Jan Sůra

partner AK Císař, Češka, Smutný

Hodinová sazba jako taková je stále hlavní referenční hodnotou pro posuzování ceny služeb advokáta. Neplatí to jen u nás, ale i jinde ve světě. Avšak přežité je pohlížet na tuto sazbu jako na jediný ukazatel. Zejména samotní klienti vyžadují komplexnější cenové modely.

Hodinová sazba neodráží skutečnou hodnotu poskytnuté služby. Reflektuje pouze čas strávený určitou prací. Efektivně vynaložená půlhodina však může být pro klienta užitečnější než deset hodin analýz bez výsledku.

Avšak čeští úředníci z ní mají strach, za transparentní proces považují soutěžení na nejnižší cenu. Evropské směrnice jdou přitom opačným směrem a vyzdvihují kvalitu služeb. Mám na mysli především směrnici o zadávání veřejných zakázek. Ta jde cestou hledání nejlepšího poměru mezi cenou a kvalitou služby, pod kterou nespadají jen kvalitativní, ale také environmentální nebo sociální hlediska. Směrnice dokonce členským státům výslovně umožňuje zakázat použití ceny jako jediného kritéria pro zadání veřejné zakázky.

Ostatně existují i jiné alternativy. Jednou z nich je projektové nacenění. Tedy systém, ve kterém je případ naceněn jako celek. Jeho financování lze případně vázat na konkrétní mezníky, fáze či dosažení dílčích cílů. Takový systém je předvídatelný a lépe odráží skutečnou hodnotu služby. Avšak i ten má své nevýhody. Mnohdy je obtížné obsáhnout a předvídat všechny možnosti vývoje projektu. Pro zadavatele je pak podstatné nadefinovat, zda a případně za jakých okolností může být sjednaný rozpočet překročen.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?