnost je možné doručit kdekoliv, kde může účastník nebo jeho zástupce adresáta zastihnout, předat ji ale musí osobně. Náhradní doručení je v těchto případech vyloučeno, a to i v případě, že ji adresát odmítne převzít.

Fyzickým osobám, kterým nebude doručováno do datových schránek, byly novelou zpřísněny podmínky pro doručování v případech, kdy nebude adresát při pokusu o doručení písemnosti zastižen. Přitom není nerozhodné, z jakého důvodu k nezastižení došlo, jestli nebyl zastižen momentálně nebo jestli se na adrese hlášené v informačním systému evidence obyvatel nevyskytuje vůbec. Nově je i proto každý povinen bez zbytečného odkladu sdělit soudu veškeré změny, které mají význam pro doručování. Kromě toho bylo souhrnnou novelou umožněno, aby bylo účastníkovi sporu doručováno na jinou adresu (i elektronickou), pokud to nevylučuje povaha věci. Takto sdělená adresa platí jen pro konkrétní spor.

Do vlastních rukou se budou doručovat jen písemnosti, o kterých to stanoví zákon nebo pokud o tom rozhodne soud. Nebude-li doručováno do datové schránky a nezastihne-li doručovací orgán adresáta písemnosti, písemnost určenou do vlastních rukou uloží a zanechá adresátovi výzvu o tom, že byl učiněn pokus o doručení písemnosti s tím, aby si písemnost u doručovacího orgánu vyzvedl. Pokud nebude možné, aby doručující orgán zanechal výzvu v místě doručování, vrátí písemnost odesílateli. Soud je pak povinen výzvu k převzetí písemnosti vyvěsit na úřední desce soudu. V případě, že si adresát písemnosti nevyzvedne ve lhůtě deseti dní ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, platí fikce doručení, a to k poslednímu dni této lhůty. Doručující orgán je následně oprávněn písemnost vhodit do domovní nebo jiné adresátem obvykle užívané schránky (tedy jako obyčejnou listovní zásilku),6) a to za účelem pouhé informovanosti adresáta, ale již bez jakýchkoliv následků pro doručení. Pokud adresát písemnosti takovou schránkou nedisponuje, je vrácena odesílateli a ten o tom vyvěsí sdělení na úřední desce soudu.

Pokud je vyloučeno zákonem nebo rozhodnutím soudu doručení fikcí, je doručující orgán povinen písemnost po uplynutí desetidenní lhůty vrátit zpět soudu.

Soudní písemnosti, které nejsou určeny do vlastních rukou adresáta, je možné v případě, že nebude adresát zastižen, vhodit přímo do domovní nebo jiné, adresátem obvykle užívané schránky a písemnost se tak považuje za doručenou tímto okamžikem.

Další významnou změnou v rámci novelizace občanského soudního řádu je změna spočívající v opuštění institutu soudcovské koncentrace řízení vyplývající z dosavadního § 118c občanského soudního řádu.7) Koncentrace řízení znamená, že od určitého okamžiku již není možné uvádět ve sporu na prokázání svých tvrzení další skutečnosti a nebo důkazy, s výjimkou takových, které mají zpochybnit věrohodnost již provedených důkazních prostředků, nebo které nemohl účastník bez své viny uvést.

Koncentrace řízení bude tedy vázána na okamžik ukončení přípravného jednání dle § 114c občanského soudního řádu nebo v případech, kdy se přípravné jednání nekoná do konce prvního jednání ve věci samé. Soud může stanovit ve výjimečných případech prodloužení tohoto okamžiku maximálně o 30 dnů po skončení přípravného jednání nebo po prvním jednání ve věci samé.

Koncentrace řízení přináší i povinnost soudu předvolat účastníky k jednání skutečně pečlivě, tj. písemnost jim musí být doručena do vlastních rukou, a to nejpozději dvacet dnů přede dnem konání jednání. Náhradní doručení předvolání je vyloučeno. K tomu je třeba doplnit, že je soud povinen účastníky řádně poučit jak o následcích nedostavení se k jednání (soud musí vydat rozsudek pro uznání v případě neúčasti žalovaného a nebo zastaví řízení v případě neúčasti žalobce), tak i o následcích koncentrace řízení.

S koncentrací řízení souvisí i další významná změna, a to je posílení institutu přípravného jednání. Dosud mohl soud svolat přípravné jednání v případech, kdy považoval za vhodné účastníky před jednáním poučit, pokusit se o smírné vyřešení sporu a mohl je vyzvat, aby splnili svoje procesní povinnosti, zejména, aby doplnili svá skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů, pokud to nebylo možné uskutečnit písemně podle § 114b, občanský soudní řád.8) Nyní je soud povinen svolat přípravné jednání, pokud není možné věc rozhodnut bez jednání, nemůže-li být jednání připraveno podle § 114a odst. 2 občanského soudního řádu, aby mohlo být rozhodnuto při jediném jednání a nebo pokud nelze jednání připravit podle § 114b občanského soudního řádu. K přípravnému jednání předvolá soud účastníky, případně i další osoby, kterých je pro řízení třeba. Při přípravném jednání je soud povinen zejména:

- v součinnosti s účastníky objasnit, zda jsou splněny podmínky řízení, a případně přijmout opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení, aby mohla být věc projednávána (např. aby byla doložená správná procesní plná moc),

- vyzvat účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro spornou věc a přednesly návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti; k tomu jim soud musí poskytnou potřebná poučení,

- pokusit se o smírné vyřešení věci, např. i tím, že strany sporu upozorní na judikaturu, která řeší obdobné případy a jak,

- uložit účastníkům řízení takové další procesní povinnosti, kterých je třeba k dosažení účelu řízení, tedy poučit je tak, aby, a jak doplnili všechny rozhodné skutečnosti a důkazy. Současně s tím je poučí jaké následky by mělo nesplnění takové výzvy.

Novela rovněž přináší i jisté změny v dokazování. Soud totiž mohl provádět i jiné důkazy, než které navrhovali účastníci. Bylo to za předpokladu, že soud potřeboval jejich provedení ke zjištění skutkového stavu. Nově bude soud moci dle § 120 občanského soudního řádu provádět jiné důkazy jen za předpokladu, že je to nezbytné pro řádné zjištění skutkového stavu a pokud vyplývají z obsahu spisu. Nebude tedy smět, jak vyplývá i z důvodové zprávy souhrnné novely, sám "pátrat" po důkazech. Soud pak bude muset v případě, že provede takový důkaz, vysvětlit (a to nejen v rozhodnutí, ale také přímo účastníkům při jednání), jaké důvody ho k tomu vedly. Novela se tak patrně snaží odstranit stav, kdy jedna ze stran sporu (obvykle ta, v jejíž neprospěch důkaz svědčí) se cítí ukřivděná takto soudem provedeným důkazem.

Další novinkou v dokazování je to, že zákon stanoví přesné pořadí, v jakém má být svědek vyslýchán, a sice tak, že nejprve klade dotazy předseda senátu, pak členové senátu, dále účastníci (jejich zástupci) a nakonec znalci. Nově je zavedeno právo účastníků klást dotazy při výslechu svědka (dříve to bylo na zvážení soudu). Zároveň ale souhrnná novela umožňuje, aby soud zamezil kladení takových otázek, které nesouvisí s předmětem výslechu nebo pokud otázka naznačuje odpověď nebo je-li klamavá.

Je též třeba zmínit § 126a občanského soudního řádu, který upravuje výslech bývalého statutárního orgánu. Osoba, která má vypovídat o okolnostech týkajících se právnické osoby nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu, je povinna dostavit se na předvolání k soudu v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba a bude slyšena jako účastník řízení a ne jako svědek (ale oproti "obyčejnému účastníkovi" má povinnost vypovídat), a to pod sankcí trestního stíhání v případě nepravdivé výpovědi.

Novelizace také umožňuje, aby soud v případě, že lze očekávat náklady spojené s pořízením důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uložil účastníkovi (není-li osvobozen od soudních poplatků), aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů s tím, že jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést. Toto ustanovení směřuje zejména k tomu, aby nebyly prováděny znalecké posudky na znalecké posudky, čímž se řízení protahuje a prodražuje. Dříve to zákon soudům umožňoval jen ve výjimečných případech.

Konečně souhrnná novela mění dosavadní finanční hranici pro možnost podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se hranice z 2000,- Kč zvyšuje na 10 000,- Kč a možnost podat dovolání se mění tak, že v občanských věcech bude možno podat dovolání, v nichž bylo rozhodnuto o plnění převyšující 50000,- Kč a 100 000,- Kč v obchodních věcech.

Výše uvedený text rozhodně neobsahuje veškeré změny, které nastaly v civilním procesu od 1. července 2009, ale snaží se ty nejdůležitější, alespoň z pohledu advokáta, stručně popsat. Rozhodně není třeba se souhrnné novely jakkoliv obávat a je jen škoda, že ministerstvo spravedlnosti jen tak nenajde dostatečné finanční prostředky na realizaci pořizování zvukových záznamů při jednání. Ledaže by se ušetřilo tím, že se bude doručovat do datových schránek a ostatním jen jednou.


Poznámky:

1) Menší část novely nabyla účinnosti již 23. 1. 2009.

2) Bohužel, jak už je v tomto kraji zvykem, ještě než nabyla účinnosti, byla přijata její novelizace, a to v době odevzdání tohoto článku již podepsaná prezidentem, ale ještě nevyšlá ve Sbírce zákonů ČR (sněmovní tisk č. 559), která přináší mj. snížení výše kaucí ve věcech předběžných opatření z 50 000,- Kč v občanských sporech na 10 000,- Kč a na 50 000,- ze 100 000,- Kč ve věcech obchodních. Jaké to bude mít v praxi důsledky lze těžko předvídat. Soudci tvrdí, že tato agenda naroste (zejména při snaze jednoho účastníka šikanovat druhého), já osobně si myslím, že se předběžné opatření, zejména v občanských věcech, stane dostupnějším.

3) Troufám si tvrdit, že mnohem zásadnější, tedy až se povede úplně naplnit.

4) Termín byl ale zákonem č. 190/2009 Sb. prodloužen novelou jiného právního předpisu, a to zákona o archivnictví a spisové službě, tak, že datové schránky budou aktivovány všem do 30. 10. 2009.

5) Nelze ale takto pověřit účastníka k doručení písemnosti do jiného státu, a to i přes existenci Nařízení 1393/2007.

6) Soud je ale oprávněn vyloučit tento způsob předání písemnosti.

7) Tato změna ale nebude převratnou změnou pro ty advokáty a soudce, kteří se ve své praxi zabývali duševními právy, incidenčními spory a hospodářskou soutěží. V těchto sporech již zákonná koncentrace řízení dle dosavadního § 118b občanského soudního řádu existuje dlouhou dobu, konkrétně od 1. 1. 2001.

8) Soud je oprávněn usnesením uložit žalovanému, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok v žalobě neuznává, vylíčil všechny skutečnosti na svoji obranu a předložil či navrhl důkazy.


Michal Pospíšil
advokát a vysokoškolský učitel VŠAP Praha