Počátkem příštího roku vstoupí v účinnost dlouho očekávaná novela daňového řádu. Podílel se na ní i ředitel odboru daňové legislativy na ministerstvu financí Karel Šimek, který je zkušeným matadorem na poli daňových právních předpisů. Podle něj se však od novely nedají čekat dramatické změny. Přinést by měla větší kvalitu a dosah služeb finanční správy, což je i tak podle Šimka důležitý krok kupředu.

Klíčovými body novely daňového řádu jsou podpora elektronizace a digitalizace systému správy daní. Co si pod tím můžeme konkrétně představit?

V daňovém řádu je již dnes zakotven institut daňové informační schránky, která poskytuje informace z daňových elektronických spisů vedených finanční správou. Její současná funkce je poměrně omezená a příliš poplatníků ji nevyužívá. Díky novele se v daňové informační schránce zpřístupní nové funkce v souvislosti s projektem MOJE daně. Novela otevírá prostor pro to, aby stávající portál finanční správy byl daleko robustnější, dostupnější a klientsky příjemný. Nadále ale nepůjde o plnohodnotné nahlížení do spisů, protože dokumenty, které poplatník podal či poslal na úřad ve fyzické podobě, tam zpravidla přístupné nebudou. Kdo ale bude komunikovat s úřadem z velké většiny elektronicky, vše, co prostřednictvím portálu učiní a podá, bude zpřístupněno. Říkám tomu daňová informační schránka druhé generace.

Druhé generace?

Základním principem portálu je klientský přístup. Subjekt jej využívá jako službu, nejedná se o žádnou povinnost. Na vstupu do portálu se ověří jeho identita a přihlásí se. Finanční správa, která je jinak vázána přísnou mlčenlivostí, díky tomuto prvotnímu ztotožnění může poskytnout data, která o něm eviduje. To se dá dál využít zejména při podávání různých dokumentů. Portál totiž může nabídnout předvyplnění elektronického formuláře. Subjektu se tak při vyplňování dostane adresné asistence a většímu přístupu k informacím.

Karel Šimek

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také přednáší o daních v rámci finančního práva. Od roku 2005 působí na ministerstvu financí jako ředitel odboru daňová legislativa a podílí se na přípravě právních předpisů v daňové oblasti. Je spoluautorem komentáře k daňovému řádu.

Ředitel odboru daňové legislativy ministerstva financí Karel Šimek

Dá se tedy portál MOJE daně připodobnit k internetovému bankovnictví?

To záleží na tom, jak si systém finálně nastaví finanční, případně celní správa. Ale k tomu elektronickému bankovnictví by se to dalo připodobnit minimálně tím prvotním zalogováním na portál. Doposud tomu bylo tak, že se subjekt přihlásil na stránky finanční správy, sám si vyplnil přiznání za pomoci obecného průvodce, ale až na konci je nějakým způsobem autorizoval. Na nové platformě bude systém vědět od začátku, o koho jde, takže mu může nabídnout zmíněné individualizované funkce.

Novela také slibuje zjednodušení daňové kontroly. V čem bude samotný proces tedy jednodušší?

Musím začít zeširoka. Původní záměr novely sahá už asi čtyři roky zpátky, kdy jsme pracovali na projektu samovyměření daně. To byl projekt dost ambiciózní, ale nakonec se nemohl realizovat, protože neexistoval nový informační systém. Institut samovyměření máme dnes zakotven ve speciálních zákonech, ale naší ambicí do budoucna zůstává zavést jej jako obecné pravidlo pro všechny daně. Je to myšlenka významně jednoduššího zpracování procesu vyměření daně. Subjekt daň přizná a zaplatí, správce daně výsledek pouze zaeviduje, ale nebude už třeba o tom vydávat formální rozhodnutí. Úřad se ozývá jen tehdy, když je něco v nepořádku. Tohle vyvolalo potřebu zamyslet se nad revizí kontrolních postupů a také samozřejmě existovala dlouhodobá poptávka po zjednodušení. Z tehdejší analýzy při práci na institutu samovyměření jsme postupně došli k tomu, že bychom měli spojit oba kontrolní postupy, tedy daňovou kontrolu a postup k odstranění pochybností. Tím, že plošná aplikace samovyměření zůstává zatím pouze vizí do budoucna, odpadl hlavní důvod pro spojení obou kontrolních postupů v jeden, avšak zůstala poptávka po jejich zjednodušení, a to zejména v případě daňové kontroly. Odstranili jsme proto určitý přežitek z 20. století, a to dřívější nutnost osobního kontaktu s daňovým subjektem ve třech fázích daňové kontroly. Nutit někoho, aby přišel na úřad nebo jej finanční správa přímo navštívila, se dá v dnešní době pokládat za archaismus. Proto jsme v duchu elektronizace veřejné správy otevřeli možnost distanční komunikace. Při volbě mezi osobním kontaktem a korespondenční formou by měla být reflektována preference kontrolované osoby. Já sám bych dal přednost před návštěvou úřadu, raději oboustranné elektronické komunikaci. Proto mám ostatně zřízenu datovou schránku. Naopak daňoví poradci a advokáti, specializující se na daňový proces a spory, upřednostňují zpravidla osobní kontakt, neboť jejich erudice jim dává při diskusi s běžným úředníkem navrch. Takovýchto specialistů však není mnoho a do případů se zapojují často až v pokročilejší fázi řízení. Možnost korespondenčního oznámení každopádně odstraní bariéru ve všech třech fázích daňové kontroly, tedy při zahájení, při projednání zprávy o daňové kontrole a při ukončení. To je asi největší změna, která povede nejen ke zrychlení a zefektivnění kontroly, ale v době koronaviru ji nepochybně ocení všichni ti, kteří tak nebudou nuceni k osobnímu kontaktu s protistranou.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?