Slovenská teritorialita exekutorů, která slouží pro některé odborníky jako vzor pro úpravu českého Exekučního řádu, je podle mě příslovečná cesta do pekla. Vzhledem k tomu, že vymáháme pohledávky mimosoudně a soudně i na Slovensku, mám dostatek relevantních informací, které nejsou založeny pouze a jenom na domněnce, avšak striktně na zkušenostech a číslech. Na jejich základě můžu srovnat současný stav v obou zemích. Zdroje, ze kterých vycházím, nejsou články z novin a proklamace politiků směrem k davu dlužících voličů, ale pocházejí přímo od exekutorů, věřitelů, inkasních agentur a kolegů advokátů. Abychom hodnotili relevantní data, oslovili jsme velké množství subjektů, které k tomu mají co říct.

Na Slovensku vymáháme zejména pohledávky pojišťoven, dále operátorů, poskytovatelů energií či bank. Porovnání jsme dělali na segmentu pojišťoven, a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je detailní znalost tohoto sektoru a druhým je přesná shoda profilu českých a slovenských spotřebitelů, jelikož trh je historicky velmi podobný a úspěšnosti exekučních řízení byly téměř shodné. V roce 2012 byla tato úspěšnost na Slovensku 33 procent a v Česku 30 procent pohledávek.

V Česku se, vzhledem k zvyšování příjmů obyvatel a důraznějšímu posuzování dlužníků, dnes dostáváme na úspěšnost kolem 45 procent. Zatímco na Slovensku se nyní vymahatelnost pohledávek pohybuje kolem 24 procent a dále klesá. U jednoho aktuálního portfolia, které čítá přibližně šest tisíc pohledávek, máme úspěšnost necelých 13 procent.

Rád bych nyní rozebral důvody, které vedou k tomu, že ze Slovenska se stává ráj neplatičů.

Záloha na exekuci

Jedním z těchto důvodů je zavedení povinnosti pro věřitele platit exekutorům zálohu ve výši 16,5 eura za každou zahájenou exekuci. Tento ekvivalent soudního poplatku představuje pro věřitele další náklad na cestě k vymožení svých peněz. Argumentaci legislativců, že tímto sníží počet exekucí, samozřejmě chápu, přece jen je tu politická poptávka.

Vymáhání pohledávky není zdarma. Celou dobu existence pohledávky od jejího vzniku až po její vymožení stojí věřitele určitý obnos. Po zavedení povinných záloh budou věřitelé pečlivě zvažovat míru rizika, u kterých dlužníků se vyplatí zahájení exekuce, a u kterých už by se povinnou zálohou pouze navyšovala již tak vysoká ztráta z nedobytné pohledávky.

Vím, že všechny významné inkasní agentury používají sofistikované skórovací systémy, kterými hodnotí bonitu dlužníka. Dosáhne se tedy toho, že zavedení povinné zálohy dopadne výhradně na osoby, u kterých je předpoklad, že dluh uhradí. Avšak na úkor těch, kteří hradit nebudou, s vědomím, že proti nim věřitelé nebudou zahajovat exekuci, vzhledem k jejich schopnosti vyhýbat se placení dluhů.

Výraznou změnu na trhu přineslo také zavedení teritoriality. Tedy principu, že exekuce jsou úřadům přidělovány podle jejich místní příslušnosti, a nikoliv přání věřitele. Motivací k této změně byla snaha neúspěšných exekutorů získat větší počet případů. Samozřejmě nikoliv zlepšením kvality své práce, ale změnou legislativy.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?