Svým nedávným plenárním nálezem1 💬 zrušil Ústavní soud část přechodného ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky2 💬, které přikazovalo užít úpravu promlčení dle tohoto zákona i na činy spáchané před jeho účinností. Co k tomu Ústavní soud vedlo a jaké jsou praktické dopady nálezu?

Dne 1. července 2017 nabyl účinnosti zákon o odpovědnosti za přestupky3 💬, který nahradil dřívější zákon o přestupcích. V napadeném a zrušeném ustanovení § 112 odstavci 2 věty první stanovil, že: "Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí."

V starém zákoně o přestupcích bylo stanoveno, že přestupek "nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky". V důsledku výše citovaného přechodného ustanovení tak docházelo k tomu, že obecné soudy byly povinny odpovědnost za přestupky spáchané před účinností nového zákona posuzovat podle v mezičase změněné úpravy promlčecí doby, ačkoliv v případě aplikace staré právní úpravy by již došlo k jejímu uplynutí.

Před takovou situací stál i Městský soud v Praze, který dospěl k závěru, že přechodné ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a předložil Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?