Ani v druhé polovině roku 2019 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu nepřestal plnit svoji roli sjednocovatele judikatury správních soudů. Proto opět přinášíme přehled jeho nových rozhodnutí. Některá odpovídají na otázky, jež jsme nastínili v našem předchozím článku, který vyšel v červnovém vydání Právního rádce.1 💬

Nejdříve trochu čísel. Rozšířený senát2 💬 ve sledovaném období3 💬 rozhodoval celkem 12 věcí. Jednou odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, ve třech věcech neshledal svoji pravomoc, v jedné rozhodl sám v meritu a ve zbylých sedmi věcech zaujal sjednocující právní názor a vrátil případ tříčlennému senátu.

Stejně jako v první polovině roku 2019, tak i v té druhé převládala v rozhodovací praxi rozšířeného senátu rozhodnutí, která se zabývají nejasnostmi v procesních otázkách, a to v poměrně široké škále oblastí správního práva. Nejvíce se však rozšířený senát věnoval případům souvisejícím se stavebním právem. Z těch zajímavějších lze jmenovat rozhodnutí o aktivní a pasivní legitimaci v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.4 💬

Jak to dopadlo?

V našem předešlém článku jsme se zaměřili na dvě zajímavé věci, které v té době čekaly na vyřešení rozšířeným senátem. V prvním případě jsme upozorňovali na to, že rozšířený senát poprvé v historii může změnit svůj právní názor ohledně možnosti napadnout územní souhlasy dle stavebního zákona,5 💬 který vyslovil ve věci známé jako "Kopřivnická vzorkovna olejů a maziv". A opravdu tato správněprávní revoluce nastala. Ve svém usnesení6 💬 nejdříve rozšířený senát shledal pravomoc revidovat své rozhodnutí a poté změnil právní názor, když konstatoval možnost napadení územních souhlasů žalobou proti rozhodnutí dle § 65 soudního řádu správního.7 💬

Druhá věc, které jsme se věnovali, byla otázka pravomoci rozšířeného senátu ve věcech projednávaných kárnými senáty podle zákona o kárném řízení se soudci, státními zástupci a soudními exekutory.8 💬 I když předkládající senát nalezl dva různé názory na posouzení vymezení skutků a přednesl i argumentaci k pravomoci rozšířeného senátu projednávat věci kárných senátů, rozšířený senát věc uzavřel konstatováním své chybějící pravomoci.9 💬 Názor opřel zejména o nedostatečnou oporu své pravomoci v zákonné úpravě.

Přesto rozšířený senát nastínil možnost, jak sjednocovat judikaturu kárných senátů, a to prostřednictvím materiálního požadavku na změnu právního názoru. Aby kárné senáty naplnily požadavky na právní jistotu a předvídatelnost práva, měly by v podobných věcech rozhodovat obdobně. Na základě tohoto postupu pak následně dojde i ke sjednocení jejich judikatury. Za současné legislativní situace je tento prostředek dle rozšířeného senátu jediný možný.

Přehled rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu od května do prosince 2019 najdete níže.

Co nás čeká?

I přes množství zodpovězených otázek, čeká na pomyslném stole rozšířeného senátu dalších 11 věcí. Respektive 10 věcí, když zohledníme, že jednu věc senát položením předběžné otázky dočasně přesunul Soudnímu dvoru Evropské unie. Přehled dosud nezodpovězených otázek položených rozšířenému senátu začíná na straně 60.

Jedním z čekajících případů je například otázka, zda rozhodnutí v přezkumném řízení o závazném stanovisku dle § 149 odstavce 5 správního řádu10 💬 je rozhodnutím dle § 65 odstavce 1 soudního řádu správního.11 💬 Věc rozšířenému senátu předložil 2. senát.12 💬 Tato otázka byla již rozšířenému senátu jednou položena, a dokonce se rozšířený senát touto věcí v loňském roce zabýval. Rozšířený senát se však k dané otázce nevyjádřil a ve svém usnesení vyslovil svoji nepříslušnost v dané věci.13 💬

Na rozhodnutí v daném případu ale 2. senát čekal a řízení, které je před ním vedeno, právě kvůli tomu přerušil, neboť odpověď na otázku je podstatná k řešení jeho věci. Vzhledem k tomu, že věc byla 4. senátu vrácena bez precedenčního rozhodnutí, vyvstal opět důvod položit otázku povahy rozhodnutí v přezkumném řízení o závazném stanovisku a jeho možné posouzení správními soudy. Tato otázka se tak k rozšířenému senátu záhy vrátila.

Další zajímavou věc předložil rozšířenému senátu 6. senát Nejvyššího správního soudu. Jedná se o otázku podmínek soudní ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou.14 💬 Zároveň, v případě nenaplnění stanovených podmínek, žádá 6. senát o zodpovězení otázky formy rozhodnutí v takové věci, tedy zda má správní soud žalobu zamítnout, nebo odmítnout.

Potřeba zodpovězení těchto otázek vyvstala ve věci, ve které 6. senát řeší případ domnělé nelegální stavby, respektive nepovolených terénních úprav pro potřeby golfového klubu, jež zasahují i na pozemky stěžovatelky.15 💬 Ta se obrátila na Krajský soud v Praze se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že stavební úřad nenařídil odstranění terénních úprav zasahujících na její pozemky. Soud ale tuto žalobu odmítl, neboť stěžovatelka nemá veřejná subjektivní práva na zahájení řízení, které se zahajuje z moci úřední.

Stěžovatelka ale s takovou argumentací nesouhlasila a podala kasační stížnost, v níž namítá významné skutkové odlišnosti oproti předchozím obdobným řízením. Nelegální stavba totiž přímo zasahuje na její pozemek. Tím je do jejího práva zasaženo mnohem intenzivněji než u vlastníků pozemků, které s nelegální stavbou pouze sousedí, a má tak právo na ochranu svého veřejného subjektivního práva ze strany veřejné moci. A protože 6. senát Nejvyššího správního soudu shledal různé názorové linie na řešení v obdobných věcech, předložil otázku k vyřešení rozšířenému senátu.

Jaké budou odpovědi na výše nastíněné otázky, nevíme. Můžeme přesto konstatovat, že i když nejasnosti ve správním soudnictví stále přetrvávají, je jich méně díky činnosti rozšířeného senátu.


Přehled rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (květen − prosinec 2019) zpět🡹

Květen

◼ Usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019 č. j. 10 As 2/2018 − 31

Otázka: Jakou lhůtu je třeba použít na zánik trestnosti správního deliktu podle § 125f zákona o silničním provozu v rozhodné době, tj. 6. 11. 2014?

Odpověď: 1. Rozšířený senát není povolán řešit judikatorní rozpory v situaci, kdy je zřejmé a objektivně doložitelné, že odchylný právní názor vyjádřený v předchozím rozhodnutí soudu již nemá žádné obecné normativní účinky.

2. V případě pochybností o faktickém překonání předchozího právního názoru je povinností senátu Nejvyššího správního soudu věc do rozšířeného senátu předložit. Je to totiž rozšířený senát, kdo je a má být finálním arbitrem své pravomoci (§ 17 odst. 1 s. ř. s.).

Poznámka: Usnesení rozšířeného senátu v této věci je pro soudněsprávní praxi významné tím, že relativně komplexně popisuje rozhodovací pravomoc rozšířeného senátu NSS, zabývá se judikatorními excesy, již překonanou judikaturní linií apod. K tomuto usnesení je přiloženo odlišné stanovisko soudce Aleše Roztočila.

◼ Usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019 č. j. 16 Kss 5/2017 − 173

Otázka: Co je skutkem v případech, kdy soudce v určitém časovém intervalu pracuje pomaleji (příp. méně a méně efektivně), než jak by bylo potřeba k tomu, aby bez průtahů vyřizoval veškerou agendu, kterou je podle rozvrhu práce příslušný vyřizovat?

Odpověď: V řízení o kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů není dána pravomoc rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve smyslu § 17 s. ř. s.

◼ Usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019 č. j. 2 As 187/2017 − 264

Otázka: Může navrhovatel úspěšně uplatnit v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části pouze takové (tvrzené) nezákonnosti či vady řízení, které představují porušení jeho vlastních subjektivních veřejných práv, nebo postačuje, že napadená regulace má skutečný, přímý a bezprostřední vztah k právní sféře navrhovatele?

Odpověď: 1. Aktivní věcná legitimace navrhovatele je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů.

2. V případě, že úprava obsažená v napadeném opatření obecné povahy skutečně negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, může se navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy úspěšně dovolat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu. Výjimkou jsou případy, kdy je na první pohled zřejmé, že namítané porušení veřejného zájmu se zcela míjí s právní sférou navrhovatele.

Poznámka: Toto usnesení odborná veřejnost velmi očekávala. Jedná o velmi významné a v mnoha aspektech překvapivé rozhodnutí pro praxi.

Červen

◼ Usnesení NSS ze dne 27. 6. 2019 č. j. 1 Afs 135/2018 − 71

Otázka: Lze v řízení před správními soudy použít § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož se od soudního poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku?

Odpověď: Na řízení před správními soudy se nepoužije § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku osvobozuje insolvenční správce nebo dlužníka s dispozičním oprávněním v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

◼ Usnesení NSS ze dne 25. 6. 2019 č. j. 1 As 454/2017 − 94

Otázka: Kdo je pasivně legitimován v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 3 s. ř. s.?

Odpověď: Vydává-li opatření obecné povahy orgán obce nebo kraje v přenesené působnosti, je v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části odpůrcem ve smyslu § 101a odst. 3 s. ř. s. tento orgán, nikoli samotná obec či samotný kraj.

Poznámka: Judikatura NSS k této problematice byla nejednotná cca od prosince roku 2014. Lze tedy ocenit, že nyní ji rozšířený senát sjednotil.

Červenec

◼ Usnesení NSS ze dne 16. 7. 2019 č. j. 1 Afs 29/2018 − 33

Otázka: Jak se má vykládat povinnost daná ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 28. 7. 2016?

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?