Insolvenční správci v českém právním prostředí fungují více než 12 let. Za tu dobu se zpřísňovaly podmínky jejich podnikání a ruku v ruce s tím se posilovala jejich role a odpovědnost v insolvenčním řízení. Ministerstvo například v minulosti stanovilo, jak dlouho musí být otevřena provozovna správců i jak má být vybavena. Bránilo tím bujícímu nešvaru, že si správci zakládali fiktivní provozovny v řadě měst po celé zemi s vidinou toho, že se tak dostanou k většímu objemu případů.

Kolik provozoven máš, tolikrát jsi správcem

Spisy krajské soudy totiž rozdělují rotačním systémem, takzvaným kolečkem, podle pořadí v seznamu správců. Těm se tedy vyplatí mít provozovnu v obvodu každého z osmi krajských soudů. Oproti kolegům, kteří mají pouze jedno sídlo, je čeká sedminásobně vyšší počet nabízených případů a s tím možnost vyšší odměny.

Tu každý dostane podle toho, jak je při zpeněžování majetku v konkurzu, případně při oddlužení úspěšný. Za všech okolností to ale bude alespoň 45 tisíc korun za každý konkurz, a to i v případě, kdy ve zkrachovalém podniku už není kde brát. Jestliže totiž zbývající majetek nestačí ani na odměnu správce, vyplatí ji stát.

Ministerstvo spravedlnosti na vynalézavost insolvenčních správců v účelovém zřizování provozoven reagovalo v minulosti akreditační novelou. "V původním návrhu byl rozhodujícím kritériem pro přidělování věcí okamžik, k němuž je do příslušné části seznamu zapsáno sídlo insolvenčního správce, tedy nikoliv sídlo nebo provozovna, jako je tomu dnes," říká Lucie Machálková z tiskového oddělení resortu. Insolvenční správce by podle tohoto návrhu nemohl dosáhnout zvýšení nápadu věcí zvýšením počtu provozoven. "Tyto navrhované změny se ale setkaly s kritickou odezvou v rámci meziresortního připomínkového řízení, zejména ze strany ministerstev školství a zemědělství a od Úřadu vlády, proto byly nakonec z návrhu zákona vypuštěny," dodává Machálková. Resort na vynalézavost insolvenčních správců ve zřizování provozoven následně reagoval zvýšeným počtem kontrol. Při nich zjišťoval, jestli je v každé v dostatečné míře přítomen kvalifikovaný personál a zda agendu zvládne.

Následně se řada správců domluvila a začala využívat sdílené provozovny. Důvodem byla snaha o vyšší efektivitu a úsporu nákladů. Nezřídka na místě pobýval jediný zaměstnanec a při kontrole tvrdil, že jedná v jeden okamžik i za několik desítek správců. Pokud měl s každým z nich uzavřenu platnou smlouvu a byl jeho zaměstnancem, resort spravedlnosti na ně páku nenašel.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?