Spolu s Maďarskem a Polskem jsme se konečně dočkali rozsudku Soudního dvora Evropské unie, že jsme před třemi lety nesplnili povinnost vyplývající z rozhodnutí o migračních kvótách. Doba použitelnosti daného rozhodnutí přitom pominula, proto soud také konstatoval, že náprava už není možná. Evropská komise je strážcem dodržování unijního práva, a nelze se tak divit, že trvala na žalobě na tři neposlušné státy, i když nakonec dosáhla jen zdánlivě deklaratorního výsledku. Zdánlivě proto, že by teoreticky bylo možné domáhat se vůči provinilým státům náhrady škody způsobené v příčinné souvislosti s nepřijetím migrantů podle tehdejšího rozhodnutí. Rozsudek by k tomu dával ideální podklad.

Jak je to vše důležité v době, kdy máme v Evropě při pandemii koronaviru desetitisíce mrtvých a statisíce nemocných? Jak v takové době působí prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že je třeba hájit unijní hodnoty? Unie v době migrační krize více méně nechala nárazníkové členské státy jako Itálie nebo Řecko vlastnímu osudu. Podobně v době koronavirové krize se členské země musely bránit samy: uzavřením hranic, omezením volného pohybu zboží a dalšími kroky, které by za normálních okolností mohly být hodnoceny jako porušování unijního práva.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?