Belgická čokoláda nebo italská káva. Patrně každému je zřejmé, že se káva v Itálii nepěstuje. Stejně absurdní je i představa kakaových plantáží v okolí Bruselu nebo Antverp. Přesto se nemálo těchto výrobků hlásí k výrobě ve zmíněných zemích a jejich obaly se pyšní národními vlajkami.

Na to, že rozpor mezi zemí původu potraviny a její primární složky může spotřebitele v některých případech uvést v omyl, reagovala evropská legislativa již v roce 2011 nařízením (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách, a to zejména jeho článkem 26 odst. 3. Aplikace tohoto článku však byla odložena do přijetí prováděcího aktu k jeho použití, kterým se teprve dne 28. května 2018 stalo prováděcí nařízení (EU) č. 2018/775. Prováděcí nařízení, jehož použitelnost byla stanovena od 1. dubna 2020, by mělo pomoci evropským spotřebitelům zorientovat se v informacích ohledně země původu nebo místa provenience primární složky potraviny.

Nejdříve je třeba si vyjasnit několik základních pojmů. Za "zemi původu" potraviny se obecně považuje země, kde byla potravina vyrobena. Pokud její výroba probíhala na území vícero zemí, pak se za zemi původu považuje země, kde došlo k jejímu poslednímu podstatnému zpracování.1 💬 "Místem provenience" se rozumí místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, a které není "zemí původu" ve smyslu výše uvedené definice.2 💬 Místem provenience tak může být například město či region.

Pro zjednodušení se dále v textu pracuje pouze s pojmem země původu, který pro účely tohoto článku zahrnuje i místo provenience. Nakonec je potřeba vyjasnit, co je vlastně "primární složkou". Jde o jednu nebo více složek potraviny, které tvoří více než 50 procent této potraviny nebo které jsou pro spotřebitele obvykle spojeny s názvem potraviny.3 💬

Kdy musí být uveden původ primární složky

Předně je důležité uvést, že se informace o zemi původu primární složky na obalu potraviny nemusí uvádět vždy. Tato povinnost se aktivuje, pouze pokud dojde ke kumulativnímu splnění dvou následujících podmínek:

je-li uváděna země původu potraviny, a sice bez ohledu na to, zda se země původu potraviny uvádí dobrovolně, anebo povinně4 💬; a země původu potraviny se liší od země původu primární složky (káva s uváděnou zemí původu Itálie s kávovými zrny pocházejícími z Etopie).

Za uvedení země původu potraviny se nepovažuje pouze výslovné slovní prohlášení, nýbrž i jakékoliv vyobrazení, symbol nebo výraz označující místo či zeměpisnou oblast (typicky vyobrazení vlajky na obalu potraviny).

Prováděcí nařízení stanoví několik výjimek, na které se povinnost uvádět zemi původu primární složky v souladu s prováděcím nařízením neaplikuje. Konkrétně jde o případy:

  • zeměpisných výrazů, jež jsou součástí vžitých a obecných názvů, které sice doslova označují původ, ale obecně nejsou chápány jako údaj o zemi původu (například vídeňský řízek);
  • zeměpisných označení chráněných na základě nařízení (EU) č. 1151/2012, nařízení (EU) č. 1308/2013, nařízení (ES) č. 110/2008 nebo nařízení (EU) č. 251/2014 nebo na základě mezinárodních dohod (například karlovarské oplatky nebo olomoucké tvarůžky);
  • ochranných známek, pokud tyto známky představují označení původu (například Budějovický Budvar).5 💬
Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?