Státní loterii Účtenkovku spouštělo ministerstvo financí téměř současně s první vlnou elektronické evidence tržeb (EET). Zatímco ji opozice označila za státem dotované udavačství, pro resort financí měla být klíčovým nástrojem, jak ohlídat, že podnikatelé neobcházejí EET a elektronicky evidují všechny tržby.

Strategie ministerských úředníků byla jednoduchá: zákazníky naučí brát si u obchodníků účtenky a nechají je, ať z nich přes počítač nebo mobil zadávají údaje do loterie. Tím odhalí doklady, u kterých něco nesedí. Plán ale narazil na provedení. Místo odhalování podvodů v evidenci tržeb se samotná Účtenkovka stala kvůli nepromyšleně sestaveným regulím místem rychlého zbohatnutí pro několik málo hráčů. Letos v dubnu skončila. Případ řešila policie, odložila ho však a za machinace nikoho neobvinila.

Hazard jako nástroj pro kontrolu

Započítáme-li do nákladů výhry, kterých se každý měsíc rozdělilo 21 tisíc ve výši od stokoruny po milion, vyšel roční provoz loterie zhruba na sto milionů korun. Z toho na výhry připadlo 65 milionů korun, zbytek stát zaplatil za provoz loterie a jeho marketingovou podporu. Za to ale získal ve srovnání s efektivitou namátkových kontrol účinnou zbraň na podnikatele, kteří by se rozhodli část tržeb nepřiznávat. Nikdo nechtěl riskovat, že ho zákazníci prostřednictvím loterie udají berním úředníkům, a nedovolil si proto tržby do systému buď vůbec neposílat, nebo je přiznávat jen v omezené výši. Analytické nástroje, které systém EET a Účtenkovku propojovaly, by správce daně upozornily na to, že u určitého prodejce počet neplatných účtenek zadávaných do loterie překročil obvyklou mez. A to je už důvod k cílené kontrole.

Mezery v pravidlech

Herní řád však umožňoval ovládnout celou loterii malou skupinou hráčů, která našla způsob, jak automatizovaně registrovat velké množství účtenek. Vznikly veřejné i neveřejné portály pro výměnu EET kódů a podle informací redakce se na této výměně podíleli i někteří vývojáři softwarového EET řešení pro firmy. Ti měli přístup k datům odesílaným na ministerské servery a na konci měsíce mohli automatizovaně a bez ručního přepisování přihlásit desetitisíce účtenek, které zákazníci do loterie předtím nezadali. O těchto profesionálech a jejich praktikách ministerstvo vědělo. Než se o ně začala ve větší míře zajímat média, tolerovalo je.

"Používaly se ve velkém i evidované tržby od podnikatelů, kde se nedalo předpokládat, že jejich účetní bude po pracovní době ze štosu faktur přepisovat kódy do hry, a nikdo jiný se k těm údajům dostat nemohl," popisuje svou zkušenost jeden z programátorů, jehož totožnost redakce zná, ale který si ji nepřál odhalit. Vyvinul aplikaci, kterou lze nainstalovat na mobil nebo tablet či ji spustit ve webovém prohlížeči. Firma tak nepotřebuje klasickou registrační pokladnu.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?