Na začátku loňského prosince skončilo připomínkové řízení k návrhu novely autorského zákona a občanského zákoníku. Jím se do českého právního řádu implementují evropská směrnice 2019/7901 💬, upravující autorská a související práva na jednotném digitálním trhu (označovaná jako DSM směrnice), a směrnice 2019/7892 💬, upravující některá pravidla pro on-line a převzatá vysílání.

Přijatá unijní regulace a na ni navazující návrh české právní úpravy reagují na změny ve společnosti vyvolané nástupem nových technologií a jejich využitím při zpřístupňování a sdělování autorských děl a dalších chráněných předmětů veřejnosti. V tomto článku nabízíme přehled nejvýznamnějších změn, které návrh přináší.

Práva vydavatelů a autorů

Jednou z hojně diskutovaných změn, které DSM směrnice zavádí, je nová unijní úprava ochrany vydavatelů tiskových publikací v souvislosti s jejich on-line užitím. Úprava reaguje na přesun novinových a časopiseckých publikací do on-line prostředí a jejím cílem je poskytnout vydavatelům tisku peněžní kompenzaci za poskytnutí náhledu článků uživatelům vyhledávačů, sociálních sítí nebo agregátorů či monitoringů zpráv (takzvaná daň z odkazu, link tax).

Návrh novely přebírá úpravu ve směrnici a nově rozšiřuje výčet práv souvisejících s právem autorským o kategorii práv vydavatele tiskové publikace. Vydavatel tiskové publikace (to jest novinových a časopiseckých článků včetně fotografií a dalších použitých děl) má právo na rozmnožování tiskové publikace a její zpřístupňování veřejnosti on-line a dále právo udělit oprávnění k takovému užití poskytovateli služeb informační společnosti, tedy zejména provozovatelům již zmíněných agregátorů zpráv či vyhledávačů. Bez udělení takového oprávnění lze užít tiskovou publikaci jen v omezených případech.

Práva vydavatele se rovněž nevztahují na jednotlivá slova nebo na "velmi krátké" úryvky a na vkládání hypertextových odkazů. Doba trvání práva je stanovena na dva roky (počítáno od 1. ledna roku následujícího po zveřejnění tiskové publikace) a vztahuje se na tiskové publikace zveřejněné od 6. června 2019. Neoprávněné užití tiskové publikace nicméně není, na rozdíl od neoprávněných užití autorských děl a jiných předmětů ochrany, považováno za přestupek. Vydavatelé se však budou moct bránit soukromoprávní cestou prostřednictvím žaloby.

Druhou skupinou subjektů, které navrhovaná úprava přiznává nové právo, jsou samotní autoři, jejichž články, kresby, fotografie a další díla jsou součástí tiskové publikace. Návrh zakotvuje právo autora díla na přiměřený podíl na příjmech vydavatele tiskové publikace, které obdrží za udělení oprávnění k užití od poskytovatelů služeb informační společnosti.

Právo autora na přiměřenou odměnu

Návrh novely poprvé v českém právním řádu výslovně zakotvuje obecnou zásadu vhodné a přiměřené odměny pro autory a výkonné umělce za poskytnutí licence, a to v části občanského zákoníku upravující licenční smlouvy. Spravedlivá a přiměřená odměna by měla odpovídat skutečné nebo potenciální ekonomické hodnotě poskytnuté licence a při jejím sjednávání by měly strany přihlédnout k účelu a rozsahu licence, způsobu a okolnostem užití díla a k příspěvku autora k celkovému dílu. Stanovení odměny jako paušální je nadále možné, ale mělo by být uplatněno jen v odůvodněných případech se zohledněním specifik jednotlivých odvětví a administrativní složitosti jiného určení odměny.

Další změny dopadají na institut dodatečné, takzvané bestsellerové odměny. Úprava se zpřesňuje a nově rozšiřuje i pro případy, kdy je odměna sjednána v závislosti na výnosech z užití licence. V případě, že se původně ujednaná odměna dostane do zřejmého nepoměru k výnosům z využití licence včetně příjmů z prodeje odvozených produktů, má autor právo požadovat dodatečnou přiměřenou a spravedlivou odměnu. Až pokud se na její výši strany nedohodnou, určí dodatečnou odměnu soud.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?