Zásada souslednosti, kterou si dnes popíšeme, úzce souvisí s již minule popsanou zásadou soudržnosti. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zatímco "soudržnost" působí na mikroúrovni textu, tedy na úrovni jednotlivých výrazů a vět, zásada souslednosti působí na makroúrovni, na úrovni textu jako celku. Text, který uplatňuje pravidla pro zásadu souslednosti, postupuje v přirozeném pořadí věcí. V pořadí, jak se s událostmi v životě obvykle setkáváme. Tím takový text čtenáře ujišťuje, že jej správně chápe.

Dodržování pravidel sousledného textu také zabraňuje "tříštění" myšlenek. Předchází tomu, aby se jedna věc popisovala na dvou nebo více místech, a čtenář tak byl vytrhován z toku chápání textu jako celku. Části textu, které pojednávají o tom samém předmětu, ale jsou od sebe odděleny jinými nesouvisejícími pasážemi, jsou vlastně odkazovacími ustanoveními a při čtení působí rušivě. Aby popisovanou věc čtenář pochopil v celém jejím rozsahu, musí si v hlavě taková dvě místa spojit (jak jsme zmínili minule v souvislosti se zásadou soudržnosti). Danou věc bychom proto měli popisovat na jednom místě. A to úplně, bez nutnosti cokoli k popisu doplňovat na jiném místě textu. Jen tak nebudeme čtenáře vyrušovat.

Zásadu souslednosti naplňujeme následujícími jednoduchými pravidly:

  • od předcházejícího k následujícímu;
  • od obecného ke zvláštnímu;
  • od jednoduchého ke složitému;
  • od žádoucího k nežádoucímu;
  • zleva doprava − po směru hodinových ručiček.
Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?