Internetové vyhledávače či srovnávače cen se staly nepostradatelnými nástroji pro řadu podnikatelů, kteří prodávají své zboží či služby on-line. Často ani nemají jinou možnost než služby těchto platforem využívat, neboť zákazníci vyhledávají produkty čím dál častěji právě přes ně. Tyto on-line platformy nabízejí spotřebiteli možnost výběru mezi produkty různých obchodníků, zprostředkovávají jejich hodnocení a většinou umožňují i přímé objednání zboží či služby. Díky tomu získaly značnou ekonomickou moc, která je staví do pozice silnější smluvní strany. Z podnikatele se stává slabší strana a dostává se tak fakticky do pozice spotřebitele.

Postavení spotřebitelů vůči podnikatelům je právem regulováno a spotřebitelé jsou před zneužíváním silnějšího postavení chráněni. Ovšem sami podnikatelé dosud jako slabší smluvní strana ve vztahu k jiným podnikatelům vnímáni nebyli.

Nerovné postavení obchodníků či poskytovatelů služeb vůči on-line platformám si uvědomila Evropská komise. V roce 2018 připravila návrh nařízení, které si dává za cíl chránit podnikatele před některými praktikami on-line platforem. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele on-line zprostředkovatelských služeb nabude účinnosti 12. července. Jelikož se jedná o nařízení, musí se on-line zprostředkovatelé od tohoto data začít touto novou právní úpravou řídit.

Působnost nařízení

Nařízení se podle článku 1 vztahuje na on-line zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače poskytované podnikatelům, kteří jsou usazeni v Evropské unii a kteří zároveň prostřednictvím on-line platforem nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům nacházejícím se v EU. Poskytovatelé on-line platforem přitom nemusí být v EU usazeni. Aby se na ně nařízení vztahovalo, musí být tedy splněny dvě podmínky: Podnikatel, který služby platformy využívá, musí být usazen v Evropské unii a musí nabízet své produkty spotřebitelům v EU.

Nařízení v článku 2 definuje, co se rozumí on-line zprostředkovatelskými službami a internetovými vyhledávači. Příkladem jsou provozovatelé internetového tržiště, stránek s aplikacemi, srovnávače zboží nebo cen, platformy pro zprostředkování služeb či on-line služby sociálních sítí. Konkrétně se tedy jedná například o eBay, Amazon, Uber, Booking.com, v České republice pak Seznam nebo Heureku.

Obsah nového nařízení zahrnuje pět základních témat:

  • pravidla ohledně znění obchodních podmínek,
  • pravidla upravující omezení, pozastavení a ukončení poskytování služeb,
  • pravidla týkající se parametrů určujících pořadí produktů rozdílného zacházení,
  • přístup k údajům a 
  • povinnost zavést interní systém pro vyřizování stížností a mediace.

Obchodní podmínky

Článek 3 se zabývá obchodními podmínkami určenými podnikatelům. Ty musí být v první řadě srozumitelně a jasně napsány. Nesrozumitelné nebo nejasné obchodní podmínky nebo jejich části jsou neplatné, pokud se podnikatel neplatnosti dovolá. Podmínky musí být podnikateli vždy přístupné, a to i před uzavření smlouvy s poskytovatelem on-line platformy.

Tyto obchodní podmínky musí obsahovat celou řadu informací. Provozovatel platformy musí prostřednictvím podmínek podnikateli sdělit důvody pro rozhodnutí zcela nebo zčásti pozastavit, ukončit nebo omezit poskytování služeb. Dále musí informovat uživatele o účincích podmínek na práva duševního vlastnictví podnikatelů a jejich kontrolu nad nimi, například o používání log nebo ochranných známek.

Obchodní podmínky mohou omezit podnikatele, aby své produkty nabízeli přes jiné platformy. Podnikatelům se ale musí dostat zdůvodnění, proč poskytovatel platformy k takovému omezení přistoupil. Důvody mohou být ekonomické, obchodní nebo právní. Účelem tohoto ustanovení je zejména možnost poskytovatelů on-line platforem zabránit situaci, kdy bude stejný produkt stejného podnikatele nabízen na více místech za různých podmínek.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?