Nejsem fanouškem home officu, ale covid-19 pomohl tomuto fenoménu proniknout i do naší profese. V přijetí této formy advokacie za vlastní mi pomáhá známý výrok Cicera: "Máš-li knihovnu s výhledem na zahradu, co ti ještě schází." Mám štěstí, že moje domácí pracovna má stejné parametry. A přestože kanceláře s výhledem na Pražský hrad jsou pro práci skvělé, potkávám v nich stále méně kolegů, protože je pro ně práce z domova větším benefitem, než je tomu u mě. Je zřejmé, že co se jednou osvědčilo, bude pokračovat. Úvahy se překlopily z roviny, zda a v jaké míře home office tolerovat, v otázku, jak ho naopak podpořit. Je jasné, že "advokacie z domova" bude naší profesi formovat více než nová legislativa či plánované rekodifikace.

Kde je klient?

Mekkou advokacie vždy bude osobní setkání s klientem − client's meeting. Více je snad pouze soudní jednání, což kolegové z oblasti litigací jistě rádi podpoří. Ale v době (po)covidové se klient ztratil. Stejně jako jeho poradci byl na home officu. Osobní setkání, dobrý oblek, káva, podání rukou včetně osobního ujištění, že vše je na dobré cestě, je pryč. Dnes, kdy se k tomu všemu můžeme vrátit, mnozí z klientů již takové setkání nepožadují. Naopak upřednostňují to "nouzové a krizové" řešení, jakým byly nekonečné on-line konference. Já si návrat klienta "starého střihu" přeji. Nicméně s ohledem na hodnotu volného času a možnost řadu nepříjemností a rizik spojených s osobním setkáním vyloučit (např. cestování či riziko nákazy) bude advokacie v době (po)covidové stále více bez klientů. Pokud se k tomu připojí i soudy a jednání se transformují do on-line podoby, není již cesty zpět. Sám budu za staré pořádky bojovat a klienty nadále zvát. Ale mám obavu, že to bude boj marný.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?