Politici musí rozhodnout, jak by měl nový dětský ombudsman vlastně fungovat. Zákon o ochránci práv dětí, který navrhli koaliční i opoziční poslanci, počítá se zřízením zcela nového úřadu. Jenže zaznívají hlasy, že by stačilo novou instituci vytvořit v rámci současné Kanceláře veřejného ochránce práv, která navíc už teď ze zákona případy porušování práv dětí řeší.

"České republice chybí zastřešující instituce, která by chránila a prosazovala práva dětí. Ochránce práv dětí neboli dětský ombudsman sjednotí současnou roztříštěnost péče o děti," říká jedna z autorek návrhu, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková. Nově navrhovaný zákon o veřejném ochránci práv dětí počítá s tím, že od poloviny roku 2021 by vznikl speciální úřad dětského ombudsmana, který by sídlil v Praze, mohl by mít ale také pobočky v Brně nebo Ostravě. Ročně by měla kancelář vyřídit až 3000 podnětů týkajících se porušování práv dětí.

Ombudsman by se zabýval stížnostmi na postup státních orgánů sociálně-právní ochrany, škol či nemocnic. Řešil by například stížnosti na nepřijetí dětí do školy či školky, odmítnutí zdravotní péče v nemocnici nebo další případy diskriminace. Stížnost by mohlo podat jak samo dítě, tak místo něj i jeho rodič, učitel, trenér nebo sociální pracovník. "Ti se budou na dětského ombudsmana moci obrátit v případech, pokud nebudou spokojeni s rozhodnutím státního orgánu, budou ho považovat za protiprávní, nespravedlivé, pomalé, nebo pokud nedostanou odpověď a ani stížnost podaná k tomuto orgánu situaci dítěte nevyřeší," vysvětluje Válková.

Ombudsman by měl také navštěvovat dětské domovy, doporučovat vládě a parlamentu legislativní změny zákonů týkajících se dětí nebo změny v systému péče o děti. "V nejzávažnějších případech bude moci dětský ombudsman děti zastupovat i u soudu u opatrovnického řízení, kdy některý z účastníků nejedná ve prospěch dítěte, ale například straní jednomu z rodičů," doplňuje Válková.

Kandidáty na dětského ombudsmana by Senátu a prezidentovi navrhovaly organizace, které se nejméně 5 let zabývají ochranou dětských práv. Z těchto jmen by pak prezident i Senát vybrali každý dva kandidáty, o kterých by ve volbě rozhodli poslanci. Veřejným ochráncem dětí by se přitom mohla stát osoba starší 30 let, která se nejméně 5 let specializuje na práva dětí. Dětský ombudsman by se pak volil na 6 let a na postu by mohl zůstat jen dvě po sobě jdoucí období. Roční náklady kanceláře odhaduje důvodová zpráva k zákonu na 40 milionů korun, samotné zřízení úřadu by mělo stát 20 milionů.

Roztříštěná péče o děti

Podle neziskových organizací, které se specializují na práva dětí, je institut nezávislého ochránce dětských práv potřebný. Odborníci dlouhodobě kritizují roztříštěnost péče o děti. Tu má v Česku na starosti hned několik úřadů a institucí. Ministerstvo práce a sociálních věcí řeší sociálně-právní ochranu dětí, včetně náhradní rodinné péče. Ministerstvo zdravotnictví zase dohlíží na dodržování práv dětí u lékařů nebo na fungování dětských domovů pro děti do 3 let. Problémy s kriminalitou týkající se dětí se zabývá ministerstvo vnitra a policie. Otázky dodržování práv dětí ve školách pak spadají pod ministerstvo školství, kde se jimi zabývá školský ombudsman. A podněty týkající se porušování práv dítěte v současnosti řeší také veřejný ochránce práv.

"Do moderní demokratické společnosti post dětského ombudsmana rozhodně patří. Pokud se budou děti moci obrátit na jednu konkrétní a především nezávislou osobu, která jim aktivně pomůže jejich práva hájit v daný krizový moment, jedině to přispěje ke zlepšení postavení znevýhodněných dětí," myslí si Zuzana Šafářová, mluvčí nadace Naše dítě.

Podobně to vidí i mluvčí Linky bezpečí Regina Jandová: "Setkáváme se s případy dětí, které by si zasloužily dohled vyšší, nezávislé, respektované instance, která bude vnímaná jako morální autorita, bude iniciovat tvorbu legislativních úprav a podílet se na jejich tvorbě." Zároveň k tomu ovšem dodává: "Je ale otázkou, zda je nutné, aby to byl nový samostatný subjekt, či by stačilo, aby to byl kompetentní odborný tým v rámci současného veřejného ochránce práv."

Ombudsman versus dětský ombudsman

A právě ombudsman Stanislav Křeček se kvůli nedostatečnému vymezení vzájemných vztahů mezi současným veřejným ochráncem práv a dětským ombudsmanem vyjádřil k návrhu zákona kriticky. I když nezpochybňuje samotné zřízení dětského ombudsmana, je podle něj otázkou, jak koncipovat jeho pravomoci tak, aby byly respektovány dosavadní zákonné kompetence veřejného ochránce práv. "V řadě případů nelze spolehlivě určit kompetence, protože se případ dotýká nejen práva dítěte, ale i dalších osob nebo veřejného zájmu. Tyhle závažné otázky navrhovaný zákon zatím neřeší, což považuji za vážný nedostatek," říká.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?