Všech pět parlamentních stran se loni na jaře dohodlo, že se pokusí najít společné řešení reformy penzí. Každá z nich předložila své představy týmu expertů pod vedením bývalého poradce guvernéra ČNB, ekonoma Vladimíra Bezděka. Tým propočítal, jaké budou mít představy politiků dopady na životní úroveň i na stabilitu veřejných financí. Vladimír Bezděk na této straně HN poprvé představuje pracovní výsledky jednotlivých variant.
Detaily a dopad na životní úroveň podle věku či výšky příjmu je možné najít na www.reformaduchodu.cz.


Varianta ČSSD: Model pomyslných individuálních účtů 
NDC, neboli systém pomyslných individuálních účtů, je založen na průběžném financování. Dnešní pracující odvádějí pojistné na důchody dnešních důchodců. Od současného systému se liší tím, že každému jedinci monitoruje jím odvedené pojistné za celou jeho ekonomickou aktivitu na pomyslném účtu.
Důchod je vypočítán z výše takto "naspořených" prostředků jako doživotní anuita podle předpokládané doby dožití. To dělá systém - na rozdíl od současného - plně zásluhový. NDC znamená méně přerozdělování. Proto budou důchody pro nízkopříjmové skupiny na nižší úrovni než nyní a pro vyšší příjmové skupiny naopak vyšší. NDC je schopen automaticky reagovat na demografické výkyvy.
Varianta počítá s garantovaným minimálním důchodem na úrovni 1,2násobku životního minima (dnes 5160 korun) do roku 2040 a poté na úrovni 1,1násobku. Nový systém bude plně funkční od roku 2040, do té doby bude ještě dobíhat současný systém. Příspěvková sazba se zvýší na 29,6 procenta na starobní důchody (z dnešních 28 procent), z čehož 19,6 procenta se připisuje na individuální účty, 7 na nestarobní důchody a zbytek jde do rezervního fondu. Z něj se například doplácí již zmiňovaný minimální důchod. Důchodový věk se postupně zvyšuje na 65 let pro muže i ženy. Princip NDC je uplatněn i na nestarobní důchody.
Podle propočtů je do roku 2040 systém v mírném a postupně klesajícím přebytku (do 0,6 procenta HDP). Poté se dočasně propadá do deficitu, který kulminuje v roce 2044 na úrovni 0,3 procenta HDP. Od roku 2052 je postupně opět přebytkový až do úrovně 2 procent HDP ročně v závěru století.
Celkový náhradový poměr - tedy relace průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě v ekonomice - trvale klesá. Z výchozí úrovně 42 procent v roce 2005 klesne na 23 procent ke konci projektovaného období v roce 2100.
Individuální náhradový poměr ukazuje výši nově přiznaných důchodů v daném roce. Zvažujme například muže s průměrnou mzdou v ekonomice, který odchází do důchodu v 65 letech po 45 letech pojištění. Dnes by mu byl přiznám důchod na úrovni 65 procent jeho poslední předdůchodové mzdy (s relativně vysokou prémií za "přesluhy" jelikož dnes je důchodový věk nižší). V roce 2065 ale dostane důchod na úrovni 38 procent své předdůchodové mzdy.
U žen je pokles ještě výraznější: letos by žena se dvěma dětmi a průměrnou mzdou při odchodu do důchodu v 65 letech dostala 82 procent předdůchodové mzdy, v roce 2065 dostane 37 procent své mzdy před důchodem.
Z finančního pohledu si můžeme představit, že by se odvedené prostředky doopravdy spořily. Pak se dá říct, že NDC systém vykazuje pro tohoto muže míru výnosu z odvedeného pojistného na začátku kolem 6,5 procenta a postupně klesá na 4,2 procenta v roce 2065. Pro ženu se míra výnosu pohybuje v současnosti kolem 7,5 procenta. Následně také klesá na 4,5 procenta v tomtéž roce. V NDC může každý sám rozhodnout, kdy odejde do důchodu. Pozdější odchod a delší pracovní aktivita je v zásadě adekvátně v zohledněna ve výši jeho důchodu. Dlouhodobě asi jedna třetina důchodců bude mít důchod nižší než minimální garantovaný důchod. Proto jim bude na tuto hodnotu dorovnán z rezervního fondu. Pokud by se životní minimum upravovalo do budoucna podle růstu průměrné mzdy, pobíralo by minimální důchod více než polovina starobních důchodců a výdaje by byly adekvátně vyšší.

Návrh KDU-ČSL: Dobrovolné vyvázání
Větší část důchodů zajišťuje státní průběžně financovaný pilíř. Vedle něj existuje fondový, do nějž si každý člověk může vyvázat část povinných odvodů ze státního pilíře.
Možnost volby mají všichni lidé mladší 50 let při spuštění reformy. Pro ty, kteří v okamžiku startu reformy pracují, existuje pro vyvázání podmínka. Chtějí-li vyvázat 8 procentních bodů příspěvkové sazby do fondového pilíře, musí k nim přidat další 2 procenta "ze svého". Tím se jejich celková příspěvková sazba na důchody zvýší na 30 procent z hrubé mzdy. Pro nově příchozí na trh práce tato podmínka neplatí. Mohou tedy odvádět 20 procent do státního pilíře a 8 procent do fondového, nebo celých 28 procent státu.
Reforma počítá s parametrickými úpravami jak na příjmové, tak na výdajové straně: snížení odvodů na státní starobní důchody pro pracující starší důchodového věku na polovinu, zvýhodnění rodičů snížením pojistné sazby po dobu výchovy dítěte o jedno procento za každé dítě (nejvýše však 3 dětí). Na výdajové straně zvyšuje věk pro odchod do důchodu na 65 let pro muže a bezdětné ženy (pro matky je zachována nižší věková hranice), snižuje postupně výši nově přiznaných státních důchodů a předpokládá cenovou valorizaci.
U tohoto návrhu jsme pro odhad počtu těch, kteří využijí možnost vyvázat část prostředků ze státního systému, použili modelovou analýzu. Podle ní se každý rozhoduje podle míry výnosnosti z odvedeného pojistného u obou systémů - státního i soukromého - a zvolí ten, který mu poskytuje vyšší výnos.
Systém se hned na počátku dostává do deficitu, což je způsobeno výpadkem příjmů těch, kteří se rozhodli vyvázat se. Tento deficit dosahuje maxima 0,9 % HDP v roce 2011. Krátkodobě pak je mírně přebytkový. Po roce 2035 se ale opět dostává do deficitu, který by neměl přesáhnout 1,1 procenta HDP ročně.
Zároveň také nabíhají aktiva ve fondovém pilíři. Zhoršení deficitu je možné chápat jako cenu za zlepšení příjmové situace asi 50 % mužů a 10 % žen, kteří se ze státního systému dlouhodobě částečně vyvážou.
Celkový náhradový poměr postupně klesá z dnešní hodnoty 42 procent na 28,5 procenta ke konci projektovaného období.
Náš příklad muže pak ukazuje, jak i zde v čase klesá výše přiznávaných důchodů v relaci ke mzdě. Jeho dnešní náhradový poměr by byl 65 procent. Pokud se vyváže, bude jeho náhradový poměr v roce 2065 40,4 procenta, bez vyvázání by měl 41,4 procenta.

Návrh US-DEU: Kombinovaný systém
Kombinovaný systém zavádí k současnému financovanému pilíři také fondový. Reforma tak nabízí možnost vyvázat 3 procenta z hrubé mzdy ze státního důchodového pojištění na vlastní kapitálový účet za podmínky, že si k tomu dodáte dalších 6 procent z vlastní kapsy. Pro ty, kteří této možnosti využijí, bude celková sazba 34 procent (dnešních 28 plus 6 procent).
Hlavní část důchodového systému zůstává i nadále průběžně financovaná, menší část pak bude financována kapitalizací příspěvků.
Reforma dále počítá s výraznými parametrickými úpravami, v rámci kterých se zvýší věk pro odchod do důchodu postupně na 67 let pro muže i ženy, sníží se úroveň nově přiznávaných důchodů, dojde ke zvýšení sankcí za předčasný důchod a celkově se posílí princip zásluhovosti systému. Zároveň se počítá se zvyšováním důchodů podle růstu mezd.
U všech návrhů jsme pro odhad počtu těch, kteří využijí možnost vyvázat část prostředků ze státního systému, použili modelovou analýzu. Podle ní se každý rozhoduje podle míry výnosnosti z odvedeného pojistného u obou systémů - státního i soukromého- a zvolí ten, který mu poskytuje vyšší výnos.
Po startu reformy se systém dostává do deficitu, který kulminuje koncem příští dekády na 0,8 procenta HDP. Od poloviny třicátých let je pak opět v kladných číslech a dosahuje ročních přebytků do výše 1,2 procenta HDP.
Průměrný starobní důchod k průměrné hrubé mzdě postupně klesá v důsledku parametrických úprav systému až k třiceti procentům kolem roku 2065, na kterých se poté ustaluje.
Pokud si muž s průměrnou mzdou nezvolil možnost vyvázání se, klesá jeho individuální náhradový poměr (tj. přiznaný důchod k poslední předdůchodové mzdě) z dnešních 65 procent postupně až na 24 procent v roce 2065. Vyvázání nabízí ročníkům narozeným v šedesátých letech a později vyšší důchod. Při vyvázání muž dostane v roce 2065 důchod na úrovni 33 procent své předdůchodové mzdy. Pro ženu klesá poměr z dnešních 82 procent na 23 pro tu, která se nevyvázala. Na 30,5 pro tu, která si přispívala i do fondového pilíře.
Pro starší generace je výhodnější setrvat pouze ve státním pilíři, pro mladší je tomu naopak. Zároveň výhodnost závisí na výši mzdy: čím vyšší mzda, tím výhodnější je vyvázání se a participace v obou pilířích.
Vyvázání se je atraktivní spíše pro muže, méně už pro ženy.

Návrh ODS: Rovný důchod
Varianta rovného důchodu předpokládá, že státní pilíř bude všem zajišťovat stejný "rovný" důchod ve výši 20 procent průměrné mzdy v ekonomice (v dnešních relacích při mzdě 17 500 korun by to bylo 3500 korun). Příspěvková sazba se zároveň sníží z 28 procent na 20,5 procenta hrubé mzdy (úspora o 7,5 procenta).
Reforma se nedotkne nestarobních důchodů. Věková hranice pro odchod do důchodu se postupně zvyšuje na 65 let v roce 2030 a dále tak, že na konci projektovaného období - tedy v roce 2100 - je věk odchodu do důchodu 71 let.
Zadány jsou dvě varianty: v té první je přechod na rovný důchod povinný. Ročníky 1975 a mladší dostanou pouze rovný důchod, ročníky 1961 -1974 dostanou zčásti rovný, zčásti současný důchod. Starší generace odejdou do důchodu plně dle dnešních pravidel.
V druhé variantě si každý člověk starší 40 let v roce zavedení reformy může vybrat, zda bude platit 20,5 a dostane rovný důchod, nebo 28 a dostane klasický státní důchod. Pro mladší osoby je přechod opět povinný.
V následujícím popisu se zaměříme na povinný přechod, veškeré údaje pro dobrovolný jsou k dispozici na webových stránkách www.reformaduchodu.cz.
Po celé projektované období je důchodový systém mírně deficitní. Záhy po startu reformy se systém propadá v důsledku výpadku příjmů do deficitu -0.5 procenta HDP, který se nadále mírně prohlubuje a kulminuje na úrovni -0,8 procenta v závěru třicátých let. Pak se saldo začíná zlepšovat a ke konci projektovaného období se dostává k téměř vyrovnané pozici.
Porovnáme-li průměrný důchod k průměrné mzdě, je zřejmé, že v čase postupně důchod klesá z dnešní úrovně 42 procent na cílených 20 okolo roku 2060. Od té doby je již stabilní. Existuje zde riziko odtržení výše invalidních důchodů od starobních. Jelikož starobní jsou významně nižší, může to vytvořit tlak na růst počtu invalidních důchodů.
Ročníky 1960 a starší nejsou reformou nijak ovlivněny, ale už transformační generace (1961 - 1974), které pobírají zčásti rovný a zčásti standardní důchod, zaznamenávají pokles státního důchodu. Lidé narození po roce 1975 a včetně pak již dostávají jen plný rovný důchod.
Systém rovného důchodu je plně solidární. Nezáleží totiž na tom, kolik jste do něj během své pracovní aktivity odváděli - všichni dostanou stejný státní důchod. To znamená naprostou solidaritu bohatých s chudými.

Návrh KSČM: Úprava dnešního systému penzí
Tato varianta počítá se zachováním současného systému důchodů - tedy průběžně financovaného a dávkově definovaného. Reforma spočívá v posílení příjmové strany: převedením příspěvku na politiku zaměstnanosti, na důchody a tedy zvýšení sazby na 29,6 procenta hrubé mzdy, od roku 2015 zvýšením minimálního vyměřovacího základu pro osoby samostatně výdělečně činné na 29,6 procenta průměrné mzdy v ekonomice. Od roku 2042 počítá také s postupným zvyšováním věkové hranice na 65 let pro muže i ženy.
Do roku 2030 je systém v mírném přebytku, který v roce 2015 dosahuje 1,4 procenta HDP. Poté, co do důchodu začnou odcházet silné ročníky ze sedmdesátých let, se systém dostává do deficitu, který kulminuje ve druhé polovině čtyřicátých let na úrovni 3 procent HDP. Poté se stabilizuje na 2,5 procenta HDP.
Průměrný důchod k hrubé mzdě v ekonomice klesá jen mírně: z 42 v roce 2005 na minimum 37 procent ve dvacátých letech. Pak ale začíná opět růst až k hodnotám 41 procent průměrné hrubé mzdy.
Pro muže klesá náhradový poměr z dnešních 65 procent na 51 procent v roce 2065. U ženy s průměrnou mzdou v ekonomice dochází taktéž k poklesu z dnešních 82 a ustaluje se na stejné hodnotě jako pro muže - 51 procent v roce 2065.
Z finančního pohledu vykazuje systém pro muže míru výnosnosti 6,2 procenta. Ta postupně klesá pro mladší ročníky a ustaluje se na hodnotě těsně pod 5 procenty pro lidi narozené po roce 1990 a mladší. Pro ženy je míra výnosu výrazně vyšší. Pohybuje se na počátku kolem 7,5 procenta a do roku 2065 klesá na 5,3 procenta.
Tento návrh reformy nemění podstatu dnešního důchodového zabezpečení a zachovává proto silnou příjmovou redistribuci.

Příloha

Autoři: