Měkčí pravidla pro vstup do insolvence měla podat záchranný kruh dlužníkům s vícečetnými exekucemi, kterých je téměř půl milionu. Snížila práh pro vstup do oddlužení tím, že od loňského července už není nutné pro osvobození od dluhů uhradit celých 30 procent závazků. Stačí se vzdát majetku a poctivě se snažit splácet po dobu pěti let. Pak má dlužník šanci na to, aby ho soud zbytku dluhů zbavil.

Ministerstvo spravedlnosti i soudy si tuto dlouho očekávanou novelu insolvenčního zákona pochvalují, ačkoliv kritici očekávali daleko větší zájem lidí o osobní bankrot. Důvodů, proč se insolvence nevyužívá na úkor exekucí, je víc. Předně je to psychologická bariéra, že dlužník, který v průběhu pěti let nesplatí celých 30 procent dluhů, nemá jistotu, že mu soud dluhy odpustí. "Zákon je napsán tak, že může vzbuzovat obavy, jestli člověk bude osvobozen, když zaplatí řekněme 25 %. My dlužníka vedeme k tomu, aby si zajistil přiměřenou výdělečnou činnost. Má-li příjmy nízké, ví od začátku, že pokud si je nezvýší, bude mu oddlužení zrušeno, nebo nebude ani schváleno," mírní tyto obavy soudce Krajského soudu v Praze Tomáš Jirmásek. Naopak když už soud dlužníka nechá projít oddlužením, po pěti letech ho podle Jirmáska od zbytku dluhů osvobodí.

Lidovecký poslanec Marek Výborný dává takový přístup soudů za vzor. "Zájem státu je dlužníka dostat do systému, a ne ho mučit tím, že po pěti letech mu soud sdělí 'máš smůlu, nesplnils 30 %, tak ti oddlužení neschválíme'. Tak, jak je to nastavené, necelé 2200 korun jako minimální měsíční splátka, je pro naprostou většinu dlužníků řešitelné," míní Výborný.

Oddlužení není pro každého

Na konferenci Insolvence 2020 zaznělo, že resort justice analyzoval všech 29 tisíc loni podaných návrhů na povolení oddlužení a i přes pokles míry uspokojení věřitelů považuje novelu za úspěšnou.

"Pustila do systému dlužníky méně majetné, kteří nesplnili původní hranici pro vstup do oddlužení. Přitom ale stále prokazuje robustnost proti pokusům o zneužívání," hodnotí vývoj Ondřej Zezulka z oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy. Podle něj byla novela projektována na kapacity soudů. "Jejím účelem nikdy nebylo zavést neomezené a příliš široké brány oddlužení až dluhové amnestie pro všechny dlužníky. Je potřeba to chápat jako výsadu, na kterou dosáhnou jen ti poctiví a úspěšnější," odmítl Zezulka hlasy volající po tom, aby práh pro vyhlášení osobního bankrotu byl posunut ještě níže. Snížení prahu pro vstup do insolvence se projevilo hned v prvním měsíci platnosti oddlužovací novely více než dvojnásobným nápadem návrhů oproti jaru 2019. Od té doby ale tato křivka nabrala spíše sestupný trend. "Do insolvenčního procesu na jaře zásadně zasáhla pandemie. Zatímco před covidem se podávalo v průměru 2577 návrhů měsíčně, jakmile se rozjela první vlna, kleslo to průměrně na 1895 nových věcí," uzavírá pohled do statistiky Ondřej Zezulka. Podle něho k tomu přispěla i krizová legislativa, která na čas zmrazila insolvenční prostředí. Nejednalo se ani tak o lex covid justice, který prý na nové dlužníky až tak bezprostřední vliv neměl, jako spíše o legislativu, která umožnila do konce října odložit splátky.

Profil typického dlužníka podle ministerské analýzy zahrnuje téměř dvakrát více věřitelů než dřív a dluh přes milion korun. "Průměrný počet přihlášek stoupl z osmi na patnáct," potvrzuje Zezulka trend, že se do insolvence dostává více lidí, pro které předtím přicházel v úvahu jen konkurz.

Rozhoduje nezabavitelné minimum

Jenže ne všichni si chtějí martyriem pětiletého uskrovňování projít. Někteří dlužníci si spočítali, že pro ně je výhodnější zůstat v exekuci, byť to pro ně může znamenat, že na svém účtu už nikdy neuvidí celou svoji výplatu. Tou výhodou, která pro ně v rozhodování hraje roli, je zvýšení nezabavitelné částky o čtyři tisíce korun. Zatímco ještě loni dlužníkům v exekuci zůstalo každý měsíc v peněžence minimálně 9643 korun, od letošního července se nezabavitelné minimum zvýšilo na 13 514 korun. "Bavíme se o lidech na okraji příjmového spektra s vícečetnými exekucemi. Ti pociťují jako základní problém výši nezabavitelné částky v porovnání s tím, co jim zbude v oddlužení," říká šéf Poradny při finanční tísni David Šmejkal.

Při oddlužení zůstává takovým lidem oproti exekuci k dispozici o několik tisícovek méně. A to pro ně může být rozhodující motivací na sebe osobní bankrot nevyhlašovat. Vezmeme-li za příklad dlužníka bez dětí, který žije sám a pobírá mzdu 30 tisíc korun hrubého, při exekuční srážce pro nepřednostní pohledávky přijde o 4989 korun a na účtu mu zůstane 17 751 korun. Naproti tomu osobní bankrot mu z účtu vyčerpá 9978 korun a měsíčně mu zbude jen 12 762 korun.

"Oni si dobře spočítají, že finančně jim vyjde výhodněji zůstat v režimu exekuce než přejít do systému oddlužení. Exekuce přitom může být často otázka doživotního setrvání v dlužnické spirále, zatímco oddlužení jim nabízí životní restart," potvrzuje poslanec Výborný. Podle svých slov se snaží apelovat na neziskové organizace pracující s dlužníky, aby jim výhody osobního bankrotu zdůrazňovaly. Lidé s vícečetnými exekucemi by pak podle něho měli být v budoucnu překlápěni do insolvencí automaticky.

Šmejkal na konferenci zmínil případy desítek klientů, které jeho Poradna při finanční tísni řešila, kdy až v průběhu oddlužení úpadci zjistili, že jim nezabavitelná částka na živobytí nestačí. "Ty případy měly jedno společné, byli to klienti renomovaných advokátních kanceláří," připomenul Šmejkal potřebu rozebrat s klientem jeho situaci, včetně problémů, které ho až do oddlužení přivedly, a mluvit o tom, co by se dalo řešit jinak. Obává se, že velká část zpracovatelů insolvenčních návrhů nepracuje s dlužníkem tak, aby ho přiměl lépe hospodařit s penězi.

Soudce Tomáš Jirmásek potvrdil, že i on nejméně pětkrát rušil oddlužení k žádosti dlužníka poté, co si klient uvědomil, že nevyjde s penězi a raději bude žít v exekucích. Předseda sněmovního výboru pro insolvence a exekuce Vilém Anzenbacher vidí problém v motivaci dlužníka vstupujícího do oddlužení. "Oddlužení na rozdíl od exekuce vyžaduje určitou aktivitu a vůli dlužníka. Ale ten se dívá i na svůj disponibilní zůstatek. Dokud nebude motivován tím, že mu na účtu zůstane víc peněz, nemá důvod do oddlužení vstupovat," myslí si Anzenbacher.

Tím, jak se rozevírají nůžky mezi exekučním a insolvenčním způsobem řešení dluhů, volí osobní bankrot ti, pro které je prioritou závazků se nadobro zbavit i za cenu pětiletého utahování opasků. Dluhová poradkyně společnosti Člověk v tísni Zita Prošková má za sebou dlouholetou praxi se sepisováním insolvenčních návrhů. Zdůrazňuje, že aby bylo možné dlužníkovi účinně pomoci, je nutné dopředu zmapovat jeho životní příběh a důvody, proč se do potíží dostal. "Pátráme po příčinách, jestli za zadlužováním není třeba psychiatrická diagnóza, závislost nebo nemoc. V poslední době nám třeba přibývá klientů se závislostí na nakupování," popisuje Prošková rizika, která pak mohou vést k recidivě.

"Občas přicházejí dlužníci s tím, že chtějí na sebe podat osobní bankrot a zdaleka na to ta situace není," zmiňuje Prošková ze své praxe případy, kde spíše pomůže konsolidace úvěrů a odpovědnější přístup dlužníka. Pokud si už ale člověk pětiletým procesem projde, snaží se prý znovu se nezadlužovat. "Řada z nich je překvapená, když jim zůstane celá výplata," dodává s úsměvem dluhová poradkyně. Také souhlasí s tím, že úkolem neziskových organizací je naučit lidi zacházet s rozpočtem a s penězi, které jim zůstávají.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?