Když český dramatik a režisér Josef Kajetán Tyl v prosinci 1834 poprvé uvedl ve Stavovském divadle svou hru Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které se objevila i píseň Kde domov můj, potlesk přítomných diváků naznačoval, že se nebude jednat jen o jednu bezvýznamnou inscenaci. Píseň s hudbou od Františka Škroupa rychle zlidověla a posléze získala postavení národní písně Čechů.

Na píseň z příběhu nešťastně zamilovaného ševce si při vzniku samostatného Československa vzpomněli i prvorepublikoví politici a ústavní listinou z roku 1920 ji prohlásili za státní symbol. Jiné to nebylo ani při tvorbě současné Ústavy České republiky v roce 1992 − nicméně s jedním menším zádrhelem. Na současnou ústavu navazuje zákon o státních symbolech, jehož součástí je notový zápis naší hymny. Pokud byste ale chtěli zahrát hymnu podle tehdejšího záznamu v zákoně, zněla by rozhodně jinak, než jak se má správně hrát.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?