Ještě v nedávné době jsme byli zvyklí slyšet o Finanční správě ČR převážně v negativním kontextu. Ať se již jednalo o neúměrné nadužívání zajišťovacích příkazů, získávání informací od svatebčanů či přísné, leckdy až drakonické pokuty za nesplnění povinností dle zákona o evidenci tržeb. Nutno dodat, že některé medializované případy byly vyprávěny pouze z jednoho úhlu pohledu, neboť finanční správa je ze zákona vázána mlčenlivostí, a nelze se tedy divit, že se nemůže účinně bránit proti mediálním nařčením.

Finanční správa ČR pod novým vedením však velmi korigovala své dosavadní postupy a je nutno uznat, že v poslední době se daňová i laická veřejnost méně často setkává s excesy finančních úřadů. Poslední medializované případy, které se týkaly jednoho územního pracoviště ve Zlínském kraji, jsou spíše důkazem osobního selhání několika jednotlivců, nikoliv však systematické chyby.

Stejně tak mnozí profesionálové v oboru mohli zaznamenat, že i rozhodování odvolacího orgánu, Odvolacího finančního ředitelství, které bylo historicky považováno za "potvrzovací finanční ředitelství", se postupně vrací do stavu, kdy jsou slyšeny argumenty daňových subjektů a jejich poradců a důvodným odvoláním je vyhovováno plně, nebo alespoň částečně.

Nadále však nejsou výjimečné situace, kdy je daňovému subjektu v rámci kontrolních postupů zadržován nadměrný odpočet a ze strany správce daně dochází mnohdy k bezdůvodnému prodlužování délky těchto kontrolních postupů, aniž by však daňový subjekt měl možnost se proti takovým krokům účinně bránit. V případech, kdy dochází k zadržení nadměrného odpočtu po dobu celého daňového řízení, může takový postup stát přijít draho. Výše případných úroků z neoprávněného zadržování nadměrných odpočtů často vyrovná nebo přesáhne i výši původně zadržovaného daňového odpočtu.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?