Pandemie koronaviru silně zasáhla do obchodních vztahů. Řada firem po celém světě byla nucena přerušit či alespoň omezit výrobu. Zbrzdila se mezinárodní přeprava zboží, dodavatelé nejsou schopni plnit své závazky, a do hry se tak dostávají smluvní pokuty. Jednou z možností obrany proti nim je prokázání, že pokuta je uplatňována v rozporu s dobrými mravy, a nelze ji tedy přiznat právní ochranu v soudním řízení.

Na úvod je třeba zdůraznit několik důležitých aspektů smluvní pokuty. Ten první je v dnešní době asi všeobecně známý: zatímco povinnosti nahradit škodu způsobenou nesplněním smluvního závazku se lze zprostit prokázáním, že splnění povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a neovlivnitelná překážka, povinnosti zaplatit smluvní pokutu se takto zprostit nelze. Právo pouze chrání před nepřiměřeně vysokou pokutou nebo sankcí uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.

Dále pak platí, že přiměřenost nebo nepřiměřenost smluvní pokuty jako takové se posuzuje vzhledem k okolnostem, jaké existovaly v době uzavření smlouvy. Nelze tedy poukazovat na okolnosti nové či změněné, v jejichž kontextu by byla sankce nepřiměřeně vysoká. V případě uplatnění smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy jsou ovšem aktuální okolnosti naopak rozhodující.

V neposlední řadě je pak stěžejním aspektem fakt, že námitku vymáhání pokuty v rozporu s dobrými mravy musí uplatnit a dokázat povinný, což bude v řadě případů velmi složité.

Pokuta jako prevence?

Při posuzování mravnosti či nemravnosti smluvní pokuty, respektive jejího vymáhání se soudy často zabývají úvahami o její funkci. Smluvní pokuta samozřejmě není institutem samoúčelným. Odborná literatura i soudní judikatura již historicky rozeznávaly a rozeznávají především funkci preventivní, s ní související funkci sankční a dále i funkci uhrazovací.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?