Mnoho podnikatelů nebude vycházet při výpočtu daně za rok 2004 ze skutečného výdělku, ale z minimální částky stanovené předpisy.
U poplatníka s příjmy z podnikání (tedy u zemědělců, živnostníků, advokátů a podobně) musí základ daně činit alespoň polovinu "průměrné mzdy". Přesněji řečeno jde o součin všeobecného vyměřovacího základu podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází zdaňovacímu období, přepočítacího koeficientu podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného základu a počtu kalendářních měsíců, v jejichž průběhu poplatník provozoval podnikatelskou činnost. Tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů.
Pro rok 2004 se bude vycházet ze všeobecného vyměřovacího základu 15 711 korun a přepočítacího koeficientu 1,0717. Minimální vyměřovací základ tedy bude 101 tisíc korun.
Tento základ však může být i nižší, pokud poplatník neprovozoval podnikatelskou činnost po celý kalendářní rok. V daňovém přiznání typu B za rok 2004 je totiž uvedeno, že minimální základ daně se vypočte podle vzorce (15 711 krát 1,0717 krát počet kalendářních měsíců provozování činnosti) děleno dvěma. Na jeden měsíc provozování činnosti tak, před celkovým zaokrouhlením minimálního základu daně na celé stokoruny dolů, připadá částka ve výši asi 8 419 korun.

Minimální základ, ne daň
Není tedy stanovena minimální daň, ale minimální základ daně. Rozdíl mezi těmito pojmy je v tom, že základ daně může poplatník ve svém daňovém přiznání snížit o řadu odpočitatelných položek, například na poplatníka, poskytnuté dary a podobně. Nakonec tak vlastně ani žádnou daň platit nemusí.
Minimální základ daně se také netýká všech poplatníků. Bude se vztahovat pouze na ty s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, ze živnosti nebo z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (daňoví poradci, advokáti a další), a to pouze v případě, že nebudou patřit mezi stanovené výjimky.

TIP
Pokud poplatník výše uvedené příjmy mít nebude, tak se jej ustanovení o minimálním základu netýká. To například znamená, že se s minimálním základem daně trápit nebude spisovatel, herec nebo hudebník (pokud nebude mít ve zdaňovacím období příjmy podle paragrafu 7 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákona o daních z příjmů). Obdobně to platí i pro znalce, tlumočníka, ale také pro pronajímatele s příjmy z pronájmu.
Minimální základ daně se vztahuje k celkovému základu daně poplatníka, to znamená na součet dílčích základů daně. Nikoliv pouze k dílčímu základu daně u příjmů z podnikání.
Například u poplatníka, který vedle svého hlavního zaměstnání podniká, se bude porovnávat celkový základ daně, který je součtem dílčího základu daně u příjmů ze zaměstnání a dílčího základu daně u příjmů z podnikání, s hodnotou minimálního základu daně stanovenou pro rok 2004.
U většiny takových, vedle zaměstnání podnikajících poplatníků, bude celkový základ daně vyšší než jeho stanovená minimální hodnota už jenom z důvodu dílčího základu daně u příjmů ze zaměstnání.

Příklad
Vezměmě například zaměstnance, který si měsíčně vydělává 10 tisíc korun a po sražení zdravotního a sociálního pojistného jeho dílčí základ daně u příjmů ze zaměstnání za rok 2004 činí 105 tisíc korun. Současně ale provozoval také svou podnikatelskou činnost, nepatřil mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, a proto musí být jeho celkový základ daně alespoň na úrovni minimálního základu daně tedy 101 tisíc korun. To je ale už splněno díky vyššímu dílčímu základu daně u příjmů ze zaměstnání.
U příjmů z podnikání činí dílčí základ daně našeho poplatníka 20 tisíc korun a jeho celkový základ daně za rok 2004 tedy bude 125 tisíc korun. Tuto hodnotu pak uvede v řádku 37 svého daňového přiznání za rok 2004. Přitom od této částky bude moci dále odečítat přípustnou část daňové ztráty a další položky odečitatelné od základu daně.
Co ale v případě, že by si náš zaměstnanec vydělával měsíčně jen sedm tisíc korun a po sražení pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění jeho dílčí základ daně příjmů ze zaměstnání za rok 2004 dosáhl jen 73 500 korun?
Provozoval-li po celý loňský rok podnikání v němž si vydělal opět 20 tisíc korun, nepatřil mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, musí počítat s částkou minimálního základu daně. Jeho celkový základ daně za rok 2004 totiž činí jen 93 500 korun (73 500 + 20 000). Pro účely odpočtu položek odečitatelných od základu daně a výpočtu daně tak bude muset podnikatel v řádcích 37a a 39 svého daňového přiznání uvést částku 101 tisíc korun.


TIP
Zákon o daních z příjmů neobsahuje definici "provozování" podnikatelské činnosti, přičemž počet kalendářních měsíců, v jejichž průběhu poplatník "provozoval" podnikatelskou činnost, má vliv na to, jaká bude hodnota minimálního základu daně za celý rok 2004.
Nezbývá potom nic jiného než vzít v potaz obecné chápání výrazu, co to "provozování" činnosti je. U podnikání by to znamenalo tuto činnost vykonávat osobně anebo alespoň prostřednictvím jiných osob (zaměstnanců, spolupracujících osob, osob na základě smlouvy zajišťující chod podnikání).

Příklad
Pokud například živnostník provozuje svou živnost úplně sám a v roce 2004 byl po celé dva kalendářní měsíce nemocný (musel takzvaně "zavřít krám"), tak v těchto dvou měsících živnost neprovozoval.
Minimální základ daně za rok 2004 potom u něj bude činit 84 100 korun a nikoliv 101 tisíc korun (což vychází ze vzorce [15 711 x 1,0717 x 10]/2 po zaokrouhlení).

TIP
Pokud by měl být celkový základ daně poplatníka nižší než pro něj nakonec směrodatný minimální základ daně, tak by docházelo k tomu, že jím uplatněné daňové výdaje nebudou využity (celkový základ daně má například ve výši 60 tisíc korun a bude muset uvádět pro účely odpočtu odečitatelných položek a výpočtu daně hodnotu 101 tisíc korun).
V takovém případě je třeba daňové výdaje optimalizovat tak, aby byl celkový základ daně poplatníka alespoň na úrovni minimálního základu daně. Je možné například přerušit daňové odpisy, nebo při rovnoměrném odpisování použít takovou sazbu, jakou poplatník pro doladění svého základu daně potřebuje.
Ustanovení o minimálním základu daně se vztahuje i na spolupracující osoby poplatníků s výše uvedenými příjmy, na které se minimální základ daně vztahuje. Proto je třeba při rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osoby na to pamatovat tak, aby rozdělení bylo optimální i z tohoto hlediska.

O co nelze základ snížit
Minimální základ daně se nesnižuje o položky odečitatelné od základu daně podle paragrafu 34 zákona o daních z příjmů (například o daňovou ztrátu a takzvaný reinvestiční odpočet).


Příklad
Pokud by například podnikatel provozující podnikatelskou činnost po celý rok 2004 zjistil, že jeho celkový základ daně za rok 2004 bude 90 tisíc korun, což je méně než minimální základ daně, tak by to pro něj mimo jiné znamenalo, že si nebude moci odečíst od částky 101 tisíc korun daňovou ztrátu za rok 2003 ve výši 50 tisíc.
Pak může optimalizovat svůj celkový základ daně tak, aby za rok 2004 například činil 101 500 korun, což je více než je hodnota minimálního základu daně a nic nebrání tomu, aby si potom od částky 101 500 korun daňovou ztrátu ve výši 50 tisíc odečetl.
Upravovat v takovém případě základ daně směrem nahoru může podnikatel nejen výše uvedenými způsoby, ale také například tak, že nějaké výdaje (ve výši jakou potřebuje) jako daňové neuplatní, i když je uplatnit mohl.

TIP
Daňovou ztrátu dosaženou ve zdaňovacím období, ve kterém byl stanoven minimální základ daně, je možné uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích. To znamená, že taková daňová ztráta poplatníkovi nemusí propadnout a bude si ji moci za stanovených podmínek uplatnit nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, ve kterém byla v daňovém přiznání uvedena.


TIP
I když bude poplatník povinen uvést v daňovém přiznání na řádku 37a hodnotu vypočteného minimálního základu daně, protože jeho celkový základ daně bude nižší, tak mu nic nebrání v tom, aby si snížil o položky odečitatelné od základu daně i minimální základ daně.
Po odpočtu částek na poplatníka a dalších tak nakonec může mít jeho základ daně nulovou hodnotu, a on žádnou daň z příjmů platit nebude.

Kdo s minimem nepočítá
Minimální základ daně se nevztahuje na poplatníka nebo na spolupracující osoby ve zdaňovacím období, ve kterém zahájili nebo ukončili podnikatelskou činnost, a v období, které bezprostředně následuje.
Rozhodně se minimální základ daně netýká také poplatníků, kterým byla stanovena daň paušální částkou nebo kteří pobírají rodičovský příspěvek nebo příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. Rovněž s ním nemusejí počítat starobní důchodci, invalidé (pobírající plný nebo částečný důchod).
S částkou 101 tisíc korun pro rok 2004 také nemusejí počítat podnikající studenti, kteří ještě neoslavili 26. narozeniny. Mezi další výjimky patří například poplatníci, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením a mají nárok na slevu na dani.
Autor je daňovým poradcem a autorem mnoha odborných publikací, www.dane24.cz