Advokátní kancelář PRK Partners, mezi jejíž partnery patří i místopředseda České advokátní komory Robert Němec, má jako jedna z mála v Česku zkušenost s tím, jak se řeší případy, v nichž totožný nárok před soudem uplatňuje větší množství lidí. Zavedení hromadné žaloby by podle něj takové spory zjednodušilo. Zároveň ale varuje před riziky, která novinka přináší, a to nejen žalovaným. Advokáty mohou hromadné žaloby postavit před etická dilemata, která by mohla vyústit v poškození dobrého jména celé advokacie.

Do jaké míry by Česku prospělo zavedení hromadných žalob?

Je potřeba mít procesní předpis, který upraví, jak vlastně postupovat v případech, kdy větší skupina lidí u soudu uplatňuje stejný nebo podobný nárok. Je racionální, aby bylo možné tyto nároky uplatňovat společně v jednom řízení. To klidně může fungovat. Ale je potřeba vyřešit, jak to bude fungovat z hlediska odpovědnosti za výsledek řízení.

Advokátní kancelář PRK Partners zastupovala společnosti PRG Industries ve sporu, v němž šlo o odškodnění nájemníků někdejších bytů OKD, tedy v podstatě o totožný nárok větší skupiny lidí. Jak by řešení pravě takového sporu usnadnilo zavedení hromadných žalob?

V tom případu šlo o to, že investiční skupina ARC equity podnikatele Pavola Krúpy skupovala nároky nájemníků. U soudu pak "zkušebně" uplatnila pouze jeden nárok, jednoho nájemníka, který soud zamítl jako nedůvodný, byť zatím nepravomocně. Nejednalo se o hromadnou žalobu v pravém smyslu slova.

Jak moc se ale průběh takového řízení liší od toho, co by mělo fungovat, pokud byl schválen návrh zákona o hromadných žalobách v podobě, v jaké jej v prosinci schválila Legislativní rada vlády?

Tím, že zatím nemáme zákon o hromadném řízení, probíhají tyto spory podle občanského soudního řádu, takže tam chybí certifikační fáze, během níž soud zkoumá splnění podmínek pro vedení hromadného řízení. Spor tedy jde rovnou do hlavního řízení, což s sebou ale přináší komplikace. Třeba městský soud v Praze se s tím v emisní kauze automobilky Volkswagen Dieselgate vypořádal tak, že nejdříve zkoumal aktivní legitimaci žalobce a pak se teprve chtěl zabývat podstatou toho případu. Na to už ale nedošlo, na základě nedostatku aktivní legitimace tu žalobu v první instanci zamítl. Šlo o nepřímé zastoupení, což české soudy zatím odmítají. Nepřímé zastoupení v našem civilním řízení totiž v zásadě není možné.

Tak, jak to popisujete, se zdá, že zákon o hromadných žalobách velkou změnu oproti současné praxi nepřinese. Je to opravdu tak?

Co se změní, je především odpovědnost za náhradu nákladů. Pokud dnes někdo nároky shromáždí, uplatňuje je prostřednictvím nějaké společnosti, nemá žalovaný ani v případě výhry ve sporu vůbec žádnou garanci, že získá náhradu nákladů řízení. Společnost, která za poškozené jejich nároky vymáhala, může po neúspěšném sporu jednoduše zmizet. Neprochází předem žádnou prověrkou svého financování, a tak ani soud, ani žalovaný nevědí, jestli má nebo nemá majetek, který může sloužit k náhradě nákladů řízení. V dnešním systému není možné vyžadovat ani zálohu na náhradu těchto nákladů. To je jedna z bezpečnostních pojistek proti zneužití hromadného řízení, které návrh zákona obsahuje.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?