Během prvního pololetí vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu1 💬 celkem sedm rozhodnutí. Šestkrát zodpověděl otázku či otázky, které mu položil příslušný senát Nejvyššího správního soudu. Jednou vyslovil svoji nepříslušnost řešit judikaturní rozpory v situaci, kdy není zřejmé, zda je odlišný právní názor rozhodný pro posouzení věci. Všech šest meritorně posouzených věcí se týkalo procesních otázek, a to pětkrát v rámci soudního přezkumu a v jednom případě v rámci daňového řízení. Ve třech případech rozšířený senát věc přímo sám rozhodl a ve třech zodpověděl položenou otázku a věc vrátil příslušnému senátu Nejvyššího správního soudu zpět k rozhodnutí.

Již na první pohled je zřejmé, že během první poloviny roku 2020 rozšířený senát vydal méně rozhodnutí, než je pro něj typické. Například ve druhé polovině minulého roku bylo vydáno celkem devět rozhodnutí.2 💬 Menší počet rozhodnutí pravděpodobně vyplývá z omezení činnosti veřejné správy z důvodu opatření přijatých za nouzového stavu.3 💬

I stát se může bránit

Přestože bylo v rozhodném období vydáno rozhodnutí celkově méně, mnohá z nich jsou pro praxi velmi zajímavá. Hned v únoru rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal usnesení, ve kterém se zabýval otázkou, v jakých případech lze připustit žalobu podanou státem (jeho organizační složkou) k věcnému přezkumu a jestli je pro tuto otázku rozhodné, zda bylo napadené rozhodnutí vydáno v rámci správního trestání.4 💬

K posouzení této otázky dal podnět 8. senát Nejvyššího správního soudu, který rozhodoval o žalobě Úřadu vlády proti Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. Správce daně vyměřil Úřadu vlády pokutu za porušení rozpočtové kázně z důvodu porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek. Následně vydal i platební výměr pro uhrazení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech. Úřad vlády podal jak ve věci odvodu, tak ve věci vyměření penále žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud obě žaloby zamítl. Úřad vlády proto podal kasační stížnost.

Pro rozhodnutí rozšířeného senátu byla zásadní kasační stížnost proti vyměření penále. Úřad vlády v rámci kasační stížnosti namítal, že i když souhlasí se závěry městského soudu, že v řízení týkajícím se penále nelze vypořádávat námitky ohledně zákonnosti samotného odvodu, je přesvědčen, že zákonnost penále závisí na zákonnosti odvodu. Vzhledem k nezákonnosti odvodu je tedy nezákonné rozhodnutí, kterým bylo uloženo penále.5 💬

V rámci předběžného projednání kasační stížnosti 8. senát zjistil, že v judikatuře Nejvyššího správního soudu existuje rozpor v otázce, kdy je stát (respektive jeho organizační složka) oprávněn podat žalobu proti nezákonnému rozhodnutí. Z jedné judikatorní větve vyplývá, že stát může v určitých situacích podat žalobu, neboť v případě, že není ve vrchnostenském postavení, jej lze považovat za právnickou osobu sui generis.

Zároveň ale existovala i druhá rozhodovací větev, která shledala, že Úřad vlády se nemůže bránit proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně, neboť nebylo zasaženo do subjektivních práv žalobce, a nejedná se tak o rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, a to vzhledem k tomu, že jde de facto o převod peněžních prostředků v rámci jednoho subjektu, tedy státu, a to dokonce v rámci téže mocenské složky.6 💬

Rozšířený senát se ztotožnil s prvně jmenovanou rozhodovací linií, když v rámci usnesení konstatoval, že: "Stát jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace) je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), pokud v posuzovaném veřejnoprávním vztahu nevystupoval ve vrchnostenském postavení. Pro aktivní legitimaci státu je bez významu, zda napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci správního trestání."

Povinnost odvolacího orgánu

Pro daňovou praxi zajímavé rozřešení sporné otázky přineslo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020 č. j. 1 Afs 438/2017−52, ve kterém se rozšířený senát zabýval otázkou, zda plyne z § 115 odst. 2 daňového řádu7 💬 povinnost odvolacího orgánu v rámci odvolacího řízení seznamovat subjekt daně i s úvahami, které z provedeného dokazování odvolací daňový orgán pro zjištěný skutkový stav dovozuje.

Rozšířený senát dal za pravdu předkládajícímu senátu, když potvrdil, že "z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil."

Otázky k zodpovězení

Za první pololetí roku 2020 bylo rozšířenému senátu předloženo celkem devět nových věcí. Po 30. červnu tak rozšířenému senátu zůstalo k rozhodnutí 13 nejasných správněprávních otázek.

Jednu z takových otázek položil rozšířenému senátu i specializovaný senát ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí. Šlo o to, zda lze v řízení o kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přezkoumat ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního též vadu řízení spočívající v nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků.8 💬

Výše nastíněná otázka vyvstala při posuzování žaloby, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí, jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, a byla mu uložena pokuta a povinnost nahradit náklady řízení. Vzhledem k tomu, že krajský soud zamítl žalobcovu žádost o osvobození soudních poplatků a žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, bylo řízení zastaveno.

V rámci předběžného projednání volební senát shledal rozpor v judikatuře ohledně výše nastíněné otázky. V závěru usnesení volební senát požádal rozšířený senát i o zodpovězení otázky, zda je nadále smysluplné a funkční setrvávat na názoru, že procesní usnesení s rozhodnutím o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (popřípadě jiné procesní usnesení) není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení. Respektive že je rozhodnutím, proti kterému je přípustná kasační stížnost.

Na rozhodnutí dále čekají i dvě zajímavé věci z oblasti stavebního práva, a to konkrétně věci se sp. zn. RS 11/2019 a RS 2/2020, o kterých jsme vás podrobně informovali v předchozím článku o rozhodovací praxi rozšířeného senátu.9 💬


Věci, které rozšířený senát řešil v prvním pololetí

Únor

  • Usnesení NSS ze dne 18. února 2020 č. j. 10 As 156/2018−110

Otázka: Jsou soudy ve správním soudnictví povinny vypořádat opožděně uplatněnou žalobní námitku zpochybňující naplnění formálního či materiálního znaku správního deliktu, a to i přesto, že naplnění takovéhoto znaku žalobce ani nepřímo včas uplatněnou námitkou nezpochybnil?

Odpověď: Také v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uložen správní trest za přestupek (jiný správní delikt), soud přezkoumává rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, uplatněných ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 stejného zákona). Soud nepřihlíží k žalobcem neuplatněným důvodům nezákonnosti napadeného rozhodnutí, včetně nenaplnění materiálního znaku přestupku (deliktu).

  • Usnesení NSS ze dne 18. února 2020 č. j. 8 Afs 128/2018−46

Otázka: V jakých případech lze připustit žalobu podanou státem (jeho organizační složkou) k věcnému přezkumu? Je pro tuto otázku rozhodné, zda bylo napadené rozhodnutí vydáno v rámci správního trestání?

Odpověď: Stát jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace) je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), pokud v posuzovaném veřejnoprávním vztahu nevystupoval ve vrchnostenském postavení. Pro aktivní legitimaci státu je bez významu, zda napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci správního trestání.

Březen

  • Usnesení NSS ze dne 26. března 2020 č. j. 9 Afs 271/2018−52

Otázka: Je přípustná kasační stížnost žalovaného proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, jestliže se v kasační stížnosti žalovaný domáhá jiného výroku krajského soudu (odmítnutí žaloby)?

Odpověď: Žalovaný správní orgán je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle § 47 písm. a) soudního řádu. ř. s.; taková kasační stížnost musí být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. c) za použití § 120 s. ř. s.

  • Usnesení NSS ze dne 26. března 2020 č. j. Nad 8/2019−65

Otázka: I. Je důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu dle § 9 odst. 1 s. ř. s. bez dalšího to, že žalobce u krajského soudu žalobou napadá rozhodnutí předsedy téhož krajského soudu vydané v rámci výkonu státní správy soudu, popřípadě jeho postup v rámci výkonu státní správy soudu?

II. Je podmínkou k přikázání věci jinému soudu dle § 9 odst. 1 s. ř. s. výrok, jímž jsou vyloučeni soudci specializovaných senátů, nebo postačí, pokud soud dospěje k závěru o vyloučení soudců specializovaných senátů v odůvodnění rozhodnutí o delegaci?

Odpověď: I. K vyslovení vyloučení všech soudců krajského soudu nestačí, že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) tohoto krajského soudu, respektive ve věci rozhodoval jako správní orgán předseda soudu, soud je účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení apod. Je třeba, aby k této skutečnosti přistoupily další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů (§ 9 odst. 1, 3 s. ř. s. ve spojení s § 8 s. ř. s.).

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?