Adam S., povoláním řidič autobusu, čekal v dubnu 2017 bohatou výplatu. Jel šestkrát z Brna do Londýna a zpět a spočítal si, že má nárok k běžné pracovní době čítající 160 hodin na 83 hodin přesčasů s 25procentním příplatkem. Na výplatní pásce ale nalezl jen běžnou mzdu a pouze 153 odpracovaných hodin. Když po urgenci nedostal proplaceny přesčasy ani další měsíc, okamžitě ukončil pracovní poměr. A vyzval zaměstnavatele, aby mu zaplatil náhradu průměrné mzdy za dva měsíce, jak v těchto případech stanoví zákon.

To si ale zaměstnavatel nenechal líbit. Adama S. zažaloval o neplatnost výpovědi. Argumentoval tím, že cestu absolvoval s druhým řidičem, se kterým se v řízení střídal. A doba, kterou strávil v autobuse na sedadle spolujezdce, se nepočítá do fondu pracovní doby, ale jako pouhá pracovní pohotovost. Za tu Adamovi S. přísluší deset procent výdělku, což mu zaměstnavatel také zaplatil. Poukázal přitom na ustanovení nařízení vlády o pracovní době a odpočinku zaměstnanců v dopravě, které definuje pracovní pohotovost.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?