Je sice neblahou, ale donekonečna se opakující lidskou zkušeností, že protiprávní čin ovlivní chod dějin daleko více než prosté dodržování práva. Málokdy však jedna jediná vražda ovlivní chod státu. Výjimka potvrzující pravidlo se povětšinou týká vraždy panovníka. Český král Václav III. pomalu ani kralovat nezačal a už umírá v Olomouci probodený dýkou. Komu patřila ona zbraň, a hlavně v čím zájmu ukončila život mladíka, pověstného bouřlivým životem, zůstalo dodnes a nejspíše zůstane i do budoucna záhadou.

Pokud jde o mužskou linii, slavná přemyslovská dynastie se ocitla v roce 1306 v troskách. Život v českém státu začaly výrazně ovlivňovat ženy, i když bylo vyloučeno, aby samy usedly na trůn v pozici neomezené vládkyně. Česká šlechta nejprve prosadí na trůn Jindřicha Korutanského, hlavně proto, že je manželem Anny Přemyslovny, dcery krále Václava II. Jenomže Jindřich se vůbec neosvědčí. A tak přijde ani ne po roce na řadu Rudolf Habsburský. Šlechta si však klade podmínku, aby se oženil s mladou královnou vdovou po Václavu II., Eliškou Rejčkou. Asi mu to nečinilo potíže, Eliška byla nejen mladá, ale i chytrá a hezká. Jenomže vláda Rudolfa vydrží pouhý rok a krále porazí nikoli jiný vojevůdce, ale úplavice. Eliška Rejčka se ve svých devatenácti letech stává podruhé vdovou. Nelze se proto divit, že o něco později poslední výrazný muž v jejím životě, Jindřich z Lipé, zůstává pouze milencem bývalé královny.

Jindřich Korutanský se společně s Annou vrací, ale na pouhé tři roky. Sestra Anny, Eliška Přemyslovna, je daleko výraznější figurou na mocenském poli. Za pomoci mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu a českých šlechticů, kde má své místo i zmíněný Jindřich z Lipé, je prosazen její sňatek s Janem Lucemburským, teprve čtrnáctiletým synem mocného otce, římského krále Jindřicha VII. Lucemburského.

Byť měl mladičký král Jan mocného otce, bylo na místě uspořádat právní vztahy mezi novým panovníkem a šlechtou, která mu k mocenskému místu výrazně pomohla. Za pomoci Janových rádců, kde hrál nejvýraznější roli právě Petr z Aspeltu, spatřily světlo světa inaugurační diplomy, někdy i označované za českou Magnu chartu. Šlechta nejenom posílila směrem ke svému panovníkovi, ale český stát začal fungovat na základě dualistického vztahu, kde na jedné straně stál panovník a na straně druhé šlechta. Čas měst ještě zdaleka nepřišel, ta v inauguračních diplomech nehrála prakticky žádnou roli.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?