Dějiny právnictví se vesměs soustřeďují na významné osobnosti, které zanechaly na poli práva a spravedlnosti výraznou stopu a mohou sloužit jako kladné vzory. Spíše výjimečně je pozornost zaměřena na právníky dob minulých, jejichž životní osudy by měly být spíše varováním. K takovým výjimkám se řadí například František Uher, známý i z filmu Batalion. Nicméně právě i kvůli tomuto přehlížení odstrašujících případů je pak na dnešní právníky, kteří skončili na šikmé ploše, nahlíženo, jako by získali neslavné prvenství. Není proto čas od času na škodu si takové "padlé právníky" připomenout.

Případ "padlého" notáře

"Vy jste byl notářem a notáři se věří jako pánubohu. A to jste vedl takový život − za dva roky jste spotřeboval milion Kč. Vodil jste akademiky mezi lehké dívky," vytkl předseda senátu Krajského soudu trestního v Praze František Mareček při hlavním líčení konaném dne 10. srpna 1934 obžalovanému Václavu Vrbovi. Podle článku s názvem Aféra příbramského notáře Vrby před soudem, otištěného následujícího dne v Národních listech, obžalovaný "na to nemohl odpovědět".

Případ Václava Vrby, který započal revizí provedenou ve Vrbově notářské kanceláři, jež vyústila v podání trestního oznámení a notářovo zatčení 9. ledna 1933 v 17 hodin, byl po celou dobu sledován zejména řadou českých deníků. Zatčený Václav Vrba byl záhy suspendován a vzat do vazby Krajského soudu v Praze. Ta pak trvala do hlavního líčení "už tak dlouho, že je to téměř rekordem, od ledna 1933, tedy už 19 měsíců. Vazba trvala proto tak dlouho, že dalo mnoho práce a vyšetřování, než se zjistily všechny zpronevěry obžalovaného."

Za peníze ze spekulací život nad poměry

Václav Vrba byl zprvu v roce 1915 jmenován notářem v Březnici, od roku 1926 působil v Písku a do Příbrami přišel v roce 1930. V roce 1934 byl stár 54 let, ženatý, otec tří dětí ve věku 22, 10 a 8 let. Podle Lidových novin ze dne 11. srpna 1934 Vrbovo "neštěstí se počalo v r. 1922. Tehdy v době konjunktury jako mnoho jiných zachvátila i jeho spekulační horečka. Ďábel hry mu poskytl s počátku zisky a tím ho nalákal. Notář na burze vyhrával, koupil si dům a s ním nezbytné auto a počal, jak se říká, žít. Zřídil si nákladný byt, doma se nudil, a proto se rozptyloval ve hlučné společnosti. Potom − jak už to bývá − nastal obrat." Jak uvedl Národ v ranním vydání z téhož dne, "ještě v roce 1928 měl jmění v hodnotě přes milion Kč, a ve dvou letech dovedl ožebračit svou rodinu a celý svůj majetek prohrál na burze a v kartách, sáhl ještě na svěřené peníze".

Notářův úpadek započal postupně. Zatímco v Březnici sáhl na peníze z depozita dvakrát, v Písku již šestnáctkrát, v době zatčení již celkový počet zpronevěr činil 126 případů. Revizor notářské komory Jan Krajíček podle Večerníku Národních listů z 10. srpna 1934 zjistil, že "za celé dva roky svého působení v Příbrami projednal Vrba sám asi pět pozůstalostí a tu a tam sepsal nějakou smlouvu". V depozitech byl zprvu zjištěn schodek 880 000 korun, tato částka se nakonec zvýšila na 959 096,25 koruny.

Poté, co v letech 1929 až 1930 přišel Vrba o dům, auto a úspory ve výši 600 000 korun, půjčil si od svého strýce, penzionovaného kněze Rudolfa Vrby, veškeré jeho úspory, tedy asi 30 000 korun, od dalšího věřitele pak ještě 19 000 korun. V té době již notářova manželka "pozorovala, že se její manžel v noci často probouzí, bije se do čela, vzlyká a pláče".

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?