PRO: Radek Hábl, Platforma pro teritorialitu

Je pravda, že současný systém umožňuje věřitelům redukovat jejich náklady tím, že komunikují s omezeným počtem exekutorů dle své volby. Exekuce ovšem nejsou jen vztah dlužník−věřitel. Vstupuje do něj celá řada dalších subjektů. A právě ona volná volba způsobuje řadu společenských problémů.

Málokdo si uvědomuje, že exekutoři disponují pravomocemi soudu, a že by tudíž neměli být soutěženi na volném trhu − stejně jako nejsou soutěženi soudci. Asi se nenajde nikdo, kdo by považoval za správné, kdyby si žalobci mohli volně vybírat své soudce, kteří by na nich byli zároveň finančně závislí a tím i motivovaní rozhodovat v jejich prospěch. Přesto se v exekucích jedná o status quo. Nelze se pak divit, že exekutoři například nenavrhují zastavení protiprávních exekucí v obavách o ztrátu klienta. Ti, kteří tak činí, jsou po zásluze potrestáni. Na nebezpečnost takového stavu, kdy zájmy klienta jsou nadřazovány spravedlnosti, upozorňuje dlouhodobě i Soudcovská unie.

Zátěž pro zaměstnavatele

Absence koncentrace řízení zatěžuje všechny součinnostní subjekty, zejména zaměstnavatele. Má-li zaměstnanec osm exekucí, vymáhá je zpravidla i osm exekutorů a s každým je třeba komunikovat. V průzkumech Svazu průmyslu a dopravy odhadli zaměstnavatelé své náklady na správu exekuční agendy na tisíce korun ročně za každého zaměstnance v exekuci. Máme-li v exekuci cca 400 tisíc zaměstnanců, jedná se o vícenáklady v řádech miliard korun ročně. Přitom právě zaměstnavatelé umožňují lidem splácet jejich exekuce. Nelze se tedy divit, že loni podnikatelé zvolili systém exekucí na mzdy absurditou roku.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?