Výkonná ředitelka Czech Institute of Directors Monika Zahálková
Výkonná ředitelka Czech Institute of Directors Monika Zahálková
autor: Czech Institute of Directors

Topmanažeři v Česku mohou od loňska využívat manuál pro správné řízení firem. Kodex správy a řízení společností připravila nezávislá nezisková organizace Czech Institute of Directors ve spolupráci s Českou národní bankou, Českým institutem interních auditorů a právníky z poradenské společnosti Deloitte Legal. Hlásí se k němu i ministerstva, například resorty financí a spravedlnosti, nebo Burza cenných papírů Praha. Teď na něj institut chce navázat metodikou, která jednotlivé body kodexu podrobněji vysvětlí a rozebere za pomoci příkladů z praxe. "Hotová bude do podzimu a doufáme, že pomůže nejen státem řízeným organizacím a velkým firmám, ale i menším rodinným společnostem," říká výkonná ředitelka institutu Monika Zahálková. Sama má zkušenosti s vedením rodinné firmy i s tím, jaké to je působit ve statutárním orgánu korporace. V minulosti zasedala v představenstvu mediálního domu Economia, který vydává i magazín Právní rádce.

Jak vznikl nápad sepsat český kodex správy a řízení společností?

Ve všech vyspělých ekonomikách, mezi něž se chce Česká republika řadit, existuje nejen hard law, tedy závazná regulace daná zákonem, ale i soft law. To jsou nejrůznější kodexy doporučení a principy, které by měly byznysu pomáhat právní normy lépe používat a lépe je i chápat. Vznik prvního takového kodexu inicioval před lety v dnes již neexistující Komisi pro cenné papíry Tomáš Ježek, jeden z otců privatizace. Ten byl ale určen pouze pro největší společnosti. Já jsem byla tehdy v pracovní skupině, která kodex připravovala, a říkala jsem si, že by bylo dobré napsat i příručku pro tehdy vznikající malé a střední firmy. Cesta k tomu ale byla složitá a podařilo se to až po 14 letech.

Co psaní nového kodexu zdrželo?

Nejprve regulátoři a ministerstva nepovažovali téma za důležité. Když k tomu konečně doba nazrála, začaly se objevovat zvěsti, že bude nové korporátní právo, že už nebude platit obchodní zákoník, ale vznikne nový zákon o obchodních korporacích. To práce na kodexu na další tři roky zastavilo. Když si trh na nový zákon zvykl, zase přišla zpráva, že OECD bude aktualizovat své Principles of Good Governance, na jejichž základě se podobné národní příručky píšou. Takže jsme se opět zastavili, a to až do roku 2016. Nakonec jsme ale byli teprve desátou zemí světa, která kodex OECD převzala a přeložila. Podrobné pokyny pro správu státem vlastněných společností, tedy Guidelines on Corporate Governance of State-Owned Enterprises, které vydala o rok později, jsme dokonce přeložili jako první země vůbec.

Monika Zahálková

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a poté téměř deset let řídila rodinnou firmu zaměřenou na interiérový design. Pracovala také jako marketingová ředitelka společnosti Beauty World. Od roku 1998 je výkonnou ředitelkou Czech Institute of Directors, nezávislé neziskové organizace zabývající se správou a řízením firem. Od roku 2014 je také ředitelkou CG Institutu, tedy poradenské společnosti, která organizuje vzdělávací a poradenské projekty pro správní orgány a top management velkých a středních firem. Až do konce loňského roku zasedala také v představenstvu mediálního domu Economia, který vydává mimo jiné i magazín Právní rádce.

Co dalšího vedle zásad OECD a zákona o obchodních korporacích vstupovalo do tvorby kodexu?

Chtěli jsme, aby kodex byl platný i pro banky, museli jsme tedy vzít v úvahu příslušné regulace. Do toho nám šla směrnice Evropské unie, která byla podkladem pro vytvoření zákona o podnikání na kapitálovém trhu. To je asi nejdůležitější kapitola, která vzbuzuje na českém trhu velké emoce. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu totiž říká, že firmy, které se na něm pohybují, musí zveřejnit jednak zprávu o odměňování, politiku odměňování a do dubna příštího roku musí vydat výroční zprávy, v nichž budou jmenovitě a do posledního halíře zveřejněny veškeré odměny − základní plat, variabilní i fixní složka mzdy, malusy, bonusy a podobně. Nejsem si však jistá, že je na to Česká republika připravená. Navíc český zákon je zase přísnější než evropská směrnice.

Kodex staví na principech "dodržuj a vysvětli" a "promysli a dodržuj". Co přesně to znamená?

Jde právě o myšlenku soft law. Kodexem nic nenařizujeme, pouze doporučuje dobrou praxi. Každá firma má pak právo říct: my v této oblasti kodex nedodržujeme a máme k tomu tyto a tyto důvody. To je princip "dodržuj a vysvětli", na němž by kodex měly využívat hlavně společnosti kotované na burze, finanční společnosti, banky a pojišťovny. Druhá varianta "promysli a dodržuj" je určena spíše středním a menším firmám. Ty, které se k němu přihlásí, by se nad kodexem měly zamyslet a hledat v něm inspiraci, jak nastavit svou správu a řízení do budoucna.

V jakých situacích si dokážete představit, že by se podniky mohly od kodexu odchýlit a jak by to měly vysvětlit?

Když se budeme držet příkladu odměn, ve chvíli, kdy kodex radí, že by měly být zveřejněny ve výroční zprávě odměny statutárních orgánů, mohou třeba říci: My to nezveřejníme jmenovitě, uvedeme celou částku za dozorčí radu nebo představenstvo. S ohledem na ochranu jejich členů se do zveřejňování konkrétních částek za jednotlivé lidi nechceme pouštět.

Kodex teď má doplnit ještě metodika. V čem bude jiná?

Podle mě je kodex napsán příliš formálně, právním jazykem. Mojí ambicí bylo napsat praktickou a snadno čitelnou kuchařku pro vlastníky a manažery, kteří jsou jmenováni do představenstev a dozorčích rad. Často tam jdou ekonomové, v dozorčích radách nemocnic zase sedí lékaři a ti se těžko orientují v právních pojmech. Metodika kopíruje kapitoly kodexu, ale je psána méně právním jazykem, více vysvětluje. V úvodu každé kapitoly je "perex", v němž popisujeme, co ta kapitola chce říct. Pak jsou tam důležité otázky a odpovědi, na nichž vysvětlujeme, o co v daném tématu jde, a doporučujeme, jak postupovat. Na konci dáváme konkrétní příklad z praxe.

Můžete uvést konkrétní příklad takové otázky a odpovědi?

Třeba v kapitole o střetu zájmů máme otázku, jak nastavit pravidla pro řešení tohoto konfliktu. A odpovídáme, že společnost by měla vytvořit a uplatňovat účinnou politiku předcházení, identifikace a řízení konfliktu zájmů osob ve společnosti. Ta by měla obsahovat zejména povinnost osob ve společnosti vyhnout se činnostem, které by mohly vyvolat konflikt zájmů, dále povinnost dotčených osob okamžitě ohlásit jakoukoli záležitost, která může konflikt zájmů vyvolat, úpravu transakcí se spřízněnými osobami a způsoby, kterými společnost řeší případné nedodržení této politiky. Politiku by pak měly doplňovat antikorupční programy a programy na zamezení nevhodným platbám. Dlouhodobě razíme myšlenku, že členem voleného orgánu by měl být nezávislý odborník. Ale kdo řekne, co je nezávislý, a kdo řekne, kdo je odborník? My se snažíme tyto pojmy vysvětlit. Jednoduše selským rozumem a uvedením příkladů.

Jak se tedy pozná, že je skutečně nezávislý?

Nesmí vykonávat činnost, kterou konkuruje společnosti. To znamená, že například nesmí podnikat ve stejném oboru ani nesmí být členem statutárního orgánu jiné korporace se stejným zaměřením. Nesmí zprostředkovat obchody společnosti, v níž je členem voleného orgánu, pro někoho jiného a podobně.

Jak daleko jsou práce na metodice?

Je téměř hotová. Teď ji mají v rukou právníci a kontrolují, jestli tam vše sedí, přidávají tam konkrétní příklady. Pak nás ještě bude čekat to nejdůležitější kolečko, kdy si metodiku vezmou a prostudují neprávníci, vlastníci rodinných firem. Máme už vybráno asi deset lidí, na nichž bychom si chtěli ověřit, že se i zástupci byznysu v metodice najdou, že je pro ně srozumitelná a bude přínosem.

Kdo konkrétně v této testovací skupině bude? Můžete zveřejnit jména?

Konkrétní jména zatím říci nemohu, ta skupina se teprve vytváří, pracovat začne až během jara. Jsou to ale lidé, kteří působí buď v exekutivních orgánech středních společností se zahraničním majitelem, nebo ve velkých akciových společnostech vlastněných zahraničním vlastníkem. Pak tam máme člověka, jenž je vlastníkem úspěšné české rodinné firmy, která má výrobu i v zahraničí. Jednáme i o tom, aby tam byli lidé z dozorčích rad státem vlastněných společností. Tam ještě probíhají volby. Snažíme se, aby to bylo velmi různorodé. A jednáme i s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR, aby nám doporučila někoho, kdo má střední rodinnou firmu.

Jaké povědomí podle vaší zkušenosti panuje v českých firmách o principech správného řízení? Víte o nějakých chybách, které se často opakují, nebo zásadách, které zatím v Česku zůstávají stranou zájmu, byť jsou důležité?

Vždycky na začátku každého vzdělávacího programu organizovaného naším institutem klademe účastníkům otázku, za koho v té funkci, do níž byli jmenováni, kopou. Dáváme jim nápovědu a říkáme: Jste tam za sebe, nebo za vlastníka? Jste tam za vaši společnost, nebo tam jste za stát? Z 90 procent je ale jejich odpověď špatná. Ať už jde o členy představenstva, nebo dozorčí rady, nechápou, že jsou tam vždycky pro blaho toho podniku. To znamená, že i když je do orgánu společnosti vyšle vlastník, tak když budou řešit něco, co jde proti jejímu zájmu, musí hlasovat i proti vlastníkovi. Velmi silně je to vidět zejména ve státem nebo městy zřízených společnostech, kde lidé v dozorčích radách často hlasují v zájmu své politické strany, která je tam vyslala. To je ale špatně. Tím vlastně ohrožují nejen fungování té firmy, ale i sami sebe, protože za to nesou odpovědnost, která se může dotknout i jejich soukromého majetku a žádné pojištění je neochrání. Co také chybí, je nezávislé hodnocení volených orgánů. Zatím jsem neslyšela, že by nějaký osvícený předseda rady řekl: Pojďte nám ukázat, jestli pracujeme dobře, jestli jsme dobře složeni či zda je naše dynamika správná. To tady absolutně chybí, přitom v zahraničí to funguje velmi dobře. A neuvěřitelně to zlepšuje práci volených orgánů.

Jak důležitá je v dozorčích radách a představenstvech názorová pestrost?

Není nic horšího, než když je zasedání dozorčí rady nebo představenstva a všichni se vším souhlasí. Když budete mít v takovém orgánu kamarády ze školy, kteří mají stejné zájmy, stejné manželky, budou mít i stejný pohled na svět a na byznys. Dobrý trend, který vidím v zahraničí, ale u nás se zatím příliš neuplatňuje, jsou nezávislí neexekutivní členové volených orgánů firem. Tito lidé nejsou v byznysu každý den, pracují někde jinde a kladou jiné otázky, které členy z firmy ani nenapadne položit. Důležité také je, aby se dodržela diverzita, a to nejen genderová, ale i juniorní či seniorní vyváženost. Junior má velkou energii, ale bude mu scházet zkušenost, která je strašně důležitá, a naopak.

Myslíte, že se situace v budoucnu zlepší?

Troufnu si říct, že jsou tady první vlaštovky. Třeba bývalý generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka je dnes členem dozorčí rady Českých drah a to si myslím, že je velmi dobrý počin. Vratislav Kulhánek, který dříve řídil Škodu Auto, je nyní v dozorčí radě pojišťovny Kooperativa. Není to finančník, není z pojišťovnictví, ale myslím si, že tam má velkou přidanou hodnotu.

Odborníci i zástupci byznysu český právní řád označují za nepřehledný. Jak se vlastně v takovém prostředí firmám nastavují správná pravidla správy a řízení?

Myslím, že špatně. Zákonů a regulací je příliš a firmy mají problém se v nich vyznat. Proto se ostatně i obracejí na náš institut. Žádají nás o radu nebo prosí, abychom jim pomohli dát dohromady skupinku firem se stejnými problémy, těžkostmi, s jakými se potýkají ony.

Jakou roli v takovém prostředí hrají právě kodexy a metodiky?

Velmi zásadní. Soft law pomáhá firmám lépe porozumět zákonům, které tady jsou. Zároveň jim radí, jak mají při dodržování všech těch regulací stále ještě najít čas na svou práci a na svůj byznys.