Ochrana lidských práv je náboženstvím moderní doby, říká se nejen v odborných kruzích. Namísto kostelů se dnes svatostánky stávají soudy v čele s tím "nejvyšším" − Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku − a novodobými misionáři či poutníky, putujícími ke svatým místům, jsou neziskové organizace.

Racionální pohled na obsah úmluvy nám však dává poznat, že chráněna je především svoboda jednotlivce a lidská práva jsou toliko nástrojem, servisem pro ochranu svobody. Svoboda jednotlivce je totiž nesmírně náročným stavem a nespočívá zdaleka jen v dovolávání se různých nároků, tedy práv, u těch mocných, tedy státu. Svoboda vyžaduje aktivní postoj lidské bytosti k životu, jejž svobodný jedinec naplňuje odpovědností, plněním povinností a zároveň respektem ke svobodě ostatních. Lidská práva mohou lidské bytosti ke svobodnému životu pomoci, nikoli jej každodenně prostřednictvím ochranářského štítu státu, bez přičinění se domáhajícího, umožňovat. Vždyť garanci zajišťují zase jenom a jenom lidé, nikoli nějaké nadpřirozené jevy.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?