Aktuální číslo časopisu Ekonom
Adéla NekvasilováDavid Zahumenský ještě před rokem nepatřil k příliš mediálně známým právnickým osobnostem. To se však změnilo s příchodem koronavirové pandemie do Česka a jeho jméno se posléze začalo spojovat se stížnostmi proti opatřením, která vláda v souvislosti s nemocí začala vydávat. "Prvotním impulzem k tomu se ozvat bylo vyhlášení nouzového stavu. Vláda posléze začala porušovat bez ostychu ústavní pořádek i zákony," vysvětluje advokát.
Co vás vedlo k výběru profese advokáta a proč právě v oboru ústavního práva?
Myslím, že k výběru profese advokáta člověka vede hlavně velké ego. Moje žena se třeba velmi dlouho vzpouzela tomu být vůbec koncipientkou, dokud jsme se nezačali společně věnovat jejímu milovanému územnímu plánování. Je o tolik skromnější než já, že ji to prostě nepřitahovalo. Díky ní jsem taky já pochopil, že být advokátem neznamená dělat velké kauzy, ale hledat způsoby, jak pomoci veřejnému zájmu. Proto se dnes věnujeme hlavně zastupování obcí. Tedy myslím v normálním stavu, kdy je nám umožněno fungovat. A proč jsem se věnoval ústavnímu právu? Byl jsem v tom úspěšný, šlo mi to a bavilo mne to, protože je to takové filozofování, ne skutečná právní práce v terénu. Nemyslím, že ještě budu mít kdy šanci zastupovat klienta u Ústavního soudu mimo věci z nouzového stavu, nemohl bych mu to udělat, aby kvůli případné osobní zášti utrpěl on.
Nemrzí vás to?
Mrzí a nemrzí současně. Mám rád ústavní právo a vždycky mě bavilo. Je to ve skutečnosti takto: když vyhraje zdravý rozum a zase se navrátí vláda lidu a budou platit lidská práva, nemyslím si, že bych byl u Ústavního soudu v nějaké klatbě. Pokud se to nepodaří, stejně už nebudou mít ústavní stížnosti žádný smysl. Nemá asi cenu spekulovat, jestli ještě budu psát ústavní stížnosti, protože to je vážně to poslední, co mě teď zajímá. Není to pro mě teď vůbec důležitá otázka.
Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jako advokát se zabýval zejména ústavním právem, posléze se spolu se svojí ženou Vendulou začal věnovat především územnímu rozvoji obcí a projektu smluv s investory. Na jaře 2020 se dostal do širšího povědomí v souvislosti s kritikou vládních opatření v boji proti koronavirové krizi.
Spolu s manželkou patříte k nejhlasitějším kritikům vládních opatření spojených s bojem proti koronaviru. Proč jste se vlastně pustili do tohoto boje?
Myslím, že jsme to už vysvětlili mnohokrát. Na začátku jsme byli v šoku, že si státní moc dovolila postupovat zcela mimo ústavní pořádek. Toto naprosté rozčarování se jen prohlubuje každým dalším krizovým opatřením a každým dalším otálením soudů rozhodnout a hájit práva občanů proti státní zvůli. Jsme všemi deseti za dobrá opatření, která skutečně někomu pomohou, ale ne za šílené kroky, které jen ničí nás všechny a hlavně důvěru lidí. Nechápeme, že to vlastně právníkům ani tak moc nevadí. Že jsou tak v klidu, jako by se vůbec nic zvláštního nedělo.
Proč myslíte, že jim to nevadí?
Má to spoustu rovin, které já sám nedokážu správně popsat. Chtělo by to odpovědi jiných odborníků, aby nám vysvětlili, proč jsou lidé (nejenom právníci) tak pasivní a vůbec za sebe nebojují. Právníci možná nejsou v tísni. Možná, že jim nevadí on-line škola, možná že jim nevolají a nepíší denně zoufalí podnikatelé, kteří nemohou vydělávat a nemají už ani na nájem nebo na pořádné jídlo pro děti. Mnozí žijí své životy, kterých se koronavirus skutečně dotkl jenom v tom, že nejdou na oběd nebo neletí k moři. Druhá a podle mě hodně silná zábrana je pro mnohé to, že by se museli postavit oficiálnímu narativu o záchraně životů. Museli by jasně říct, že není možné zachraňovat každého na úkor celku, a navíc popravdě říct, že vládní opatření stejně k žádné záchraně nevedou. Mnozí prostě nechtějí být "ti zlí". Já ale doufám, že už přetéká příslovečný pohár trpělivosti. Negativní dopady opatření jsou už natolik markantní, že je nelze přehlížet a tvářit se, že to "ještě 14 dní vydržíme". Je vidět, že se i právníci probouzejí.
Ústavních stížností jste podal hned několik. Které byly úspěšné a které Ústavní soud odmítl?
Ústavní soud samozřejmě odmítá naprosto všechny stížnosti, nejen ty naše, které se týkají nouzového stavu − podali je i jiní advokáti, ať už za sebe, za občany nebo za senátory; dokonce i ty, které se týkaly nemožnosti vycestovat z ČR. Jsem přesvědčen, že se systematicky vyhýbá rozhodování. Proč to soudci dělají, to ví jen oni a snad někdo tam nahoře. Já jsem si dovolil naznačit, ale vysloužilo mi to kárnou stížnost od ústavních soudců. Hodně mi záleží na stížnosti majitelky restaurace a na stížnosti naší dcery na porušování Úmluvy o právech dítěte. Tam jde o hodně srdeční záležitost.
O co v těchto konkrétních případech jde?
Pokud jde o restauraci, osobně jsme se s paní majitelkou a jejím mužem sblížili. Mluvili s námi o tom, jak hrozné dopady na ně uzavření podniku má. Zničilo jim to život a ničí jim to i zdraví. Provozovali tu hospodu mnoho let a teď najednou je stát zničil a proč? Nevědí. Jsme v kontaktu s lidmi z iniciativy Chcípl pes. Když denně řešíte příběhy lidí, kteří vůbec netuší, co budou dělat dál a kterým se rozpadlo všechno, co dosud měli, zasáhne vás to. A práva dítěte? Jednak máme sami dvě děti, jsou chytré, skvělé, nadané a teď sedí skoro rok doma. Syn byl dobrý judista. Netrénuje, zhoršilo se mu držení těla, ztratil návyky. Je mimořádně nadaný na matematiku a namísto toho, aby se rozvíjel, kouká pár hodin do počítače a pak "do blba" nebo do mobilu. Dcera je ve věku, kdy potřebuje kamarády jako sůl. Nestačíme jí my, začínáme být trapní rodiče. A je sama. Sama celé dny, týdny, měsíce. Úmluva o právech dítěte má hluboký smysl. Chrání bytosti, které by měly být pro společnost nejcennější. Současně jsou nejzranitelnější. A nikoho, vůbec nikoho teď nezajímají. To, že někdo sebral našim dětem rok života a ještě tomu není konec, je pro mne velmi bolestné.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
