V souvislosti s vypuknutím pandemie nemoci covid-19 přijaly státy řadu restriktivních opatření, která těžce zasáhla globální ekonomiku. Vlivem těchto opatření se vztahy mezi obchodními společnostmi často zkomplikovaly a vznikl zde potenciál pro zahájení sporu, typicky kvůli prodlení jedné ze stran s poskytnutím ujednaného plnění. Stejně tak spousta podnikatelů zvažuje zahájení sporů se státem o náhradu škody vzniklé právě z důvodu zavedení restriktivních opatření. Jelikož soudní řízení je často zdlouhavá a finančně náročná záležitost, je dobrý čas si připomenout, že lze spory řešit i efektivněji, mimo prostory soudních síní.

Nejčastějšími alternativami k soudnímu řízení jsou rozhodčí řízení a mediace. Zásadní výhodou arbitráže je její rychlost. Například u rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře (ICC) trvá vydání rozhodčího nálezu ve zrychleném řízení pouhých šest měsíců, v ostatních případech půjde typicky o dobu mírně přesahující jeden rok. Jde přitom o velký rozdíl oproti soudnímu řízení, jehož průměrná délka v Evropské unii se započítáním odvolacího a dovolacího řízení činí 26 měsíců. Naopak arbitráž okamžikem vydání nálezu zpravidla končí, jelikož zde není možnost podat odvolání u vyšší instance a prodlužovat vydání konečného rozhodnutí ve věci, jak tomu pravidelně bývá v soudních sporech.

U většiny rozhodčích soudů strany sporu mohou nominovat rozhodce, a je tak zaručeno, že spor budou rozhodovat skuteční experti v oboru. Díky newyorské Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, která v současnosti zavazuje až 164 světových zemí, je navíc proces přeshraničního uznání a výkonu rozhodčích nálezů prakticky automatický. Stát, ve kterém je výkon rozhodčího nálezu požadován, může odepřít vykonatelnost pouze ve výjimečných případech, například pokud by rozhodce překročil svou pravomoc. Arbitráž je dostupnou alternativou i v případě sporů mezi soukromým subjektem a státem. Zejména v případě zahraničních subjektů se sídlem v jiných zemích, které mají s daným státem uzavřenou investiční dohodu na podporu a ochranu zahraničních investic, přichází do úvahy například arbitráž před Mezinárodním centrem pro urovnávání investičních sporů u Světové banky ve Washingtonu (ICSID).

Drahé arbitráže, levné mediace

Navzdory těmto výhodám však arbitráž obnáší i určitá rizika. Rozhodnutí rozhodčích soudů mohou být pro strany sporu do určité míry méně předvídatelná, protože rozhodci nemají vždy povinnost vycházet z ustálené rozhodovací praxe. Arbitráž navíc není levnou záležitostí. Například spor o částku 50 milionů dolarů před rozhodci renomovaného soudu ICC vyjde na 600 tisíc dolarů. I u jiných srovnatelných institucí je třeba počítat s obdobnými náklady ve výši stovek tisíc eur.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?