Brzy uplynou dva roky od okamžiku, kdy byla česká právní úprava krytých dluhopisů zcela přepracována, zdokonalena a přizpůsobena modernímu pojetí známému z jiných zemí. Stalo se tak prostřednictvím zákona č. 307/2018 Sb., který, mimo jiné, novelizoval zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Důvodem pro tak razantní změnu bylo zejména velké množství nedostatků a nejasností v dosavadní úpravě hypotečních zástavních listů. V důsledku toho byly tyto cenné papíry do určité míry negativně hodnoceny jak ratingovými agenturami, tak i samotnými investory. Tak zásadní změně se však − vcelku očekávatelně − nevyhnuly problémy.

V tomto článku se vedle popisu samotné právní úpravy krytých dluhopisů zamýšlíme právě nad těmito problémy, a to především s ohledem na naše zkušenosti z praxe. Rovněž nás čekají další, i když už ne tak revoluční změny v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/2162, o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy. Stát se tak má prostřednictvím návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací právních předpisů EU týkajících se unie kapitálových trhů.1 💬

Vzhledem k relativně složitému pojmovému aparátu, bude užitečné si na začátek vysvětlit několik základních pojmů, které budeme v textu používat.

Krycí portfolio je evidenčně oddělená část majetku (tedy pouze aktiv) emitenta krytých dluhopisů, jež je tvořena věcmi zapsanými v rejstříku krycích aktiv a dále akcesorickými aktivy, a která slouží ke krytí dluhů emitenta krytých dluhopisů vyplývajících z jedné či více emisí, nebo i veškerých emisí vydaných v rámci programu krytých dluhopisů.

Krytý blok je evidenčně oddělená část jmění emitenta krytých dluhopisů tvořená krycím portfoliem a dluhy, k jejichž krytí toto portfolio slouží.

Krycí aktiva jsou způsobilá aktiva, která spolu s akcesorickými aktivy tvoří krycí portfolio, jež musí převažovat v krycím portfoliu. Způsobilé aktivum se okamžikem zápisu v rejstříku krycích aktiv stává krycím aktivem.

Kryté dluhopisy a jejich druhy

Právní úprava krytých dluhopisů je obsažena zejména v § 28 a násl. zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Rozeznává tři druhy krytých dluhopisů, a to hypoteční zástavní listy, veřejnoprávní zástavní listy a smíšené zástavní listy. Rozdíl mezi nimi je v typu krycích aktiv. Procentuálně vyjádřeno, musí tato aktiva pokrývat alespoň 85 procent souhrnné hodnoty všech dluhů, k jejichž krytí slouží (takzvaný zákonný limit krytí).2 💬

V případě hypotečních zástavních listů musí v krycím portfoliu převažovat pohledávky z hypotečních úvěrů3 💬 a pohledávky zajištěné v souladu s článkem 129 odst. 1, písm. d) − f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (nařízení CRR).

V případě veřejnoprávních zástavních listů musí být převažujícím krycím aktivem pohledávky za nebo zaručené členským státem OECD, centrální bankou takového státu, mnohostrannou rozvojovou bankou nebo mezinárodní organizací, jejímž členem je stát OECD, a expozice podle článku 129 odst. 1, písm. a) a b) nařízení CRR.4 💬 Nejméně přísné požadavky stanoví zákon o dluhopisech na krytí smíšených zástavních listů, kdy nemusí žádné krycí aktivum převažovat, a ke krycím aktivům vyjmenovaným výše přistupují ještě aktiva podle článku 129 odst. 1, písm. g) nařízení CRR.5 💬

Pro účely zákonného limitu krytí naopak nejsou brány v potaz peněžní prostředky emitenta krytých dluhopisů na účtu vedeném osobou uvedenou v § 72 odst. 2 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech6 💬, práva plynoucí z derivátu dle § 31 odst. 2 písm. e) a dále aktiva podle článku 129 odst. 1, písm c) a článku 129 odst. 2 nařízení CRR.7 💬

Emitenti krytých dluhopisů

Kryté dluhopisy mohou být vydávány pouze bankou. Před novelou z ledna 2019 toto bylo postaveno gramaticky najisto, když § 28 odst. 2 zákona o dluhopisech uváděl, že "Hypoteční zástavní listy může vydávat pouze banka podle zvláštního právního předpisu, upravujícího činnost bank se sídlem v České republice". Aktuálně platný a účinný § 28 odst. 1 zákona o dluhopisech přitom pouze stanoví, že emitentem krytého dluhopisů musí být banka. Nikoliv tedy banka se sídlem v České republice. Jsme však toho názoru, že k takovému závěru se dá dojít prostřednictvím systematického výkladu, neboť zákon o dluhopisech ve svých dalších ustanoveních pracuje s tímto pojmem stejně, jako tomu bylo před účinností zákona č. 307/2018 Sb. Například § 32a odst. 1 zákona o dluhopisech počítá s tím, že určité kroky vůči emitentovi krytých dluhopisů provádí Česká národní banka a § 32a odst. 2 zákona o dluhopisech rozlišuje mezi bankou a zahraniční bankou se sídlem v jiném členském státě.

Problematickým by v případě opačného závěru byl rovněž insolvenční režim takové zahraniční banky, kdy by nemusel správně fungovat ring-fencing krycích aktiv. Pak by se totiž na úpadek jiné než tuzemské banky v zásadě neuplatnilo české insolvenční právo, nebo by se uplatnilo pouze okrajově. Rovněž důvodová zpráva k zákonu č. 307/2018 Sb. počítá s tím, že emitentem krytých dluhopisů může být pouze banka se sídlem v České republice.8 💬

Právní úprava krytých dluhopisů také nestanoví žádné další zákonné požadavky na právní formu emitentů krytých dluhopisů ani nepodmiňuje jejich emitování získáním dalšího veřejnoprávního povolení. To by se však, ve vztahu k jednotlivým krytým blokům, mělo v budoucnu změnit.

Krycí aktiva

Způsobilými krycími aktivy, jež lze zapsat do rejstříku krycích aktiv, mohou být:

  • pohledávky z hypotečních úvěrů podle § 31 odst. 2, písm. a) zákona o dluhopisech a pohledávky zajištěné v souladu s článkem 129 odst. 1, písm. d) − f) nařízení CRR;
  • pohledávky za nebo pohledávky zaručené členským státem OECD, centrální bankou takového státu, mnohostrannou rozvojovou bankou nebo mezinárodní organizací, jejímž členem je stát OECD;
  • další krycí aktiva nebo expozice uvedené v článku 129 odst. 1 a 2 nařízení CRR;
  • peněžní prostředky;
  • práva plynoucí z derivátu v souladu s článkem 2 bodem 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (EMIR).

Krycí aktivum dle posledního bodu, tedy zkráceně derivát, může být způsobilým krycím aktivem pouze v případě, že splní následující kumulativní podmínky zákona o dluhopisech9 💬:

  • derivát slouží k zajištění rizik souvisejících s krycími aktivy zahrnutými do stejného krycího portfolia nebo s krytými dluhopisy;
  • z podmínek, za nichž byl derivát sjednán, je zřejmé, že byl sjednán ve vztahu ke krytým dluhopisům;
  • je-li stanoveno, že platební neschopnost nebo řešení krize emitenta krytých dluhopisů neznamená předčasné ukončení takového derivátu; protistrana derivátu dala předchozí souhlas s jeho registrací do rejstříku krycích aktiv (stejný souhlas je pak vyžadován i k vymazání derivátu z rejstříku).

Způsobilé aktivum se okamžikem jeho registrace v rejstříku krycích aktiv stává krycím aktivem, které je chráněno příslušnými ustanoveními zákona o dluhopisech. Jako takové jej nelze převést, zastavit ani jinak použít jako zajištění. Po jeho odstranění z rejstříku krycích aktiv tuto ochranu ztrácí. Každé jednotlivé krycí aktivum musí být tedy po celou dobu jeho registrace v rejstříku krycích aktiv ve vlastnictví emitenta krytých dluhopisů. Nelze jej tedy použít například pro sekuritizaci s prodejem aktiv SPV10 💬 (takzvaný "skutečný prodej").

Vzhledem k tomu, že § 31 odst. 1 zákona o dluhopisech obsahuje přímý odkaz na čl. 129 odst. 2 nařízení CRR, jsme toho názoru, že krycími aktivy bude rovněž jakýkoliv kolaterál poskytnutý v souvislosti s krycími aktivy dle čl. 129 odst. 1 písm. a) až f) nařízení CRR.11 💬 Vzhledem k obecnému znění § 31 odst. 4 písm. a) zákona o dluhopisech by se však takový kolaterál mohl kvalifikovat rovněž jako akcesorické aktivum, a pokud tedy emitent krytých dluhopisů nenechá zapsat takový kolaterál dle nařízení CRR přímo jako krycí aktivum, vztáhla by se na něj úprava akcesorických aktiv.

Pohledávky z hypotečních úvěrů

V českých podmínkách je takřka výhradně po­užívaným druhem krytého dluhopisu bezpochyby hypoteční zástavní list. V jeho případě musí být převažujícím krycím aktivem vždy pohledávky z hypotečních úvěrů dle § 31 odst. 2, písm. a) zákona o dluhopisech nebo pohledávky zajištěné v souladu s článkem 129 odst. 1, písm. d) − f) nařízení CRR.

Zastavená nemovitá věc, jež slouží jako zajištění pohledávky z hypotečního úvěru zapsané v rejstříku krycích aktiv, se musí nacházet na území České republiky nebo jiné země Evropského hospodářského prostoru. Dále musí splňovat příslušný LTV ukazatel (viz další odstavec). Nesmí na ní váznout zástavní právo třetí osoby, které by bylo ve stejném nebo v přednostním pořadí před zástavním právem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru, a konečně, převod zastavené nemovité věci nesmí být omezen dříve vzniklým omezením převodu nemovité věci. Tyto podmínky musí být splněny po celou dobu, po kterou je příslušná pohledávka z hypotečního úvěru krycím aktivem. Pokud tomu tak není, je její hodnota pro účely výpočtu zákonného limitu krytí a zákonného limitu přezajištění rovna nule. Stejný důsledek pak má i úpadek dlužníka z příslušné smlouvy o hypotečním úvěru podle článku 178 nařízení CRR.

LTV ukazatel je poměr mezi výší úvěru a hodnotou zastavené nemovitosti. V našem případě se přesněji jedná o poměr mezi hodnotou pohledávek z hypotečního úvěru zahrnutých v krycím portfoliu a zástavní hodnotou zastavených nemovitých věcí, které slouží ke krytí takové pohledávky. Tento poměr nesmí přesahovat 100 procent, pokud příslušná ustanovení nařízení CRR nebo emisní podmínky nestanoví poměr přísnější. V rozsahu, v jakém pohledávka z hypotečního úvěru přesahuje LTV ukazatel, se k ní pro účely výpočtu zákonného limitu krytí a zákonného limitu přezajištění nepřihlíží.

Určování hodnoty krycího aktiva

Pro správný výpočet zákonného limitu krytí a limitu přezajištění je samozřejmě třeba, aby byla jednotlivá krycí aktiva správně ohodnocena. Pro všechna krycí aktiva, s výjimkou derivátů, platí, že pro účely limitu přezajištění se vyjadřují v jejich jmenovité hodnotě12 💬, zatímco deriváty se vyjadřují v jejich reálné hodnotě podle mezinárodních účetních standardů.13 💬

Ve vztahu k derivátu platí, že kladná reálná hodnota derivátu se v krycím portfoliu zohlední pouze do výše přijatého zajištění derivátu ve formě peněžních prostředků nebo pohledávek zaručených členským státem OECD, centrální bankou takového státu, mnohostrannou rozvojovou bankou nebo mezinárodní organizací, jejímž členem je členský stát OECD. V drtivé většině případů budou představovány nějakým cenným papírem. Takto přijaté zajištění musí být zároveň součástí příslušného krytého bloku.

K záporné reálné hodnotě derivátu se naopak v příslušném krycím portfoliu nepřihlíží a do krytého bloku tato hodnota naopak vstupuje jako dluh, k jehož krytí krycí portfolio slouží. Ledaže emitent krytých dluhopisů poskytl druhé smluvní straně zajištění derivátu ve formě, která již byla uvedena v případě kladné reálné hodnoty.14 💬

Akcesorická aktiva

Vedle krycích aktiv obsahuje krycí portfolio také akcesorická aktiva, která není třeba samostatně registrovat v rejstříku krycích aktiv. Konkrétně jde o:

  • práva plynoucí ze zajištění poskytnutého ve vztahu ke krycím aktivům zahrnutým do takového krycího portfolia, zejména ze zástavního práva k nemovitým věcem ve vztahu k hypotečním úvěrům;
  • práva plynoucí ze smluv uzavřených ve vztahu ke krycím aktivům zahrnutým do takového krycího portfolia, zejména ze smluv o pojištění;
  • věc poskytnutá jako zajištění derivátu;
  • práva plynoucí ze smluv uzavřených ve vztahu ke správě krytého bloku, jehož součástí takové krycí portfolio je;
  • od okamžiku jmenování nuceného správce krytých bloků také peněžní prostředky přijaté jako platba na úhradu dluhu z věci zahrnuté do takového krycího portfolia nebo v přímé souvislosti s ní.

Rejstřík krycích aktiv a ostatní evidence

Rejstřík krycích aktiv tvoří hlavní část evidence krytých bloků, kterou je povinen vést emitent krytých dluhopisů nebo nucený správce krytých bloků (od okamžiku jeho jmenování). Evidence krytých bloků, a tudíž i rejstřík krycích aktiv musí být vedeny ke všem emisím krytých dluhopisů emitenta v oběhu a ke všem krycím portfo­liím zvlášť.15 💬

Evidence krytých bloků musí poskytovat úplné podklady pro posouzení, zda a jak plní emitent krytých dluhopisů své povinnosti, které mu zákon o dluhopisech ukládá. Evidence krytých bloků se skládá z: rejstříku krycích aktiv; evidence akcesorických aktiv; evidence dluhů z krytých dluhopisů; a evidence akcesorických dluhů. Emitent krytých dluhopisů a případně též nucený správce krytých bloků je povinen vést evidenci krytých bloků v elektronické formě způsobem umožňujícím zpětně dohledat a rekonstruovat všechny jednotlivé úkony. Evidence krytých bloků není veřejným seznamem a veškeré údaje tam zanesené podléhají bankovnímu tajemství.16 💬

Krycí portfolio a jeho přezajištění

Co je to krycí portfolio jsme si již obecně vysvětlili v úvodu tohoto článku. K vytvoření krycího portfolia pak dochází zápisem alespoň jednoho způsobilého aktiva do rejstříku krycích aktiv nebo oddělením již zapsaného krycího aktiva od ostatních, přičemž emitent krytých dluhopisů zároveň vymezí dluhy, k jejichž krytí má takové krycí portfolio sloužit. Emitent krytých dluhopisů má možnost vytvořit jedno či více krycích portfolií.

Emitent krytých dluhopisů je povinen průběžně kontrolovat, zda jsou aktiva v krycím portfoliu nadále způsobilá. V případě, že některé z krycích aktiv přestane být způsobilým, je emitent dluhopisů povinen takové aktivum vymazat z rejstříku. Případně jej nahradit jiným způsobilým aktivem tak, aby i nadále splňoval zákonný limit krytí, zákonný limit přezajištění a další zákonné či smluvní požadavky. V případě, že byl jmenován nucený správce krytých bloků, tento již takovou povinnost nemá.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?