Kniha Právo komplementární a alternativní medicíny je výsledkem víceletého právovědného teoretického výzkumu. Autor Ivo Telec před dvěma lety představil knihu oborově stejného zaměření s názvem Právo přírodního léčitelství. V ní publikované závěry se obratem dostaly do běžné právní praxe. Například rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 19. září 2019 ve věci sp. zn. 2 As 122/2017 rozhodl, že homeopatie není zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách. Závěr o oddělenosti zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách a jiných služeb v péči o zdraví přitom byl jedním z hlavních témat, kterými se kniha z roku 2018 zabývá a kterou odůvodnění cituje.

Konopí hrazené z veřejného pojištění

Letošní publikace, která je volným pokračováním díla, posouvá úvahy a poznatky autora dosažené především podrobnou analýzou právních textů a soudních rozhodnutí do trochu jiné oblasti. Zabývá se totiž právním tématem komplementární a alternativní medicíny. Je proto přínosné, že se nové dílo snaží tuto oblast zdravotnického práva výkladově a právně vyjasnit. Kladně lze hodnotit již samotnou skutečnost, že se o určitých problémech zdravotnického práva v knize píše a autor se je snaží věcně a právně uchopit. Pak již často zbývá jen krok k jejich uvedení do praxe. Příkladem zde může být uzákonění hrazení léčebného konopí z veřejného zdravotního pojištění v minulém roce. Jde přitom o součást tzv. herbální medicíny a léčebné konopí je jediné fytofarmakum, které je nyní tímto způsobem hrazeno. Ivo Telec proto v knize otevírá otázku, zda je účelné a hospodárné úhrady z veřejného zdravotního pojištění dále rozšiřovat. Ačkoli si můžeme povzdychnout, že kniha nevyřeší světonázorové střety například o účincích homeopatie na pacienta, názorové vyjasnění a zejména upozornění na nesprávné postupy, ať již v oblasti legislativy či zdravotnictví, jsou pádné a žádoucí. Příkladem, který autor v knize otevírá, zde může být protiprávní skrývání zpráv o klinickém hodnocení některých zdravotních prostředků, zejména zdravotních přístrojů. Často je totiž léčba těmito přístroji hrazena nemocnými pacienty přímo, a proto by měly být pacientům přístupné i detailní, neskrývané informace o léčebné účinnosti takového přístroje, aby šance na zdravotní přínos byla alespoň reálná, když už ne stoprocentní.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?