K dalšímu vypořádání majetku a závazků tvořících společné jmění manželů dochází v prvé řadě dohodou nebo rozhodnutím soudu vydaným na základě žaloby podané jedním z rozvedených manželů.

Teprve nedojde-li k vypořádání ve lhůtě tří let, nastupuje zákonná fikce vypořádání, na základě níž se společné jmění manželů transformuje ve výlučné vlastnictví k movitým věcem dle faktického stavu užívání, v podílové spoluvlastnictví rovným dílem k nemovitostem a přiměřeně též k ostatním majetkovým právům, pohledávkám a závazkům.

Tento příspěvek si klade za cíl zaměřit pozornost na vypořádání některých vybraných majetkových hodnot odlišných od věcí v právním slova smyslu.

POJEM MAJETKU

Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Občanský zákoník vymezuje společné jmění manželů jako "majetek" nabytý za trvání manželství s výjimkou majetku nabytého určitým taxativně uvedeným způsobem a dále do tohoto pojmu zahrnuje "závazky" vzniklé za trvání manželství s určitými rovněž přesně stanovenými výjimkami. Pojem "majetek" není v občanském zákoníku výslovně definován a jeho obsah lze dovozovat pouze z následných ustanovení, která upravují právní osud majetku sestávajícího z věcí movitých i nemovitých, ostatních majetkových práv a pohledávek. Takové vymezení není v rozporu ani s obsahem pojmu majetek ve vztazích upravených obchodním zákoníkem, jenž (obchodní) majetek definuje jako věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty.

Tzv. ostatní majetková práva patřící do společného jmění manželů přesahují rozsah právní úpravy provedené občanským zákoníkem a obsahují nejen práva v podobě pohledávek vzniklých z právních úkonů, ze způsobené škody, bezdůvodného obohacení a jiných skutečností uvedených v občanském zákoníku, nýbrž zahrnují i majetková práva představující účast jednoho z manželů v obchodní společnosti či družstvu, majetková práva z průmyslového a jiného duševního vlastnictví nebo majetková práva vzniklá z obchodněprávních závazkových vztahů.

OBCHODNÍ PODÍL VE SPOLEČNOSTI S RUČENÍM OMEZENÝM

Obchodní podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Podíl se pro účely obchodního zákoníku oceňuje mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, přičemž čistým obchodním majetkem společnosti se rozumí obchodní majetek společnosti po odečtení jejích závazků. Je nezpochybnitelné, že obchodní podíl lze považovat za majetkové právo ocenitelné v penězích.

Ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku stanoví, že nabytí obchodního podílu jedním z manželů za trvání manželství nezakládá účast druhého z manželů na této společnosti. Toto ustanovení je praktické, neboť jinak by nebyl oprávněn první z manželů vykonávat ve vztahu ke společnosti svá práva vyplývající z postavení společníka samostatně (viz např. § 114 odst. 3 obchodního zákoníku). Uvedený § 143 odst. 2 občanského zákoníku výslovně vylučuje svůj dopad pouze ve vztahu k bytovým družstvům, což je z důvodu zvláštní právní úpravy vzniku společného členství v družstvu v souvislosti se vznikem společného nájmu bytu manželů, jak vyplývá z § 703 a násl. občanského zákoníku.

Soudy však s ohledem na uvedené ustanovení při svém rozhodování o vypořádání společného jmění manželů nezřídka začaly dovozovat, že obchodní podíl do zaniklého společného jmění manželů vůbec nepatří a není třeba jej do vypořádání zahrnout. Místo toho soudy v rámci vypořádání zohledňovaly vklad jednoho z manželů na základní kapitál společnosti jako vnos ze společného majetku ve prospěch výlučného majetku jednoho z manželů. Zde je nezbytné připomenout, že základní kapitál (resp. vklad společníka) je hodnotou naprosto nezávislou na hodnotě čistého obchodního majetku společnosti (resp. obchodního podílu společníka), zůstává konstatní položkou na straně pasiv v účetní rozvaze (vyjma případů jeho zvyšování či snižování zákonem stanoveným způsobem) a nezohledňuje další nakládání s předmětem vkladu, který se stal majetkem společnosti, ani následné nabývání majetku společností v rámci její podnikatelské činnosti.

Ke sjednocení soudní praxe v otázce vypořádání obchodního podílu došlo až judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 20. 7. 2004 sp. zn. 22 Cdo 700/2004). Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázka, zda obchodní podíl v obchodní společnosti, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společného jmění manželů, tvoří předmět společného jmění manželů, či nikoliv, nebyla dovolacím soudem dosud řešena a je zásadního právního významu. Proto dovolání považoval za přípustné, ačkoliv jím bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž došlo k potvrzení prvoinstančního rozhodnutí [§ 237 odst. 1 písm. c) obč. soud. řádu]. Nejvyšší soud ČR zaujal následující právní názor.

S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je tzv. jinou majetkovou hodnotou a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jen jeden z manželů nabude za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. Důsledkem § 143 odst. 2 občanského zákoníku je toliko oddělení či odlišení právního postavení společníka - manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Jen manžel - společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě.

Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodní podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu, neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.

ZPŮSOB STANOVENÍ CENY VYPOŘÁDANÉHO PODÍLU

Otázkou zůstává způsob stanovení ceny vypořádaného obchodního podílu jako majetkové hodnoty. Obchodní podíl lze obtížně oceňovat obvyklou (tržní) cenou, neboť zde není na rozdíl např. od členského podílu v bytovém družstvu taková možnost srovnání v rozhodné době a místě uskutečněných obdobných obchodů. Tím není ovšem popřeno, že obchodní podíl ve společnosti je převoditelný, připouští-li to společenská smlouva, a že cena v rámci takového převodu je cenou smluvní, která není regulována a nezjišťuje se oceněním obchodního podílu na základě zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Přestože znalci ustanovení soudem v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla stanoví cenu obchodního podílu zjištěnou dle § 23 uvedeného zákona (podíl společníka na účetní hodnotě čistého obchodního majetku společnosti), lze namítat, že občanský zákoník ani žádný jiný předpis neodkazuje na zákon o oceňování majetku jako zvláštní právní předpis pro účely vypořádání společného jmění manželů. Je tedy na místě v takových případech stanovit cenu, které by bylo dosaženo při smluvním převodu obchodního podílu, tj. cenu obvyklou. Stává se nadbytečným podrobněji argumentovat pro uvedený právní názor za situace, kdy lze vycházet přiměřeně z výkladu právních předpisů již učiněného Nejvyšším soudem ČR ve vztahu ke stanovení ceny členského podílu v bytovém družstvu, jak bude níže podrobně popsáno. V otázce (ne)aplikace zákona o oceňování majetku pro účely vypořádání společného jmění manželů je totiž situace ve vztahu k obchodním společnostem i družstvům obdobná.

ČLENSKÁ PRÁVA A POVINNOSTI V BYTOVÉM DRUŽSTVU

Společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká současně se společným nájmem bytu, vzniklo-li právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jednomu z manželů za trvání manželství. Někteří žalobci však opomíjejí, že skutečnost, který z bývalých manželů se po rozvodu stane výlučným členem družstva odvisí od zrušení společného nájmu družstevního bytu.

Domáhají se pak mylně v rámci žaloby o vypořádání společného jmění manželů, aby soud určil, který z manželů se stane členem družstva, a aby soud rozhodl o vypořádacím podílu, aniž by společný nájem bytu byl zrušen či se alespoň jeho zrušení soudně domáhali. Rozhodnutí o zrušení společného nájmu a tudíž rovněž o tom, který z manželů se stane výlučným nájemcem bytu jako člen družstva, by mělo předcházet rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, v němž se již otázka nájemního práva k družstevnímu bytu neřeší a jehož obsahem je pouze povinnost toho z bývalých manželů, který byl určen výlučným nájemcem a členem družstva, zaplatit druhému na vypořádání jeho podílu adekvátní část ceny členských práv a povinností jako majetkové hodnoty ocenitelné v penězích a náležející do vypořádávaného společného jmění manželů.

A právě otázka ocenění členských práv a povinností v bytovém družstvu se stala jednou z nejvýznamnějších otázek řešených po roce 2000 Nejvyšším soudem ČR ve velkém senátě občanskoprávního kolegia (rozsudek ze dne 14. 11. 2002 sp. zn. 31 C do 2428/2000). Právní otázkou, pro kterou odvolací soud připustil v souladu s občanským soudním řádem ve znění platném a účinném před 1. 1. 2001 dovolání a jejíž řešení v dřívější judikatuře Nejvyššího soudu ČR bylo protikladné, se stala otázka, "zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu."

Nejvyšší soud ČR dovodil, že v řízení o vypořádání společného manželů nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, když tento pojem právní řád po roce 1992 již nezná, ani z vypořádacího podílu, který představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu pro případ zániku jeho členství. Je tomu tak jednak proto, že v případě zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem a členem družstva, nenastávají předpoklady pro výplatu vypořádacího podílu. Dochází jen k redukci členství (jedna z forem tzv. přeměny členství), jednak a především proto, že nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem. Vypořádací podíl je vázán na zánik členství v družstvu, ale to v daném případě nezaniklo. Ostatně povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje ke dni zániku společného jmění ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku společného jmění tvořila jeho součást.

Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit v řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem.

Upravuje-li tedy tento zákon oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstvu, týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání společného jmění manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze, pokud by se tak účastníci dohodli, když jinak se na sjednávání cen nevztahuje. Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání společného jmění manželů soudem, je nutno vycházet z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.

Tento příspěvek se zabývá dvěma nejvýznamnějšími závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR týkajícími se vypořádání tzv. ostatních majetkových hodnot náležejících do společného jmění manželů zaniklého rozvodem manželství.

V současné době je již nepochybné, že obchodní podíl je jako majetková hodnota součástí společného jmění manželů a je třeba jej vypořádat. Pro účely vypořádání je třeba obchodní podíl ocenit. Zákon o oceňování majetku sice stanoví způsob ocenění vypočtením podílu společníka na účetní hodnotě čistého obchodního majetku, avšak tento zákon se aplikuje pouze při ocenění, ohledně kterého jiný zákon na něj odkazuje. Pro účely vypořádání společného jmění manželů stejně jako pro účely smluvního převodu se zákon o oceňování majetku nepoužije a je třeba vycházet z ceny obvyklé.


soudce, Okresní soud Pardubice

Autoři: Vít Pejšek