Císař římský a král český Karel IV. mistrným způsobem dokázal udržet když ne vždy rovnováhu, tak alespoň smír mezi stavem světským a duchovním. Nic ale netrvá věčně, i život velkého panovníka, alespoň v té pozemské části, je konečný. Karlův prvorozený syn Václav IV. to měl po jeho smrti těžké, ostatně jako každý syn, který střídá vynikajícího otce. Navíc mu doba vůbec nepřála.

Nešlo "jenom" o soupeření církve a světských panovníků, to by mu bylo ještě hej. Naplno se rozjelo schizma římského a avignonského papeže. V takových chvílích se právo nejen světské, ale i církevní doslova potácí − namísto toho, aby bylo pevnou hrází, o kterou se rozbouřené mezilidské vztahy mohu opřít a nezaplaví zničujícím způsobem vše, co jim přijde do cesty. Byl to však příhodný čas pro to, aby se objevil − když pomineme sv. Václava − nejpopulárnější český svatý.

Přitom celý život Johánka z Pomuku čili Jana Nepomuckého nijak nenasvědčoval tomu, že jeho socha bude zdobit nespočet mostů v Čechách i na Moravě. Narodil se někdy kolem roku 1340. Stejně jako datum narození i jeho mládí zůstává − pokud nedáme na legendy − utajeno. Co však víme, je, že od roku 1369 působil v Praze jako veřejný notář. Čili určité právnické vzdělání nepochybně mít musel. Prošel s ním několika posty, aby je později rozšířil studiem církevního práva na Padovské univerzitě. V roce 1389 dosahuje vrcholu své kariéry. Byl jmenován generálním vikářem arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna. Takový solidní, slušně zajištěný život ve středověku. Jenomže to by oním středověkem nesměly cloumat vášně.

Král Václav IV. si počínal docela rozumně, když tak trochu lavíroval jako král římský mezi římským papežem a papežem avignonským. Nechtěl si to v Evropě rozházet s nikým. Jenomže arcibiskup Jan z Jenštejna zaujal postoj naprosto ortodoxní. Kromě Říma není důležitého města pro církev. Vše samozřejmě neprobíhalo v rovině akademické debaty, byť univerzita již v Praze sídlila. Jako vždy šlo o moc. Jmenování církevních funkcionářů je sice formálně právním aktem, ale daleko více zrcadlem, jež zobrazí osobu se skutečným vlivem. A ten chtěli mít oba, král i arcibiskup.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?