Sledovat změny právních předpisů je pro tuzemské spotřebitele složité. Jak ukázal nedávný průzkum Sdružení českých spotřebitelů, až pro 95 procent dotázaných je náročné znát rozsah svých práv v této oblasti. Přesto jen zlomek z nich vyhledá při řešení sporů s podnikateli pomoc právníků. Co vede k tomuto paradoxu?

Už jen kvůli obsáhlosti práva na ochranu na spotřebitele by se právě probíhající legislativní změny v této oblasti ani nedaly spočítat na prstech jedné ruky. V dubnu má například vejít v platnost novela zákona o elektronických komunikacích, která umožní výměnu mobilního operátora bez pokut. Vedle toho se projednává i novela energetického zákona, která má pomoci "zkrotit" takzvané energetické šmejdy, kteří za pomoci všelijakých triků nutí spotřebitele k podpisu nevýhodných smluv na dodávky elektřiny či plynu. A úpravy v souvislosti s právy spotřebitelů se nevyhnou ani občanskému zákoníku.

"To, že je úprava roztříštěná a odpovědnost za ni velmi komplikovaná, se na řešení sporů a chování spotřebitelů zcela určitě podílí. Sledovat změny v celé řadě oblastí jen na úrovni Evropské unie se pomalu stává náročným úkolem i pro profesionály," podotýká Viktor Vodička, ředitel Sdružení českých spotřebitelů.

Spotřebitelské právo má i kvůli svému rozsahu na starosti hned několik resortů. Velkou část upravuje občanský zákoník, který spadá pod ministerstvo spravedlnosti. Zákon o ochraně spotřebitele zase náleží ministerstvu průmyslu a obchodu. A například zákon o spotřebitelském úvěru patří do kompetence ministerstva financí. "Spotřebitelé už dnes mají velmi robustní základ v hmotném právu, mají velmi výhodná ustanovení, která je chrání před nekalým jednáním. Ale má to ta úskalí, že právní ochrana je velmi složitá," říká Anežka Janoušková, vedoucí oddělení civilního práva procesního na ministerstvu spravedlnosti.

Jako pokus o zjednodušení už před několika lety navrhlo ministerstvo průmyslu a obchodu jednotný spotřebitelský kodex, který by shrnoval právo na ochranu spotřebitele na jedno místo. Na začátku loňského roku ale nakonec jeho přípravu zastavilo. V současné době je prioritou ministerstva v této oblasti především práce na novele zákona o ochraně spotřebitele. "To ale neznamená, že se v budoucnu nemůžeme zabývat myšlenkou umožnit spotřebiteli, aby se na jednom místě seznámil s celou právní úpravou týkající se ochrany spotřebitele, ať již v soukromoprávní nebo veřejnoprávní rovině," uvádí mluvčí resortu Miluše Trefancová.

Britský recept

Zavedení jednotného spotřebitelského kodexu by podpořili podle zmíněného průzkumu i samotní spotřebitelé. Uvítalo by ho až 97 procent dotázaných. "Zdá se tedy, že by se naši zákonodárci měli k této myšlence vrátit a znovu minimálně prověřit, zda by tato cesta i v případě České republiky nebyla pro rozvoj tržních vztahu? a obecně i stát prospěšná," míní Vodička. Česko by se podle něj mohlo inspirovat například ve Velké Británii. Ta již v roce 2015 přijala takzvaný Consumer Rights Act, který funguje právě jako obdoba zamítnutého tuzemského spotřebitelského kodexu.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?