Devátým rokem je Linos­-Alexandre Sicilianos soudcem Evropského soudu pro lidská práva. Od roku 2017 byl jeho místopředsedou a v květnu loňského roku se stal jeho šéfem. Soud, který sídlí ve Štrasburku, aplikuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Jeho úkolem tak je zajistit, aby státy, které úmluvu podepsaly, respektovaly jí zaručená práva. Těmi je například právo na spravedlivý proces, svoboda projevu nebo právo na respektování soukromého a rodinného života.

Evropský soud pro lidská práva loni slavil šedesát let od založení. Za tu dobu prošel řadou změn a reforem. Jaké byly pro vás nejdůležitější?

Chtěl bych zdůraznit tři. Protokol číslo 9, který vstoupil v platnost v roce 1994, umožnil jednotlivcům, aby se sami obraceli k Evropskému soudu pro lidská práva. Dříve byla práva jednotlivců chráněna Evropskou komisí pro lidská práva, která mohla rozhodnout o předložení věci soudu. Tento protokol přinesl rovnost zbraní mezi žadateli a státy. Pak protokol číslo 11, který vstoupil v platnost o čtyři roky později. Ten sloučil starou komisi a soud do jediného a stálého soudu. Byla to reakce na naléhavou potřebu reformovat mechanismus úmluvy tak, aby se vyřešil vysoký počet dosud neukončených případů. A protokol číslo 16 umožňuje od roku 2018 Nejvyšším soudům a tribunálům vysoké smluvní strany požádat Evropský soud pro lidská práva, aby vydal poradní stanoviska k zásadním otázkám týkajícím se výkladu nebo uplatňování Evropské úmluvy o lidských právech. Tím započala nová éra rozšířeného dialogu mezi vrchními soudy a štrasburským soudem.

Pomohly dosavadní reformy větší efektivitě soudu a rychlejšímu rozhodování?

Ano, nové pracovní metody zavedené do praxe v posledním desetiletí pomohly snížit počet probíhajících případů z více než 160 tisíc v září 2011 přibližně na 60 tisíc dnes. Tyto změny zahrnovaly například opatření pro řešení opakujících se případů. Pro soud je samozřejmě stále výzvou oněch 60 tisíc dosud nevyřešených věcí, a proto neustále hledáme způsoby, jak zlepšit naši agendu, například pomocí nových IT nástrojů.

Jak často jsou stížnosti nepřípustné, případně je jejich předmětem otázka, kterou soud už v minulosti zodpověděl?

Celkem 95 procent žádostí je prohlášeno za nepřípustných. Ze zbývajících pěti procent se mnoho žádostí týká otázek, které soud již dříve vyřešil rozsudkem, například podmínky detence vězňů.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?