Nebývá výjimkou, že se soudní spory v Česku vlečou roky. Ani vítězství v takové při pak nemusí být pro žalovanou stranu vždy výhrou. Už samotné trestní oznámení či obžaloba totiž staví bez ohledu na ústavou zaručenou presumpci neviny podezřelého do špatného světla. Mohou vést ke ztrátě zákazníků nebo člověka připraví o práci a znemožní mu nalezení nové. Média a veřejnost totiž žalovaného často odsoudí dřív, než jeho případ vůbec projedná soud.

"Sestra Smrt putuje k soudu: Zabíjela, protože ji pacienti obtěžovali!" psala například v roce 2015 média o Věře Marešové, obžalované v souvislosti s náhlým úmrtím šesti pacientů v rumburské nemocnici. Soudní řízení provázely bulvární titulky i překvapené výroky rodinných příslušníků, podle kterých veřejnost nemůže mít pochyb o vině zdravotnice. Justice přitom později Marešovou osvobodila. Soudy shledaly, že neexistuje jediný přímý důkaz usvědčující Marešovou z toho, že by zabíjela.

Marešovou jako vražedkyně dokresloval zpočátku i její obraz před kamerami. K soudním jednáním se sestra od samého začátku dostavovala rozcuchaná, kapucí mikiny se před novináři snažila zakrýt obličej. Do médií se zásadně nevyjadřovala, prostor přenechávala svým kolegyním, které ji popisovali jako "ráznou, dominantní, hlučnou". Pro podivná úmrtí pacientů neměl v prvních fázích procesu její obhájce žádné vysvětlení.

Úplně jiný obrázek bývalé zdravotní sestry dostala veřejnost v roce 2016, kdy nad ní Krajský soud v Ústí nad Labem a později i vrchní soud také vynesl zprošťující rozsudek. K jednáním tentokrát přichází upravená zdravotnice se vztyčenou hlavou a v dobře padnoucím kostýmku. Médiím ráda sdělí, že svoji svobodu neoslaví alkoholem, ale pořádnou náloží řízků, jako by to udělal každý slušný člověk.

Právě tak může v praxi vypadat takzvané litigační PR. Jde o oblast vztahů s veřejností, jež se zabývá mediálním obrazem firem a lidí, kteří se dostali před soud. Pro sestru Marešovou však přišlo až příliš pozdě. Ačkoliv ji soudy osvobodily, veřejnost si ji dál pamatuje jako "sestru smrt".

Veřejnost samozvaným soudcem

V době rychlého připojení k internetu a snadno dostupných zpravodajských informací nejen ze soudních síní se laická veřejnost stala samozvaným soudcem, často mnohem přísnějším než leckterý studovaný znalec. I soukromé spory se stávají veřejným jevištěm, na kterém se rozhoduje nejen o hmotném právu, ale především o dobrém jménu žalovaného.

A právě k tomu, aby soudní spor dobré jméno klienta nepoškodil, dopomáhá litigační PR. Je přitom jedno, zda před soudem stojí korporace nebo fyzické osoby. Obor je dnes díky všudypřítomným médiím a sociálním sítím na vzestupu. "Mnozí advokáti jsou si už dnes dobře vědomi toho, jak významnou roli komunikace hraje. Vědí, že má velký vliv na veřejné mínění," říká Lukáš Novák, poradce v oblasti litigačního PR.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?