Devátým rokem je Linos-Alexandre Sicilianos soudcem Evropského soudu pro lidská práva. Od roku 2017 byl jeho místopředsedou a v květnu loňského roku se stal jeho šéfem. Soud, který sídlí ve Štrasburku, aplikuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Jeho úkolem tak je zajistit, aby státy, které úmluvu podepsaly, respektovaly jí zaručená práva. Těmi je například právo na spravedlivý proces, svoboda projevu nebo právo na respektování soukromého a rodinného života.
Evropský soud pro lidská práva loni slavil šedesát let od založení. Za tu dobu prošel řadou změn a reforem. Jaké byly pro vás nejdůležitější?
Chtěl bych zdůraznit tři. Protokol číslo 9, který vstoupil v platnost v roce 1994, umožnil jednotlivcům, aby se sami obraceli k Evropskému soudu pro lidská práva. Dříve byla práva jednotlivců chráněna Evropskou komisí pro lidská práva, která mohla rozhodnout o předložení věci soudu. Tento protokol přinesl rovnost zbraní mezi žadateli a státy. Pak protokol číslo 11, který vstoupil v platnost o čtyři roky později. Ten sloučil starou komisi a soud do jediného a stálého soudu. Byla to reakce na naléhavou potřebu reformovat mechanismus úmluvy tak, aby se vyřešil vysoký počet dosud neukončených případů. A protokol číslo 16 umožňuje od roku 2018 Nejvyšším soudům a tribunálům vysoké smluvní strany požádat Evropský soud pro lidská práva, aby vydal poradní stanoviska k zásadním otázkám týkajícím se výkladu nebo uplatňování Evropské úmluvy o lidských právech. Tím započala nová éra rozšířeného dialogu mezi vrchními soudy a štrasburským soudem.
Pomohly dosavadní reformy větší efektivitě soudu a rychlejšímu rozhodování?
Ano, nové pracovní metody zavedené do praxe v posledním desetiletí pomohly snížit počet probíhajících případů z více než 160 tisíc v září 2011 přibližně na 60 tisíc dnes. Tyto změny zahrnovaly například opatření pro řešení opakujících se případů. Pro soud je samozřejmě stále výzvou oněch 60 tisíc dosud nevyřešených věcí, a proto neustále hledáme způsoby, jak zlepšit naši agendu, například pomocí nových IT nástrojů.
Jak často jsou stížnosti nepřípustné, případně je jejich předmětem otázka, kterou soud už v minulosti zodpověděl?
Celkem 95 procent žádostí je prohlášeno za nepřípustných. Ze zbývajících pěti procent se mnoho žádostí týká otázek, které soud již dříve vyřešil rozsudkem, například podmínky detence vězňů.
