Když čtete tento sloupek, už pravděpodobně víte, kdo se stal novým americkým prezidentem. A ať už vyhrál Donald Trump nebo Joe Biden, jedno je jisté. Trumpova populistická rétorika, podivní poradci i jeho tweety se v určitý moment stanou jen vzpomínkou na jednoho z amerických prezidentů (snad) bez většího významu pro budoucnost. "Jeho" Nejvyšší soud (Supreme Court) s Američany však ještě nějakou dobu zůstane.

Použití přivlastňovacího zájmena v předchozí větě není jen čistě pro efekt. Trump za pět let v úřadu dokázal úspěšně zvrátit rozložení sil na Nejvyšším soudě tak, aby svým konzervativnějším pohledem na svět spíše vyhovoval Republikánské straně. Strategie obsadit soud souvisí s tím, že už nějakou dobu kvůli zablokovanosti amerického parlamentu je Nejvyšší soud de facto jediným funkčním politickým tělesem s vlivem na podobu legislativy v zemi. Nicméně touha mít v tuto chvíli na soudě "své lidi" je dána také zkušeností z roku 2000. Tehdy se o prezidentské křeslo utkali republikán George W. Bush a demokrat Al Gore. Kvůli Kombinaci těsných výsledků a zmatků při sčítání hlasů na Floridě, coby takzvaném swing state, musel o výsledku nakonec rozhodnout až Nejvyšší soud. Republikáni a demokraté se z tehdejšího vývoje poučili a jejich prezidenti brali obsazení Nejvyššího soudu jako jednu z priorit. Republikáni byli prozatím mnohem úspěšnější. A to také díky Donaldu Trumpovi.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?