Pro každého i jen trochu poučeného čtenáře nebude jistě překvapením, že zákoník práce zaměstnancům v určitých situacích poskytuje zvýšenou ochranu proti ukončení pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem. Zákoník v tomto případě hovoří o ochranné době a zákazu výpovědi, kdy zaměstnavatel nemůže − až na výjimky − platně ukončit pracovní poměr. Jeden z takových případů představuje doba, kdy je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti, ledaže by si tuto neschopnost přivodil úmyslně nebo vznikla jako bezprostřední následek zaměstnancovy opilosti nebo zneužití návykových látek.

Zkrátka, je-li zaměstnanec nemocen, musí zaměstnavatel s výpovědí počkat. Pokud nepočká a zaměstnanec si to nenechá líbit, může zaměstnavatel velmi pravděpodobně počítat s tím, že od soudu ve sporu o určení neplatnosti takové výpovědi odejde poražen. Jak ale posoudit situaci, kdy zaměstnanec bude v neschopnosti, ovšem zaměstnavatele o tom neinformuje?

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?