PRO: Tomáš Gřivna, advokát, člen prezidia Unie obhájců

Svěřili byste se svému lékaři, když by vás trápila "choulostivá" choroba, jestliže by neexistovalo lékařské tajemství? Zašli byste se vyzpovídat, kdyby neexistovalo zpovědní tajemství? A svěřili byste důvěrné informace svému advokátovi, kdyby to, co mu řeknete, mohlo být použito jako důkaz proti vám?

Právo každé osoby na právní pomoc a právo obviněného na obhajobu patří mezi základní lidská práva garantovaná každému Listinou základních práv a svobod. Právo na obhajobu je tak významné právo, že ho nalezneme i v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Poměrně široká ochrana důvěrné komunikace je poskytována Evropským soudem pro lidská práva. Aby mohl každý bez obav a účelně tohoto práva využít, je třeba zabezpečit, že informace, které sděluje klient svému advokátovi, zůstanou důvěrné.

Praxe bohužel ukazuje, že namísto co nejširší aplikace tohoto principu se orgány činné v trestním řízení snaží ochranu důvěrné komunikace co nejvíce zúžit. Přitom se dovolávají doslovného znění příslušných ustanovení trestního řádu. Příkladem je ustanovení § 88 trestního řádu, dopadající na odposlech telefonických hovorů. Toto ustanovení obsahuje větu, že provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Jenomže pojmy obviněný a obhájce se vážou až k okamžiku zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Podle některých názorů, a netřeba tajit, že jde o orgány činné v trestním řízení, je tak odposlech mezi podezřelým a advokátem přípustný. Představme si situaci, kdy někdo, kdo ještě není obviněn z trestného činu, vyhledá advokáta, vylíčí mu, co udělal, a chce vědět, jestli svým jednáním spáchal trestný čin. Advokát se ho doptá na další okolnosti případu, včetně zapojení dalších osob. Podáním všech relevantních informací se klient advokátovi přizná k trestnému činu, odkryje totožnost i dalších zainteresovaných osob a označí i věci a listiny důležité pro posouzení věci. Pokud taková komunikace nemá být chráněna, pak policejní orgán může snadno získat nejen přiznání, ale i povědomost o dalších důkazech, které pomohou osobu usvědčit. Bohužel v otázce, kdy začíná ochrana důvěrnosti, je rozporná i rozhodovací činnost Ústavního soudu. Jako jiný příklad může sloužit zajištění ručně psaných nebo v notebooku uložených poznámek obviněného, které si pořídil při poradě s obhájcem. Výslovné ustanovení, které by vylučovalo použití takových poznámek k důkazu proti obviněnému, zcela chybí.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?