Zásada úspornosti je pátou a poslední zásadou přístupného psaní. Její vliv na přístupnost textu je sice nepřímý, ale i přesto významný.

Je asi jen málo z nás, kteří si pro zábavu budeme číst úřední − pracovní − texty. Důvodem, proč při své práci čteme, je, že potřebujeme vědět, co nám pisatel chtěl sdělit. Čím rychleji tohoto cíle dosáhneme, tím lépe. A protože úsporné vyjadřování vede k rychlejšímu pochopení sdělení, proto bychom se měli vyjadřovat úsporně.

Některá pravidla, jež jsme zmínili v předchozích dílech našeho seriálu o přístupném psaní, naplňují i zásadu úspornosti. Například vyjadřování povinnosti podle jazykové konvence občanského zákoníku třetí osobou jednotného čísla. Tedy třeba "zaplatí", nikoliv "je povinen zaplatit".

Seriál: Jak psát, aby se to dalo číst

Březen
Zásada jasnosti a srozumitelnosti

Duben
Zásada ujednocenosti

Květen
Zásada soudržnosti

Červen
Zásada souslednosti

Červenec
Zásada úspornosti

Pravidlo první: Pišme jen to, co skutečně sděluje

Poměrně častým nedostatkem právních textů je, že obsahují i text, jehož sdělovací hodnota je velmi nízká, až nulová.

Například ve smlouvách se můžeme setkat se slovním spojením "Strany se dohodly, že…". Takovýto uvozovací text je zcela zbytečný. Přece se samo sebou rozumí, že na všem, co smlouva obsahuje, se strany dohodly. Není potřeba, snad až na opravdové výjimky, tuto skutečnost výslovně ve smlouvě uvádět. Čtenáři to jen přidělává práci. Takovýto text neobsahuje nic, co by už nevěděl.

Stejný případ je i smluvní ustanovení "Tuto smlouvu je možné ukončit dohodou stran". Ani tento text nemá žádnou sdělovací hodnotu. Samozřejmě že strany mohou uzavřít smlouvu, kterou ukončí jinou smlouvu. Toto sdělení je také přebytečné. Sděluje něco, co se rozumí samo sebou.

Protože pro přečtení textu musí čtenář vynaložit úsilí, bude se mu s textem lépe pracovat, pokud takové úsilí bude co nejmenší. Čím méně textu, tím menší úsilí k jeho přečtení je zapotřebí a tím pro čtenáře, a konečně i pro pisatele, lépe. Proto "pišme jen to, co skutečně sděluje".

Pravidlo druhé: Používejme vždy ten kratší výraz

Jednu a tu samou věc můžeme sdělit různými výrazy. Některé jsou kratší, obsahují méně slov nebo písmen než jiné. Věc například můžeme "dát do nájmu" nebo ji lze jednoduše "pronajmout". Podobně také pojistné plnění bude vyplaceno "za podmínek stanovených ve smlouvě", jinými slovy "podle smlouvy". Další příklady naleznete v tabulce.

Abychom šetřili čtenáře, jeho čas a námahu, "používejme vždy ten kratší výraz".

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?