Ve světě digitálního obsahu představuje dvojice evropských směrnic o autorském právu a o pravidlech s výkonem těchto práv souvisejících horké téma. Značné emoce vzbudil už proces jejich schvalování v europarlamentu. A dá se čekat, že vyhrocená bude i debata na národní úrovni.

Česko má na promítnutí pravidel do tuzemské legislativy čas ještě rok. V září chce ministerstvo kultury poslat návrh novely autorského zákona a s ním spojený návrh novely občanského zákoníku do vlády. Předtím by mělo proběhnout meziresortní připomínkové řízení. "Konzultace pokračují, v souvislosti s opatřením kvůli nemoci covid-19 pouze přes e-maily," upřesňuje Ivana Awwadová z ministerstva kultury. Resort oslovil přes 130 subjektů, na něž autorské právo ve větší míře dopadá. Do veřejné konzultace se následně zapojilo na sedm desítek organizací.

Rebelující Google

Směrnice například ruší léta aplikovanou praxi, kdy nadnárodní korporace typu Google, Facebook nebo Apple mohly vydělávat na přebírání digitálního obsahu, a přitom jeho autorům nic neodváděly. Stanovuje totiž pravidlo, že za cizí novinářský obsah se platit musí. Už proto dále nebude možné, aby vyhledávače v rámci svých služeb zobrazovaly náhledy článků, přidávaly k nim reklamu a tím na nich vydělávaly, a přitom se o tento zisk s nikým nedělily.

"Provozovatelé internetových platforem a úložišť, přinejmenším ti, kteří tak nečiní už dnes, se budou muset začít chovat jako každý jiný komerční uživatel autorských děl, tedy získávat licence od nositelů práv," popisuje změnu Awwadová a dodává, že pokud autoři nebudou mít zájem na přítomnosti svých děl na daném úložišti, musí mít provozovatelé platforem nástroje pro to, aby se konkrétní díla na úložišti nevyskytovala.

První zemí, která diskutovanou směrnici do svého právního řádu částečně zakomponovala, byla Francie. Google se ale následně pokusil autorskoprávní úpravu obejít. Namísto toho, aby kontaktoval vydavatele a dohodnul se s nimi na licenčních podmínkách, dal jim ultimátum: buď dostane licenci zdarma, nebo je vymaže z výsledků vyhledávání. S tímto postupem záhy narazil u francouzského antimonopolního úřadu. Podle něj jde o krok z pozice síly, který křiví trh. Vyhledávač dostal v rámci předběžného opatření uloženo, aby přestal své dominance zneužívat a domluvil se s vydavateli na férové ceně. Když neuposlechne, spornou otázku vyřeší francouzský regulátor sám.

Za tuzemské mediální domy vystupuje především profesní asociace Unie vydavatelů. Podle jejího výkonného ředitele Václava Macha převážná většina českých vydavatelů podporuje model povinné kolektivní správy. "To by významně zjednodušilo vyjednávání o podmínkách licence za využívání obsahu vydavatelů pro vyhledávání, nebo ke sdílení obsahu na sociálních sítích," říká Mach. Vyhledávače by pak nemusely odděleně jednat s jednotlivými poskytovateli obsahu, ale jejich partnerem by byl kolektivní správce. Ten by se musel postarat o rozdělení výnosu mezi jednotlivé vydavatele a zajištění odpovídajícího podílu z těchto výnosů také pro konkrétní autory.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?