Dodržování zásad rovného zacházení ve společnosti nabývá v posledních letech stále více na významu. Zákaz diskriminace na základě pohlaví, věku, rasy, etnického původu či sexuální orientace patří mezi základní lidské právo a tato zásada by měla být respektována v každé oblasti lidského života. Ve své publikaci Zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích Eva Šimečková zkoumá, jak je toto pravidlo ctěno v pracovněprávních vztazích.

Autorka v úvodu publikace připomíná, že rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace jsou v právním řádu ČR upraveny již přes dvacet let. Rovné zacházení a zákaz diskriminace jsou v tuzemsku obsaženy v Listině základních práv a svobod, antidiskriminačním zákoně a v neposlední řadě i v zákoníku práce. Šimečková si proto klade otázku, jestli je tato úprava dostačující a zdali je zaměstnancům díky ní poskytována náležitá ochrana pomocí soudů.

Ze zásady rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyplývá, že zaměstnavatel musí po celou dobu zacházet se zaměstnanci stejným způsobem, nikoho z nich nesmí znevýhodňovat ani neznevýhodňovat z důvodu diskriminačních znaků. Princip rovnosti zacházení je porušen, pokud odlišnost v zacházení nemá žádné objektivní zdůvodnění. Jako příklad nerovného zacházení autorka uvádí výsadní možnost používání mobilního auta nebo služebního vozu či možnosti využití home officu pro vybrané zaměstnance, jakož i přístup k různým seminářům či školením. Nerovné zacházení je však v praxi u zaměstnavatelů běžné v situacích, kdy se jedná o zaměstnance na různých pracovních pozicích, vykonávajících různé druhy práce, pro které jsou různé požadavky na pracovní schopnost a kvalifikaci.

Stěžejním aspektem rovného zacházení je často stejná výše mzdy. Podle zákoníku práce lze za spravedlivou odměnu za práci považovat jen takovou odměnu, která se poskytuje na základě rovného zacházení se zaměstnanci. Zaměstnavatel má tak povinnost vyplácet mzdy všem ve stejné výši. Pokud zvýší mzdu jednomu zaměstnanci, pak má povinnost přiznat stejný mzdový nárok rovněž dalším zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. V opačném případě by se dotčený zaměstnanec mohl ohradit a měl by právo požadovat, aby výše jeho mzdy byla dorovnána.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?