Otázka, kdy se pan vrchní soudní rada s paní vrchní soudní radovou odeberou na letní byt, bývala v českých zemích v letech 1898 až 1950 zbytečná. Dalo se totiž téměř s jistotou očekávat, že se tak stane mezi 15. červencem až 25. srpnem, kdy běžely soudní prázdniny.

Letos tomu bude 125 let od přijetí zákona č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní), do něhož slovy Zprávy stálého výboru justičního o osnově soudního řízení civilního "pojata byla ustanovení o soudních prázdninách v pravém slova smyslu, s jakými se setkáváme skoro ve všech zemích s ústním řízením soudním".

Nebýt zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), který v českých zemích s účinností od 1. ledna 1951 zrušil citovaný civilní řád soudní a již soudní prázdniny nezavedl, jakož i občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. včetně všech jeho novel, který tento institut neobnovil, mohly by české soudy mít i dnes soudní prázdniny.

Soudní prázdniny zavedené civilním řádem soudním neznamenaly úplné uzavření soudních budov a ochromení chodu soudů ve věcech občanskoprávních a obchodních. Civilní řád soudní, řečeno lapidárně, rozdělil věci na ty, které počkají, a naopak na řízení urgentní, přičemž ponechal přednostům soudů a předsedům senátu prostor k tomu, aby podle okolností a vlastního uvážení okruh věcí urgentních rozšířili.

Během soudních prázdnin běžela bez přerušení pouze řízení v tzv. feriálních věcech, jimž byly podle ustanovení § 224 civilního řádu soudního "rozepře směnečné; spory, ve kterých se jedná o pokračování v započaté stavbě; rozepře o rušení držby věcí a práv, směřuje-li žaloba jen k ochraně a obnovení poslední držby; rozepře o výpověď, odevzdání a převzetí spachtovaných neb najatých věcí, bytů neb jiných místností a takových věcí, jichž užívání přenecháno bylo za nájemné v plodech (§ 1103 ob. zák. obě.); rozepře ze smlouvy služební a námezdní mezi pánem a služebným neb jinými osobami ve služební smlouvě zúčastněnými, mezi hospodáři polními a lesními a jich dělníky a nádenníky, mezi majiteli hor a všemi jinakými zaměstnateli a jimi zaměstnanými dílovedoucími, pomocníky, dělníky neb učedníky, jakož i spory ze služebního poměru lodního mužstva; rozepře mezi hostinskými, plavci, plťaři nebo povozníky s jedné a jich hosty, cestujícími neb zákazníky s druhé strany o závazcích ze vzájemného tohoto poměru vznikajících; všechny jinaké rozepře o majetkoprávních nárocích, jichž předmět v penězích neb hodnotě peněžní nepřesahuje 50 zl.; návrhy na povolení, obmezení nebo zrušení zatimných opatření".

Soudní prázdniny dále podle ustanovení § 223 odst. 2 civilního řádu soudního "nepůsobí na řízení upomínací a na řízení exekuční, čítajíc k němu i jednání o rozvrhu nejvyššího podání". Pokud přednosta soudu či předseda senátu, k němuž věc napadla, věc prohlásili za feriální, bylo toto rozhodnutí konečné bez možnosti podat opravný prostředek.

Časopis Právník přinesl v roce 1905 podrobný metodický návod O prázdninách a jejich významu pro soudy. Soudní prázdniny totiž nepřinesly úplné volno a dovolenou všem soudcům a soudním úředníkům. Jejich průběh každoročně upravoval tzv. feriální plán. Podle jednacího řádu například u okresního soudu "předseda soudu podá plán pro rozdělení agendy a zaměstnání soudního personálu po čas prázdnin s tabulkou dovolených a poznamená dovolené, které sám nemůže udělit, a svoji žádost za dovolenou do 1. června praesidentu nadřízeného sborového soudu. Při tom, je-li třeba, aby někdo přidělen byl, učiní potřebné návrhy a poznamená dovolené, které sám udělil. Praesident schválí plán neb učiní potřebné změny a udělí dovolené v jeho moci se nalézající. Je-li třeba přidělení soudcovských neb kancelářských úředníků na prázdniny, zašle tento předseda dříve, než týž sdělí předsedovi okres. soudu, v opisu praesidentu vrch. soudu − § 46. a 42. org. z. − nejdéle do 20. června".

Nelze přehlédnout, že okruh feriálních věcí se postupně vyvíjel, v Rakousku je nyní podle platné právní úpravy rozšířen mimo jiné o věci rodinného práva, především na řízení o povinnostech nelegitimního otce dítěte vůči matce dítěte a spory o výživné. Soudní prázdniny tu jsou v létě zkráceny na období od 15. července do 17. srpna, zato však zavedeny mezi 24. prosincem a 6. lednem.

Soudní prázdniny přinesly odlehčení nejen soudům a soudcům, ale též účastníkům řízení a advokátům. Podle ustanovení § 225 civilního řadu soudního se po dobu soudních prázdnin stavěly běžící lhůty, dále pak "jestliže počátek lhůty připadne do soudních prázdnin, běh lhůty počíná se koncem soudních prázdnin. Na počátek a vypršení lhůt a lhůt ve věcech feriálních nastoupení soudních prázdnin nemá vlivu".

Jak reagovala právnická obec?

Zavedení soudních prázdnin podle německého vzoru počínaje dnem účinnosti civilního řádu soudního 1. ledna 1898 vyvolalo záhy jak pozitivní, tak negativní reakce.

Autor textu O prázdninách a jejich významu pro soudy patřil ke stoupencům delších soudních prázdnin. Tvrdil, že "de lege ferenda jest si přáti, aby trvání prázdnin prodlouženo na 2 měsíce, tak, jak § 201. něm. zák. o soud. zříz. předpisuje. Návrh ten odůvodniti lze nejen zvyklostí, dle níž prázdninami doba nejméně 2 měsíců − jako prázdniny školní − se rozumí, ale zejména tím, že doba 6 neděl nikterak nestačí, aby vystřídati se mohli v ní všichni, pro jichž oddech je určena".

V článku Pryč se soudními prázdninami již v roce 1898 v časopise Právník naopak jiný autor upozorňoval na to, že proti soudním prázdninám se ozývají i hlasy německých soudců:

"Tak touží se v 1. čísle D. Jur. Ztg. dokonce z kruhů soudcovských trpce na to, jak nespravedlivé jest zavedení soudních prázdnin vzhledem k ostatním oborům správy státní a bezohledné vůči stranám samým. Neboť proč prý nemůže obchodník právě po 2 měsíce v roce na soudu žádati, aby jeho spory rozhodoval a exekuci proti liknavému a snad i zlomyslnému dlužníku povoloval, když žádati může na státu, aby po celý rok, den všední i svátek, ve dne v noci zboží a dopisy jeho dopravoval, o bezpečnost jeho vnitř i zevně pečoval. Vysoce vyvinutý hospodářský život, horečný spěch, se kterým se nyní všude setkáváme a jenž sám sebou vyžaduje též rychlého urovnávání cestou soudní, aby zájem soukromý tím netrpěl, jsou prý okolnosti, které nestrpí obyčejného průtahu, jenž při soudech se vyskytuje, tím méně uzákoněných prázdnin soudních. Námitka, že věci naléhavé, nutné projednávají se i v prázdninách, nepadá prý na váhu, ježto o naléhavé nutnosti mají soudové i strany mínění velmi různé. Vždyť prý tu není ani více důvodů, pro které soudní prázdniny byly zavedeny: doba žní není více rozhodnou, poněvadž hospodářstvím polním zabývá se již menšina obyvatelstva, a zotavení, jehož se úřednictvu po čas prázdnin má dostati, páchne prý poněkud po zásadě, dle které tu není úředník pro obecenstvo, nýbrž toto pro úředníky, a jež se nesrovnává s moderními náhledy státoprávními".

Zbývá jen dodat, že soudní prázdniny nakonec bez problémů platí v Rakousku dodnes. Nestálo by při přípravách rekodifikace civilního procesu zvážit právní úpravu pro případ omezení chodu justice, ať při karanténě nebo právě při soudních prázdninách?

Autoři: Stanislav Balík