Kdybych mohl bezpečně cestovat časem, vydal bych se do první třetiny 13. století v Evropě a věnoval se, byť toliko akademicky, srovnávacímu právu. Krom zajištění bezpečného cestování, bych však musel být kvalitním polyglotem, neboť s latinou se tehdy zdaleka nedalo vystačit, abych mohl podat skutečné svědectví o oné úžasné době tolik významné pro historii práva.

Než bych stačil prostudovat Claredonské konstituce a Northamptonské výnosy Jindřicha II. v Anglii a pochopit základy common law, už by po ztrátě Normandie se skřípěním zubů Jan Bezzemek v roce 1215 vydával ještě slavnější Magnu chartu libertatum. Co na tom, že tomuto králi se dostávalo daleko menší vážnosti než jeho otci Jindřichovi či matce Eleonoře. Magna charta bezkonkurenčně vévodí anglickému psanému právu dodnes. A já bych byl při tom!

Školy glosátorů v Itálii jsou v tomto období na samém vrcholu. Digestu, tedy sbírku spisů antických právníků, zná najednou každý učenec. Je nemožné nezamířit na Boloňskou univerzitu.

Polsko vzor bezpečnosti, Rus humanity

Pokud by mě však středověká interpretace římského práva přestala bavit, pak by nebylo nic snazšího než se přemístit do sousední Francie a u dvora krále Filipa Augusta nadšeně obdivovat praktické provádění diplomacie a státovědy, jež bylo spojeno s vynikajícími a rovněž praktickými výsledky.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?